Problábolit se ke katastrofě
Vynikající filmařinu i trefné poselství nabízí snímek Bílý šum. Dlouhá stopáž a náročný styl vyprávění ale mohou odradit.
Kombinace streamovací platformy Netflix, režiséra a scenáristy Noaha Baumbacha a herce Adama Drivera už jednou nabídla filmovou událost. Brilantní drama Manželská historie, kde Driver společně se Scarlett Johanssonovou ztvárnil manželský pár před rozvodem, si před třemi lety vysloužilo šest nominací na Oscara, přičemž tu pro Lauru Dernovou i proměnilo.
Baumbach se nyní spolu s Driverem na Netflix vrátil, aby od loňského prosince nabídl další očekávané dílo. Režisér poprvé ve své kariéře nepracuje se svým původním námětem, mysteriózní tragikomedie Bílý šum vznikla dle stejnojmenné novely, již americký spisovatel Don DeLillo vydal v roce 1985.
Stylizovaný Baumbachův snímek diváky přenese právě do poloviny osmdesátých let, konkrétně do roku 1984. Zasazení se drží důsledně, i použitý filmový materiál totiž připomíná danou dobu, a od samého začátku drží diváka ve specifické retro atmosféře.
Dvě a čtvrt hodiny dlouhý Bílý šum však nemá krom v úvodu zmíněných
jmen s Manželskou historií společné téměř nic. Maximálně pocit přetrvávajícího napětí. Ovšem zatímco v Manželské historii šlo o elektrizující sílu mezi dvěma hlavními protagonisty, v Bílém šumu se výboje drží kdesi nad hlavami hrdinů.
Zápletkou snímku je totiž ekologická katastrofa, která způsobí tajemný mrak nad Ohiem. Široká rodina vysokoškolského profesora Jacka (Driver) a jeho úzkostné ženy Babette (Greta Gerwigová) se podrobí evakuaci a za bouře míří do sběrného tábora. Nejistota, žádné
nebo protichůdné informace, karanténa, strach z onemocnění, zdravotnické statistiky.
Stačí jen několik málo minut v první polovině filmu, aby divákovi na mysli vytanuly skutečné zážitky z doby nedávné. Baumbachův film na tyto skutečnosti hledí s ironickým odstupem, tragikomickým šklebem. Hrdina Jack totiž vše sleduje zcela nezúčastněně a všechny podivné figurky v okolí se jeho životem míhají stejně jako před divákem na plátně. Anebo jako před konzumentem každodenního zpravodajství znuděně scrollujícím na mobilu.
Neurčitá hrozba jakési katastrofy v Bílém šumu vibruje až v druhém sledu. Už od začátku filmu totiž diváka překvapí zdánlivě nesouvislé blábolení členů Jackovy rodiny a především jeho vysokoškolských kolegů. Všichni se neustále na něco ptají a následně si i odpovídají.
Ač nic z toho zdánlivě nedává smysl, Baumbach tak před námi na příkladu malého amerického městečka 80. let vykresluje dnešní dobu zahlcenou informacemi. Během zásadního momentu evakuace hrdinové v autě prokládají existenční otázky úplnými banalitami.
To vše okolo Driverova hrdiny bzučí jako šum, kterým se není radno zabývat. Všichni neustále něco říkají, ovšem ve skutečnosti nikdo nic neví.
Podobně to vypadá i na Jackově škole. On se zde proslavil jako zakladatel a největší odborník v novém oboru „Hitler studies“, ač sám po nocích pokoutně bere lekce základů němčiny. Jeho kolega (Don Cheadle) je pro změnu „expert“na Elvise Presleyho; společně tak s vážnou tváří vedou nesmyslné přednášky plné bizarností, jimž jejich studenti nábožně naslouchají.
Baumbachovi se tak na základě DeLillovy novely povedlo vykreslit dnešní svět utopený v blábolech, kterými fingovaní odborníci plevelí veřejný prostor.
Dlužno dodat, že neustálé nesmyslné ševelení všech vedlejších postav okolo zasmušilého Drivera není pro diváka snadným soustem. Ten si musí hlavně zpočátku zvyknout na pomalý styl vyprávění, který spíše než překotný děj žene perfektní filmařská práce, herecké výkony a již zmíněný pocit přetrvávajícího napětí.
Máme se bát smrti?
Narážky na covid či dnešní dobu postfaktickou však nejsou tím jediným, co Bílý šum přináší. Třetím velkým tématem snímku je strach, konkrétně strach ze smrti. Tato linka nabízí asi nejakčnější poslední část filmu. Baumbach to zde však se stylizací už trochu přehání, protože interiér zaplivaného motelu, zrnící obrazovka u stropu či celkově ponurá atmosféra náhle zcela opuštěných hrdinů vede jasně k Davidu Lynchovi a především jeho dílům Modrý samet a Zběsilost v srdci. Méně by v tomto ohledu bylo rozhodně více.
Bílý šum je tedy snímek náročný, rozporuplný a není divu, že jej nemálo diváků nemá sílu dokoukat až do konce. Nicméně málokomu se povedlo tak trefně a s ironickým odstupem vykreslit zásadní problém dnešní doby.