Nesbo je lezecký fanatik
O své dobrodružné povaze: Rád se bojím, když je to bezpečné
Byl to pro lezce Adama Ondru požehnaný rok 2022, ať už na poli rodinném či sportovním. V květnu se mu narodil syn Hugo. „Což přebíjí veškeré další události,“ujišťuje.
V srpnu vybojoval kompletní sadu medailí na mistrovství Evropy v Mnichově. V září tvrdě pracoval na svém projektu v norském Flatangeru, a i když novou obtížnou cestu zatím nepokořil, našel zde další výzvu. V říjnu lezl na Pálavě i s mistrem detektivek Jo Nesbem. V listopadu předvedl volný prvovýstup cesty Zvěřinec v Moravském krasu.
A v prosinci jako první zdolal volným výstupem Příklepový strop v Macoše, nejstrmější převis v Česku.
Na šampionátu v Mnichově jste si pochvaloval skvělou diváckou kulisu. Bylo pak velkým kontrastem přejet z „ukřičeného“Mnichova do ticha norských skal?
Pro mě to bylo v pohodě. Na závodech má být bouřlivá atmosféra, dělají se přece pro lidi. Zato kdyby panovala hlučná atmosféra ve skalách a lezlo na nich až moc lidí, připadalo by mi to divné. I pořádání závodu ve skalách by mi nešlo mentálně dohromady. V přírodě má být ticho. Závody patří do měst a do hal.
V Norsku jste se s mistrem Evropy Schubertem pokusili jako první o obtížnou cestu Project Big. Proč zatím neúspěšně?
Během našeho pobytu jsem onemocněl, ale i přesto jsme byli hodně blízko k úspěchu. Jenže v posledním týdnu, když už jsme na vylezení měli potřebnou úroveň i znalost cesty, nám nevyšlo počasí. Nepochybuju, že když budeme mít v příštím roce dostatek času a ta skála bude suchá, zvládneme to oba.
Kolik dní jste na ní letos strávili?
Měsíc. Byl jsem v Norsku i s rodinou.
Jaké to je na konci takového měsíce na jediné skále? Je ve vás stále stejné nadšení novou cestu zkoušet? Nebo se dostavuje psychické opotřebování?
Někdy vás to nebaví po deseti dnech, ale stejně chcete vylézt nahoru. Jindy je váš progres konstantní a pořád na té cestě něco nového vymýšlíte, takže se vám zkouší snadno. Například u mé absolutně nejtěžší cesty Silence (také ve Flatangeru, vylezl ji jako první v roce 2017) byl progres postupný a psychicky to pro mě paradoxně až tak těžké nebylo. Přitom šlo o cestu, na které jsem strávil nejvíc času, při pěti výjezdech celkem 12 týdnů.
Jak byste obtížnost letošního Projektu Big ohodnotil? Je blízko k nejvyšší náročnosti 9c, jakou dostala Silence?
Poměrně ano. Je určitě těžší než většina cest 9b+, ale jestli dostane hodnotu 9b+, nebo 9c, ještě nechci komentovat.
prvním vylezení dané Kdo o něm rozhodne?
To je právě něco, co lidem možná zní zvláštně, ale rozhodneme o tom my dva s Jakobem Schubertem. Není žádná komise, která by to určila, ani neexistuje žádná rovnice, jež by zohlednila délku cesty, velikost a vzdálenost chytů. Rozhoduje náš názor. My dva jsme jediní, kteří se k tomu můžeme vyjádřit. A zároveň asi ti nejrelevantnější, protože máme vylezenou většinu cest obtížnosti 9b a 9b+. Na základě srovnání s nimi vyjádříme svůj názor.
A nebudou pak někteří jiní lezci oponovat: No jo, oni tam vylezli, tak hodnocení nadsadili, aby to vypadalo, jak jsou skvělí?
Jo, kdyby tam později někdo přišel a zvládl tu stěnu za dva dny, řekl by: Hele, vy jste úplně blbí, vždyť je to maximálně obtížnost 9a+. Což by byla pro nás obrovská ostuda.
Takže vaše hodnocení spíš podsadíte?
Asi tak. A časem se může i měnit, pokud další lezec najde na stěně nový chyt nebo sekvenci.
V prosinci jste se najednou objevil i v Macoše. Jak vás vůbec napadlo lézt zrovna tam?
Už v sedmi letech jsem četl článek v lezeckém časopise Montana, že se v Macoše leze a že se jedná jen o technické cesty. Tehdy mě napadlo: Ty jo, proč se tam neleze volně? Až postupem času jsem pochopil, že jde o unikátní místo, nejvyšší a nejpřevislejší stěnu v Česku, která dosud neměla volný přelez. Což mi připadalo docela bizarní.
Rozhodl jste se to tedy změnit.
Poslední tři roky jsem se tam chystal a až letos mi to vyšlo. Naštěstí mi přálo počasí a dostatečně mrzlo, díky čemuž byla jeskyně suchá.
Údajně je v ní možné lézt jen pět dnů v roce.
Ano, taková je domluva s Chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) a správou jeskyní, že se vybere pět
Foto: ČTK stěny. dnů během prosince, kdy povolí vybraným jedincům, kteří se přihlásí, lezení v klenbě Macochy.
Takže jste přišel, řekl „já jsem Adam Ondra“a oni vám hned povolení dali?
Pavel Weiser, správce lezecké oblasti Moravský kras, má na CHKO naštěstí dobré vztahy, to on vyjednal tuhle speciální výjimku. Její pikantností navíc je, že první část klenby vede nad chodníčkem, kde do tří hodin probíhají turistické prohlídky v rámci Punkevních jeskyní. Proto musíme čekat a lézt až potom ve tmě s čelovkou.
A jak se vám lezlo?
Vždycky jsem si myslel, že Macocha je sice neuvěřitelně převislá stěna, ale nečekal jsem v ní velkou kvalitu lezení. Očekával jsem, že stejně jako spousta jiných skal v Moravském krasu bude spíš rozbitá. Ale překvapila mě kvalita skály. Šlo o fakt těžké lezení a navíc i dost dobrodružné.
Máte dobrodružnou povahu? Při lezení ano. Vždycky říkám: Rád se bojím, když je to bezpečné. Vyhledávám lezecké výzvy, které nejsou až tak dobře zajištěné a hrozí vám při nich velký pád, ale kde zároveň víte, že i dlouhý pád v převisu by měl být bezpečný.
Na skalách jste se letos seznámil také se spisovatelem Jo Nesbem. Jaké bylo vaše setkání?
Skvělé. Já věděl, že leze. Ale nečekal jsem, že je až takový fanatik.
Fanatik?
Opravdu. Znám málo kamarádů, kteří lezou pětkrát týdně jako on. Protože abyste lezli pětkrát týdně a aby to vydržela kůže na vašich prstech, potřebujete velkou dávku motivace.
Neprobírali jste, jestli ho při lezení napadají i zápletky do detektivek?
To nevím, ovšem jde pro něj o skvělé čištění hlavy. Napsal i jednu povídku z lezeckého prostředí, která se jmenuje Žárlivost a probíhá na řeckém ostrově Kalymnos, což je vyhlášená lezecká destinace.
Začínající rok 2023 je už opět předolympijský. Utíká to strašně rychle?
Utíká. Abych řekl pravdu, ještě bych si dal jednu takovou sezonu spíše na skalách, po které bych měl ještě větší motivaci zase se obout do závodění a lezení na umělé stěně. Ale motivace bude i tak dostatek, vždyť už příští rok je při mistrovství světa v Bernu první možnost nominovat se na olympiádu.
Skály tedy zase půjdou bokem?
Částečně. Ale do poloviny května nejsou žádné Světové poháry, takže skály budou i určitý mezicíl mé sezony. Když si najdu zajímavou cestu a vylezu ji, půjde pro mou mysl o ubezpečení: Jo, příprava probíhá dobře.