Azylovou politiku EU brzdí paradoxně Švédi
Švédská vláda je pod tlakem euroskeptické krajní pravice
Počty imigrantů, kteří připlouvají k evropským břehům, se strmě zvyšují, loňský rok už překonal rekordní čísla z období vrcholící migrační krize před sedmi lety. Středomořské země apelují na zbytek sedmadvacítky, že je třeba migranty spravedlivě rozdělovat.
Jenže Německo i další evropské země už vyčerpaly své kapacity souběžným přijetím válkou vyhnaných Ukrajinců. Ubytování i sociální dávky jsou na hraně možností.
A navíc: velký zájem reformovat společnou imigrační politiku výrazně brzdí Švédsko, které od 1. ledna celé EU předsedá.
Je to velký paradox, dohodě o migraci tak nestojí v cestě Orbánovo Maďarsko či Itálie s novou pravicovou premiérkou Giorgiou Meloniovou. Blokuje ji severská země, která dlouhé roky přijímala spolu s Německem největší porci uprchlíků z celé Evropy. Teď je najednou vůči migraci ostražitá.
Vládu ve Stockholmu, která se ujala moci v polovině října, podporuje euroskeptická strana Švédští demokraté, která další přijímání imigrantů zásadně odmítá. Ve volbách získala pětinu hlasů, což jí umožňuje výrazně vládu ovlivňovat.
„Pro Švédské demokraty je imigrace úplně tabuizované téma,“míní Lars Danielsson, švédský velvyslanec při EU. V rozhovoru pro list Financial Times ujistil, že přípravy společné evropské azylové politiky pod švédským předsednictvím pokročí. „Ale určitě neuvidíte dokončený migrační pakt,“dodává jedním dechem.
I kromě imigrace má švédské předsednictví práce nad hlavu. Řeší nová fiskální pravidla bloku, válku na Ukrajině, rostoucí ceny energií i klimatické změny.
„Švédsko přebralo předsednictví v době, kdy Evropská unie čelí bezprecedentním
výzvám,“komentoval to pravicový premiér Ulf Kristersson, jehož vláda vystřídala předchozí sociální demokraty.
Ze strany sociálních demokratů byla i švédská eurokomisařka Ylva Johanssonová, odpovědná za migraci. Výsledek voleb ale rozdal karty jinak. Dohodu na evropské úrovni švédský skepticismus zpomalil. Premiér Kristersson sice ujistil, že národní zájmy chce během unijního předsednictví odložit stranou, v projevu v Riksdagu, švédském sněmu, ale dodal, že migrační politika nebude patřit mezi švédské priority.
Dublinská pravidla, která stanovila, že uprchlík má žádat o azyl na půdě prvního členského státu, jehož hranice překročí, už nefungují. Mnoho migrantů putuje po vlastní ose do severnějších evropských zemí. Třeba Francie s Itálií si u středomořského městečka Ventimiglia často navzájem přehazují migranty, o které nemají zájem.
Německá vláda osvěžila v polovině loňského roku „mechanismus solidarity“, podle kterého měli být migranti distribuováni do jednotlivých členských zemí na dobrovolném základě. Už od dubna 2020 se 13 států včetně Francie zavázalo přijímat uprchlíky z Řecka. Švédsko se ovšem na tomto programu překvapivě nepodílelo.
Změna se rýsovala ve skandinávské zemi delší dobu. Ještě v roce 2015 přijalo Švédsko 160 000 migrantů, v poměru k počtu obyvatel více než jiné evropské země.
S tím, jak integrace uprchlíků vázla a zvyšovala se například dříve nepoznaná pouliční kriminalita, skepse Švédů rostla. Posílili Švédští demokraté, kteří imigraci odmítají. A Evropa to pocítí. Premiér Kristersson v rozhovoru pro list Dagens Nyheter připustil, že krajní pravice bude mít na švédské předsednictví výrazný vliv.