Pokrytecké zelené vzývání brouka i fiesty
Když svým podnájemníkům zdražíte na trojnásobek a oni se budou muset vystěhovat, můžete pak zavolat na sociálku a udat je, že žijí i s dětmi na ulici. Něco podobného dělají evropští environmentalisté. Tlačí na zpřísnění ekonorem tak, že se přestane vyplác
Vyrobit auto je těžké. Vymyslet od stolu direktivu s povinnými parametry pro výrobu aut je mnohem lehčí. A úplně nejlehčí je napsat článek plný „hraběcích“rad o tom, která auta by se měla vyrábět.
To poslední předvedla nejvlivnější evropská environmentalistka Julie Poliscanová, ředitelka pro mobilitu mocné organizace Transport & Environment fungující v rámci Evropské unie. Její dokument s titulkem Proč mizí malá evropská auta by měl dostat cenu za nejpokrytečtější text loňského roku.
Žena, která coby lobbistka léta tvrdě prosazuje co nejrychlejší „zaříznutí“spalovacích motorů zavedením co nejpřísnějších emisních norem, peskuje automobilky za to, že přestávají vyrábět malá auta. Přitom ta končí právě kvůli tlaku na to, aby osobní vozy neprodukovaly žádné emise oxidu uhličitého.
„Konec malých aut je špatný pro spotřebitele, životní prostředí i pro západní autovýrobce,“lamentuje Poliscanová. O pravdivosti této věty není sporu, pojďme se ale podívat na příčiny tohoto stavu.
Malé a drahé netáhne
Přísné ekologické a bezpečnostní normy v posledních letech prodražují výrobu malých vozů na hranici ziskovosti. Je to logické. Náklady na výrobu malého auta totiž nejsou o mnoho menší než toho velkého, rozdíl je jen v množství materiálu. A to není tak významná veličina.
Výrobní linka musí jet stejně, mzdy montérů se podle velikosti auta neliší. Pokud navíc malý vůz vyžaduje tytéž sofistikované technologie – emisními systémy počínaje a bezpečnostními asistenčními systémy konče –, jeho cena to musí odrážet.
Proto se dříve v malých autech používaly jednodušší motory. Jenže tyto motory nejnovějšími normami „prolézt“nedokážou, takže automobilky se soustředí na výrobu vozů, za které jsou zákazníci ochotni zaplatit více. Šéfové automobilek dříve varovali před tím, že to malá auta „odnesou“. Nyní se tak děje.
Poliscanová hraje ve svém textu na city způsobem, který by slušel spíše zarytým motoristům. „Auta jako Fiat Punto, Volkswagen Beetle, Citroën Picasso skončily. Ford Fiesta, po dlouhá desetiletí drahoušek britských motoristů, bude brzy následovat jejich osud. Šéfové západních automobilek z toho viní emisní regulace,“píše environmentalistka. „Ford, Renault, Stellantis a další tvrdí, že malá auta nedokážou plnit stále přísnější evropské limity oxidu uhličitého. Jenže ty nemusí plnit každé auto, ale flotilový průměr ze všech prodaných vozů,“dodává.
Řešením by podle ní bylo, kdyby automobilky dotovaly emisní pokuty z prodeje dražších aut a elektromobilů, které mají emise papírově nulové. Jenže těžko někdo může chtít po soukromých firmách, které mají akcionářům generovat zisk, aby vyráběly něco, co se nevyplácí.
Navíc do budoucna se automobilky mají zbavit spalovacích motorů zcela. Proč by jejich výrobu měly dotovat?
Současná krize vysokých životních nákladů a rostoucí inflace znamená, že poptávka po malých a cenově rozumných autech bude stále velká.
Dojde i na vyhrožování Číňany
Rady výrobcům působí místy až jako výsměch. „Současná krize vysokých životních nákladů a rostoucí inflace znamená, že poptávka po malých a cenově rozumných autech bude stále velká. Místo toho, aby výrobci obviňovali emisní regulace, měli by se vrátit k tomu, co bylo ve dvacátém století základem jejich byznysu, aby dokázali prosperovat i v elektrické době,“tvrdí Poliscanová.
Malý levný elektromobil totiž zatím na trh nedokázal uvést nikdo. Nejlevnějším elektromobilem na českém trhu je Dacia Spring za půl milionu korun – malé auto s dojezdem 220 kilometrů, v praxi spíše kolem 150, vyvinuté v Indii a vyrobené v Číně, s mizernou pasivní bezpečností. „Normálně“použitelná elektroauta vyjdou zhruba na dvojnásobek.
Jenže Poliscanová jde ještě dál. Správnou cestou je podle ní model, který se představil na loňském autosalonu v Paříži: dlouhodobý pronájem miniaturních aut, případně starých modelů, přestavěných na baterie. Místo moderních spalovacích aut budeme jezdit patnáct let starými škodovkami přestavěnými na elektřinu...
Paní Poliscanová na závěr automobilkám „vyhrožuje“tím, že jejich místo zaujmou čínské značky, které se podle ní ve velkém tlačí do Evropy. Nic takového se ovšem neděje. Až na výjimky žádná čínská automobilka nenabízí na starém kontinentu auta se spalovacími motory, dovážejí sem pouze elektrické verze. A už vůbec ne malé – nejmenším rozměrem je kompaktní SUV, tedy auto zhruba velikosti Škody Karoq. Přesně proti těmto vozům přitom Poliscanová brojí.
Evropským propagátorům zelené mobility se nakrásně může brzy stýskat po „drahouškovi“fiestě nebo milovaném puntu, nicméně teď už s tím nic nenadělají. Právě jejich snaha dotlačit automobilky za každou cenu co nejrychleji do bezemisní budoucnosti znamená, že auta už tak dostupná jako dříve zkrátka nebudou.
Julia Poliscanova Transport & Environment