Informace a Pandořina skříňka

Už téměř rok jsme svědky snah vlády omezit svobodu slova a přístup k informacím. Odehrává se to ve vlnách, kdy vládní představitelé za podpory řady novinářů vyjadřují nutnost omezit svobodu slova v politické oblasti, aby vzápětí svá prohlášení relativizov

Zatím takové vlny proběhly tři. První na přelomu loňského února a března, druhá ke konci června a zatím poslední v prosinci. Společné mají jedno: přesvědčení, že je nutné omezit svobodu slova z politických důvodů, protože řada veřejně vyjadřovaných názorů je „problematických“. Jsme i svědky konkretizace způsobů, jakým se to má dít. V prosinci byla zveřejněna oficiální informace, že opatření mají mít čtyři pilíře: kriminalizaci osob vědomě šířících dezinformace s cílem významně poškodit demokratický charakter státu, vypínání a blokování dezinformačních webů, využití a financování neziskových organizací k označování dezinformací a financování nezávislých médií.

Všechna opatření si zaslouží zhodnocení, ale je nutno upozornit na jednu zásadní věc. Svoboda slova není otázkou politickou, tedy chtění či nechtění stávající nebo jiné vlády. Její eventuální omezování je především otázkou právní. Tato věc je regulována Listinou základních práv a svobod, podepřenou mnoha rozhodnutími Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.

Samotná Listina není jen politickou deklarací, ale právně závazným dokumentem. Konstatuje, že každý člověk má právo na šíření svých názorů jakýmkoliv technickým způsobem. A současně má právo na přístup k informacím bez ohledu na hranice státu. Možná už je dnes nutné připomínat, že toto ustanovení má původ v praxi komunistického, tedy nedemokratického režimu, který až téměř do konce rušil česká vysílání cizích, rozuměj západních a tehdy oficiálně nepřátelských rozhlasových stanic a až do posledního dne bránil dovozu jemu nepohodlných novin, časopisů, knih, audio- a videonahrávek. Tvůrci Listiny si byli vědomi, že není svobody bez svobodného vyhledávání a vyhodnocování informací.

Kdo se bojí obskurních webů

Obě uvedená práva jsou omezitelná. Listina stanoví, že zákonem, je-li to v demokratické společnosti nezbytné z důvodu ochrany práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného zdraví a mravnosti. Za povšimnutí stojí, že Listina neříká nic o ochraně svobody a demokracie. Záměrně. Protože ochraňovat tyto hodnoty jejich omezováním je nesmyslné. Jsou chráněny až v rámci bezpečnosti státu, který přirozeně není hodnotově neutrální a jeho úkolem i podle ústavního zákona o bezpečnosti je chránit také stávající demokratické uspořádání.

Jenže klíčová je Listinou stanovená podmínka, že se musí za dané situace jednat o opatření „nezbytné“. Jsou nějakými okrajovými weby v tuto chvíli či v nejbližším výhledu ohrožené demokracie a svoboda u nás? Jsem přesvědčen, že ne. Tak by tomu bylo, kdyby hrozily nepokoje, povstání či pokus o převrat. O ničem takovém jsme nebyli informováni a lze úspěšně pochybovat, že obskurní weby loni v březnu vládou zablokované by takový vliv mohly mít. Ostatně kdyby měly, tak by vláda už v létě nebránila jejich odblokování.

Máme-li něco omezovat jako protiprávní, musíme na prvém místě stanovit, co je po právu. Tedy chceme-li omezovat a postihovat „dezinformace“, musíme nejdřív říct, co se rozumí „informací“. Respektive co je to „pravda“. A tady je příslovečné jádro pudla. Napoleon prohlásil, že historie je jen bajka, na které se lidé dohodli. V našem prostoru jsme za posledních 120 let zažili nejméně pět takových společenských dohod. To by nás mělo vést k jisté obezřetnosti ohledně společenské pravdy.

Nelze nepřipomenout devastaci obecné důvěry ve vládní a odborná sdělení, kterou způsobili v době covidové pandemie vyjádřeními vládní činitelé a různí odborníci. V té době se naplnilo, že co bylo v jednu chvíli pravdou, za půl roku bylo úplně jinak.

Vláda si k tomuto složitému úkolu chce přizvat na pomoc nevládní a neziskové organizace a dotovat je částkou 50 milionů korun ročně. Tady už se dotýkáme orwellovského stylu, když ten, kdo pracuje pro vládu a za vládní peníze, je označován za „nevládní“organizaci. Zda snese taková organizace označení „nezisková“, když je plně profesionalizovaná, už ponechám na hodnocení čtenářů. Doufám, že nám vláda sdělí, kdo jsou oni lidé, kteří budou hodnotit jednotlivé výroky a oddělovat pravdu a lež, informace a dezinformace. Snad se dozvíme, kým byli dosud placeni, jakou mají kvalifikaci a kdo je vybral. Budou mít bezpečnostní prověrku? Pokud se jedná o vládní financování nezávislých médií, opět se dostáváme k pokusu o kvadraturu kruhu. Když placená vládou, budou to stále nezávislá média? Nebudou to vládní, nebo chcete-li státní média?

Pevně doufám, že si kabinet uvědomuje, jakou Pandořinu skříňku v obou případech otevírá. Je otázkou času, kdy dojde k výměně vlády. A může se stát, že ta nová uvidí věci politicky jinak a vybere si jiné nezávislé odborníky a média. A k jejich financování přidá třeba nulu navíc. Tak může skončit pokus o politické hledání pravdy. V minulém století jsme s ním získali bohaté zkušenosti. Tvůrci Listiny na to dobře pamatovali.

Pokud se jedná o blokování „závadných“serverů, je smutné, jak ochotně se vláda pouští na takto tenký led, když nedokáže zajistit eliminaci webů nabízejících nelegálně léky, či na kterých jsou dlouhodobě provozovány podvodné e-shopy, ačkoliv k tomu dávno má zákonné nástroje.

Na závěr stojí za to připomenout, jak se k tématu mnohokrát vyjádřil Evropský soud pro lidská práva a co zopakoval náš Ústavní soud: „Svoboda projevu je jedním z hlavních základů demokratické společnosti, a to i tehdy, jde-li o informace nebo myšlenky, které urážejí, šokují nebo znepokojují stát či část obyvatelstva.“

Je smutné, jak ochotně se vláda pouští na tenký led blokování „závadných“serverů.