Není normální urážet ženy

Mluvil jsem hlavně o nejrůznějších PR expertech a odbornících na sociální sítě. Mnozí z nich si myslí, že jsou absolutně nejchytřejší. Jak to funguje, když se vám sejde přes třicet takových lidí dohromady?

Každý řídí nějakou součást, někdo je odpovědný za digitál, někdo za PR. Každý si k tomu koordinuje lidi, které potřebuje.

Ptám se proto, že občas působíte jako produkt mediálních odborníků a někdy to nezní moc přirozeně. Necítila jste to někdy?

Já a produkt? Myslíte? Se mnou se těžko pracuje, já nedokážu být produkt.

Byl jsem třeba na vašem setkání s lidmi v Berouně. Tam jste sázela odpovědi, jak kdybych je četl z marketingových příruček…

Myslíte? Já žádnou marketingovou příručku k odpovědím nemám.

V Berouně přišlo asi 80 zájemců, ale zhruba třetina z nich byli mladí lidé bez volebního práva. Mezi vašimi podporovateli je hodně mladých pod osmnáct let. Nebojíte se, že to je úskalí? Opticky to vypadá, že je o vás velký zájem, a mezi teenagery opravdu je, ale oni nemohou volit.

Část těch hodně mladých jsou dobrovolníci. Ale funguje to tak, že ti mladí mě v době, kdy jsem ještě neměla takovou známost, představovali svým rodičům, diskutovali o tom a bylo to něco jako: Přemluv své rodiče, aby volili Danuši.

Něco jako když v roce 2010 Jiří Mádl s Marthou Issovou natočili předvolební klip Přemluv bábu? Ano.

Občas vás z pečlivé přípravy od marketérů

člověk opravdu podezírat nemohl. Například když jste prohlásila, že vnímáte jako svůj handicap, že jste mladá a pohledná. Hodně se to tehdy omílalo. Jak to zpětně hodnotíte?

Prohlásila jsem to záměrně, protože jsem v tomto závodu jediná žena a během kandidatury jsem pochopila, proč máme ve veřejném prostoru tak málo žen. Protože se prostě dějí věci, které by se dít neměly. Veřejný prostor je vůči ženám velmi agresivní. I proto prostřednictvím sociálních sítí odhaluji, co se děje za jejich oponou a co se děje ve veřejném prostoru ženám. Nechci, aby ženy, které jdou za mnou, to měly stejně těžké. Myslím, že není normální, aby ženy dostávaly takové urážky, jaké dostávají. Právě proto jsem to v ironii a nadsázce řekla. Byl to rozhovor, kde 98 procent bylo o zahraniční politice státu a dvě otázky na toto téma. Samozřejmě, že se to dostalo do titulku. Jsem za to ráda, za tím výrokem si stojím. Protože to byla nadsázka a vedlo to přesně k tomu, k čemu to mělo vést – že jsme se začali zamýšlet nad tím, jak je veřejný prostor nepřátelský vůči ženám. Jsem ráda, že to i některé novináře dovedlo k tomu, že nakonec řekli: Po dvou dnech jsem pochopil, o čem mluví.

Opravdu si myslíte, že je v Česku málo žen ve vysokých funkcích?

Oproti minulému funkčnímu období vlády je jich víc. Ale v celoevropském srovnání pořád málo.

To je ale asi rozhodnutí českých žen, ne? Sama jste nedávno prohlásila, že jste odpůrkyní kvót.

No, ale celé řadě žen se tam nechce, protože se jim tomu nechce čelit.

Myslíte, že to právě tímto a vaší kampaní odbouráte?

Minimálně ukazuji, co se děje, a upozorňuji, že není normální, aby se něco takového dělo. Musím říct, že o těchto tématech hovořím při debatách v regionech a jsem velmi překvapena, jakou odezvu to u lidí má. Že jim také vadí míra agrese, nadávek, v uvozovkách společenská norma chování na sociálních sítích a co se tam píše. Vždy vysvětluji, že každý z nás je součástí změny, aby to tak nebylo. Společenské normy se vyvíjely tisícovku let, ale na sociálních sítích, které jsou velmi mladé, nic takového neexistuje. Proto se tam řada lidí chová způsobem, jakým by se v běžném životě nikdy nechovala. Je důležité o tom mluvit. Zejména když uvažujeme, že bychom chtěli nějakým způsobem regulovat chování na sociálních sítích. Vždy si kladu otázku, jestli bychom neměli začít od toho, zda by neměly existovat normy chování, které bychom sami vyžadovali.

Jak ale chování na sociálních sítích souvisí s tím, jestli se týká mužů, nebo žen? A jak s počtem žen ve veřejném prostoru?

Vy jste snad viděl, že by někdo mužům psal, že mají velké zuby, špatně padnoucí oblek, malou košili, špatnou barvu bot, anebo že chodí pořád ve stejném obleku? Já jsem nic takového nikdy nezaznamenala.

Já ano, u řady lidí včetně politiků. Ostatně i mně jakási dáma na Twitteru vzkázala, že mám strašný sestřih a měl bych se ostříhat. Děje se to.

Tak já myslím, že se to děje v daleko menší míře mužům než ženám.

Nepřivolá si ale někdy na sebe člověk na sociálních sítích posměch sám? Třeba když při psaní testu opisuje z taháku a pak v televizi tvrdí moderátorce, že to nebyl tahák, ale černý deníček, o kterém nikdo neřekl, že ho nemůže mít, jako se to stalo vám? Předpokládám, že do deníčku si člověk obvykle nepíše věci typu data vzniku EHS a dalších institucí, ne?

To si člověk píše do svého osobního zápisníku, který nosí s sebou a kde má shrnuta všechna důležitá fakta.

Počkejte, vy si opravdu do svého deníčku píšete, kdy bylo založeno Evropské hospodářské společenství?

Mám deníček, kde mám shrnuty… Jsou to moje osobní poznámky. Já bych se vlastně vůbec zamýšlela nad tím, že někdo z novinářů potřebuje fotit moje osobní poznámky. To je první věc. Druhou je, že každý z nás má svůj deníček, do kterého si něco píšeme. Ten deníček je plný poznámek a důležitých věcí, které si člověk třeba čas od času přečte, aby si je osvěžil. Nevidím na tom nic divného. Nikdo nemůže vědět všechno a místo toho, aby to pak musel pracně vyhledávat, to má na jedné hromadě.

Já bych si třeba do deníčku datum vzniku EHS určitě nepoznamenal.

To je ale můj deníček, který nosím rok do nejrůznějších debat a diskusí. Když sedíte v diskusi, kde je pět kandidátů, na vás přijde řada jednou za čtvrt hodiny, a máte odpovědět na otázku, ale ještě chcete reagovat na předřečníky, tak prostě za 15 minut zapomenete, co říkali. Já si tam zapisuji důležitá fakta či otázky. Myslím, že je normální, že člověk všechno neudrží v hlavě a důležité věci si zapisuje.

Bavili jsme se o tom, jak široký máte marketingový a poradcovský tým. Není mi jasné, proč jste se lépe nepřipravila na témata týkající se problémů na Mendelově univerzitě, kde se pod vaším rektorským vedením prodávaly rychlotituly. Musela jste přece vědět, že to v kampani někdo vytáhne, ne?

Ta věc není nic nového, je dva roky stará.

Právě. Proč jste na to nebyla lépe připravena?

Připravena jsem byla. Nicméně už rok nejsem rektorkou univerzity a tím materiálem, který unikl novinářům, jsem nedisponovala. Abych na něj mohla reagovat, musela jsem ho získat. Zadruhé v něm byla celá řada podrobných věcí, kterých jsem se neúčastnila. A už nemám přístup do informačního systému. Abych na ty věci mohla reagovat, musela jsem zjistit, jak jsou. Dnes vidím, že to byla chyba. Že jsem možná měla nejprve reagovat v obecné rovině a říct, že potřebuji čas, abych mohla zjistit detaily, protože těmi informacemi už nedisponuji. Dnes bych to asi udělala jinak.

Aniž bych se v té kauze chtěl víc patlat, tak člověka napadnou jen dvě věci. Buď se to dělo za vašeho vědomí, pak je to špatně. Anebo jste o tom nevěděla, jak říkáte, ale pak asi nejste dobrá manažerka, ne?

Tak instituce má 186 studijních programů.

Rektor opravdu nemůže vědět, co se děje v každém z nich. Od toho jsou garanti programů a děkan fakulty, který to kontroluje. Nicméně když jsem byla upozorněna, že se tam takové věci dějí, začala jsem to ihned interně vyšetřovat. Ano, došlo tam k nějakému časovému zpoždění. Mohla jsem svolat mimořádné zasedání rady. Věc by to urychlilo asi o dva až tři týdny, ale na její podstatě by to nic nezměnilo.

Zaujalo mě vaše aktuální prohlášení, že „kdybych nikam nekandidovala, média to neřeší“. S tím, že jde hlavně o pokus vás při kandidatuře poškodit. Neslyšela jste takové věty v posledních letech mockrát?

Prosím? Jak to myslíte?

Neříká podobné věty v posledních letech jiný politik?

A koho tím myslíte?

Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo. Řada lidí se mu za takovou rétoriku vysmívá, ne?

Vraťme se k faktům. Dvacet studentů z osmi a půl tisíce dostudovalo o pár měsíců dřív, protože fakulta chybně počítala délku studia. Byly odhaleny tři překladové plagiáty s tím, že některé práce nejsou tak kvalitní. Skutečně to chcete srovnávat s kauzou Čapí hnízdo?

Vůbec. Srovnávám jen reakce obou hlavních protagonistů.

Víte, já jsem na té kauze pochopila, proč spousta úspěšných lidí nechce jít do politiky. Protože si kladou otázku, jestli jim to stojí za to. Sama jsem si kladla otázku, jestli mi stojí za to vysvětlovat to dětem. Pak jsem si řekla, že ano. Právě proto, abych ukázala, že je člověk schopen zvládnout všechnu tu špínu a hnůj, které na něj kydají jeho političtí oponenti.

To je opět jak vystřižené z rozhovoru Andreje Babiše.

To říkáte vy.

Jak myslíte, že verdikt v kauze Čapí hnízdo ovlivní finále prezidentské volby?

Nějaké posuny to určitě způsobí. V případě, že to bude odsuzující rozsudek, budeme v naprosto bezprecedentní situaci, ve které jsme nikdy nebyli. Že budeme mít odsouzeného prezidentského kandidáta. V takovém případě si myslím, že by měl velmi významně zvážit, jestli z prezidentské volby neodstoupí. Pokud odsouzen nebude, tato varianta samozřejmě neplatí. (Babiš byl tři dny po pořízení rozhovoru zproštěn viny. „Je potřeba to respektovat. Máme nezávislou justici a tato kauza nebyla zpolitizovaná, jak sám Andrej Babiš tvrdil. Nic to ale nemění na tom, že v politice dlouhodobě prosazuje pouze své vlastní zájmy a přispívá tak k rozvracení demokracie. Ve druhém kole Andreje Babiše porazím,“uvedla krátce po verdiktu Danuše Nerudová, pozn. red.)

V posledních týdnech se špičkujete hlavně s Petrem Pavlem. Nakonec jste ale oba řekli, že kdyby druhý z vás postoupil proti Babišovi, podpořili byste proti němu svého soka. Myslíte, že by na takovou výzvu přistoupili i vaši příznivci, když mezi nimi a těmi Pavlovými panuje poměrně silná nevraživost?

Myslím, že historie nám ukázala, že na to nikdy nepřistoupí všichni. A že s tím musíme počítat. Bylo to tak před pěti lety, kdy všichni voliči neúspěšných kandidátů ve druhém kole také nevolili Jiřího Drahoše. Každopádně nějaký smysl má apelovat až po prvním kole, teď ne.

Pokud by vám prezidentská volba nevyšla, budete chtít v politice zůstat? Uvažujete třeba o kandidatuře do Senátu, založení politické strany nebo o něčem jiném?

Myslíte plán B? Takový nemám. Teď se maximálně soustředím na poslední dny před prvním kolem a o takových věcech vůbec neuvažuji.

Foto: Tomáš Krist, MAFRA