Stát má šetřit na sobě, až pak vymýšlet vyšší daně
Ve svém prvním projevu v prezidentském úřadu pronesl Ronald Reagan památnou větu: „Vláda není řešení problému, vláda sama je problém.“Jde o věčný povzdech konzervativců, kterým vyjadřují ideál minimální vlády s minimálními daněmi. Nezávidím vládě Petra Fialy. Osm let jsme kritizovali rozhazovačnou politiku Andreje Babiše, zejména pak v letech covidu, a připravovali jsme se na rozpočtově odpovědnou vládu, která bude snižovat schodek rozpočtu a zeštíhlovat stát.
Ještě před loňskými parlamentními volbami však začala rychle vzrůstat inflace a několik dní po volbách zkrachoval první velký dodavatel elektřiny, což byl symbolický začátek fungování energetiky v časech New Green Dealu, a k tomu se v únoru přidala válka na Ukrajině. Všechny státy v Evropě začaly více či méně plošně podporovat své obyvatele a více či méně úspěšně se pokoušely zastropovat ceny různých typů energií. Nicméně je logické, že deficity státních rozpočtů kvůli tomu rostou do nebe.
Další miliardy vláda utrácí za programy na podporu sociálně slabších lidí. Česká televize nám každý večer naservíruje v hlavních zprávách „půl hodiny chudoby“, nejlépe samoživitelku se čtyřmi dětmi, na které jí tatínci neplatí. Avšak například v mém domovském Jihočeském kraji vidím o něco odlišnější realitu.
Náš hejtman Martin Kuba vypsal program pro sociálně slabší skupiny obyvatel s názvem My v tom Jihočechy nenecháme, na který kraj vyčlenil cca 400 milionů korun, které jsou určeny pro nízkopříjmové důchodce a děti ze sociálně slabších rodin. Ačkoliv se úředníci obecních úřadů, které peníze z programu vyplácejí, obávali zahlcení prací, do programu se přihlásily desítky obyvatel v menších městech a nižší stovky lidí v bývalých okresních městech.
Je potřeba být opatrní. Ve „starých státech EU“vidíme, že se státní sociální péče rozšířila natolik, že vytváří společensky závislou a nefunkční třídu, jež z generace na generaci využívá pomoc státu na úkor ostatních občanů. Bez práce a bez ambicí ztrácejí lidé svobodu a odpovědnost vůči druhým a stávají se zajatci sociální patologie. To by mělo být pro naši vládu velkým varováním. Názor, že stát je distribuční úřad a má rozdělovat všechno, nač mají občané nárok, je historickým omylem levice a měl by být minulostí.
Rok 2013 jako memento
Po roce vládnutí přistoupila vláda Petra Fialy k výjimečnému zvýšení daní pro vybrané podnikatelské sektory, k tzv. windfall tax. Všichni si vzpomínáme, že poslední zvýšení daní provedla před deseti lety vláda Petra Nečase, na návrh ministra financí Miroslava
Kalouska, a to zvednutím DPH o 1 %. Tři poslanci z ODS odmítli pro tuto daň hlasovat, rezignovali na poslanecký mandát a na základě jejich následného angažmá ve státních službách provedli pánové Šlachta s Ištvanem státní převrat, padla vláda a přišel k moci Andrej Babiš. ODS se kvůli tomuto zvýšení daní málem rozpadla a ze všeho se vzpamatovávala téměř deset let.
Premiér Fiala a ministr financí Zbyněk Stanjura mají tuto historii zarytou pod kůží, protože v padající Nečasově vládě byli ministry školství a dopravy. A oba opakují, že daňovou zátěž zvyšovat nehodlají. Jsou si také jistě vědomi toho, že nám daně stále a nenápadně zvyšuje EU v podobě neustálého zdražování emisních povolenek, když je tato daň příjmem Evropské komise.
Fiala jako konzervativec ví, že není možné zvyšovat daně, aniž by stát začal šetřit sám na sobě, snižoval byrokracii a počet svých zaměstnanců. Pořád platí slova bývalého ministra životního prostředí Františka Bendy, který mi vždy opakoval, že „jediná poctivá cesta k reformě veřejných financí je sebrat vládě peníze“. V Česku se pravidelně objevují návrhy vrátit zpět před dvěma lety zrušenou superhrubou mzdu. Každý sám si musí odpovědět na otázku, zda jde o sto miliard, které scházejí ve státním rozpočtu, anebo sto miliard, které vláda nechala mezi lidmi a pomohla jim tím řešit současnou problematickou situaci.
První krok ke konsolidaci veřejných financí musí tedy udělat stát, a to pořádně velký. Protože teprve, až lidé uvidí, že stát skutečně šetří, se můžeme začít bavit o zvýšení některých daní. Ostatně, Národní ekonomická rada vlády doporučila vládě ušetřit 6 % zaměstnanců ve 20 konkrétních úřadech. Politika je přece v tom, že bude-li stát skutečně šetřit, debata o zvýšení daní pak již nebude potřeba. A poté by bylo příhodné navázat na Reagana, který snižoval daně, protože věděl, že lidé díky tomu mohou vydělané peníze víc utrácet, investovat i šetřit.