„... jako kdyby padl v bitvě“
Před 100 lety zasáhl atentátník, o život bojoval v Podolském sanatoriu
Dva výstřely ze zbraně atentátníka padly ráno v pátek 5. ledna před sto lety u činžáku na levé straně bloku na dolním konci Žitné ulice z pohledu směrem ke Karlovu náměstí. Projektil ráže 6,35 mm zasáhl Aloise Rašína, národnědemokratického ministra financí. Útočníka, komunistu Josefa Šoupala, policie záhy zatkla. Rašínův šestitýdenní boj o život shrnují lékařské bulletiny, novinové zprávy a deníkové záznamy pamětníků.
„Zranění je vážné. Pacient si stěžoval na prudké bolesti v krajině břišní,“vzpomínal doktor Mořic Weisberger. Lékař ordinoval ve stejném domě a Rašínovi poskytl první pomoc. Ošetřil ho na pohovce v salonu, kam zraněného odnesli svědci z ulice. Politik zůstával při vědomí, při transportu v ambulanci se dostavily mdloby. Sanitka Rašína odvezla do Podolského sanatoria. Rentgenologická zpráva konstatovala masivní vnitřní krvácení, polohu projektilu se nepodařilo určit. Tým lékařů, který se chystal k operaci, vedl vynikající brněnský chirurg Julius Petřívalský. Asistovala mu další výjimečná kapacita v oboru – internista profesor Ladislav Syllaba, mimo jiné univerzitní pedagog a Rašínův stranický kolega. Spolupracoval také chirurg Rudolf Jedlička, zakladatel samostatné české rentgenologie, zkušený frontový lékař a známý mecenáš.
Beznadějné vyhlídky
Výkon trval více než dvě hodiny, následovalo lékařské konzilium. Na jeho výsledky netrpělivě čekal kdekdo, počínaje prezidentem Tomášem G. Masarykem, premiérem Antonínem Švehlou, politiky všech ranků a konče „řadovými“Pražany. První zpráva moc optimismu nenabídla. „Střela zasáhla řadu vnitřních orgánů a po této stránce jest zranění velmi komplikované. Kule vnikla do pravého boku zezadu, prošla dolním plicním lalokem, poranila páteř mezi 10. a 11. žebrem. Poranění má za následek ochrnutí obou dolních končetin a částečné ochrnutí břišní,“psal bulletin.
Boj o Rašínův život zůstával otevřený. Ministr se probral z narkózy, komunikoval a vypil šálek kávy. Lékaři povolili krátké návštěvy. V Podolí se vystřídala plejáda členů vlády. Sanatorium navštívil též
pražský policejní prezident Richard Bienert s referátem o stavu vyšetřování. Z Tater dorazil syn Ladislav, z Krkonoš další rodinní příslušníci. Ti dostali k dispozici apartmá v sanatoriu, aby to k pacientovi měli co nejblíž.
Hektický pátek 5. ledna uzavřelo další komuniké: „Stav dr. Rašína se od poledne poněkud zlepšil. Teplota 37,2, puls 90.“Rašín byl houževnatý bojovník v životě i politice
a dokazoval to též v posledním klání v Podolském sanatoriu. „Rašín věděl, že se konec blíží. To, jak s tímto časem naložil, je hodné obdivu,“uvedl historik Antonín Klimek. Den po atentátu si pacient s povolením lékařů dopřál pár šluků cigarety. Nechutnala mu, na rozdíl od kávy a čistého vývaru. Aktivně se zajímal o noviny, důkladně četl vše z politické sféry. „Politika je hrozná, těžká, všichni zodpovídáme
za osud vlasti. Politik musí mluvit pravdu. Bezohlednou pravdu. Nebudeme-li hovořit pravdu, ztratíme samostatnost,“řekl Rašín podle Syllabových vzpomínek. Nemocnici zavalily květinové dary. „Lidé by raději měli dát na zlatý poklad republiky,“glosoval to Rašín.
„Teplota 37,6, puls 104. Stav je uspokojivý, o radikálním obratu k lepšímu však hovořiti nelze,“shrnuje zpráva z 10. ledna. O den později lékaře znepokojil lehký, suchý kašel. „Teplota mírně zvýšená 37,5, puls 108. Před polednem svoláno konzilium,“uvádí informace z úterý 16. ledna 1923.
Deset minut s Masarykem
Ve zmíněný den se v Podolském sanatoriu odehrála význačná schůzka. K Rašínovi přijel prezident Masaryk. Oba státníci hovořili deset minut. „O čem, zůstalo tajemstvím,“uvedl Antonín Klimek. Karle Rašínové prezident slíbil urovnat spor jejího chotě s legionáři.
Komplikace se stupňovaly. Nastoupil zánět pohrudnice, objevila se proleženina. Lékaři chtěli Rašínův stav konzultovat s francouzským neurologem Josephem Babinským. Ten ale nakonec zůstal v Paříži. Roztříštění míchy způsobilo i otravu v důsledku rozkladu moči.
„Teplota 36,7, puls 120, stav vážný,“uvádějí lékaři večer 16. února. Rašín zůstával plně při vědomí, fyzických sil ale valem ubývalo. U lůžka setrvává rodina, v salonu čeká skupina politiků a Jan Masaryk. V neděli 18. února ve 12.45 lékaři konstatovali smrt. „Vzal svůj los, jako kdyby padl v bitvě. Jednoduchá a prostá, velká se nám jevila jeho smrt,“vzpomínal Ladislav Syllaba.