Muskův boj o Twitter a svobodu
Miliardář Elon Musk mění sociální síť Twitter. Přibylo svobody, ale i urážek, neonacistů a antisemitů. Inzerenti prchají. Hraje se tu o charakter demokracie, anebo jenom o peníze?
Excentrický inovátor, dosud úspěšný podnikatel, arogantní miliardář Elon Musk si z rozmaru či občanského vzdoru koupil sociální síť, která si dovolila zcenzurovat prezidentského kandidáta Donalda Trumpa. Vykoupil podíly akcionářů a stáhl firmu z burzy. Vyházel vedení. Podle vlastních vyjádření chce Twitter proměnit v „tržiště svobody slova“. Zmírnit moderování obsahu mimo zjevně trestných činů, zveřejnit algoritmy doporučení. Demaskovat mechanismy ovládání. Konec anonymity, čímž chce předejít útokům robotů, trollů a spamu.
On sám je ale troll. V USA svoboda slova chrání 1. dodatkem ústavy i odpůrce zákonů, antisemity, rasisty a neonacisty stejně jako všemožné konspirátory. Musk neodblokoval jen profil Trumpa, ale i účet jednoho z nejznámějších amerických neonacistů a zuřivého antisemity Andrewa Angelina, neonacistů Patricka Caseye či Richarda Spensera. Trump to neocenil, zůstal na své kopii Twitteru, síti Truth Social. Na Twitteru ale přibylo urážek homosexuálů a transgender lidí, stejně jako Židů. Mnoho inzerentů, hollywoodských hvězdiček a celebrit ze sítě prchlo. Twitter už není „trendy“. Příjmy klesly o 80 %. I Brusel se obává a řeší fake news. Teoreticky může síť v Evropě zakázat nebo ji pokutovat, dokud nesplní nový zákon EU proti projevům nenávisti, „Putinovým“dezinformacím a válečné propagandě.
Muskův boj „o charakter“americké demokracie nás přivádí k otázce budoucnosti, ve které valná část kyberprostoru je či bude vlastněna privátními nadnárodními firmami, které z daňových a právních důvodů nesídlí v týchž zemích jako jejich zákazníci. Microsoft vás zavazuje smlouvou, ale soudit se můžete v Irsku, smluvní ujednání jste podepsali i s Markem Zuckerbergem. Aniž jste si přečetli, k čemu se zavazujete. Totéž s vaší bankou. Co jiného zbývá? Ujednání se ale klidně mohou změnit, až se „prostředí“k tomu rozhodne.
Delší dobu už trvá trend „zboží jako služba“. Platíte, ale výrobek zůstává ve vlastnictví výrobce. Když nezaplatíte, výrobek, spravovaný a „upgradovaný“na dálku, přestane fungovat. Službou je i nájemní bydlení, ve kterém vám majitel může zakázat chov papouška. Všechny tyto smlouvy jdou dál než obchodní zákoník státu. Vždy ve váš neprospěch. Ale jelikož jste podepsali, nedivte se. Naskýtá se otázka, proč stejným způsobem nespravovat i stát. Stejně jako privátně vlastněný nadnárodní diskusní prostor.
Pravidla určují oni
Twitter či Facebook se ale všichni uživatelé rozhodli chápat jako veřejný prostor. Veřejnou službu. Vynucovat si v něm občanská práva. Ale vy zde žádná práva nemáte. Podepsali jste podřízenost regulačním pravidlům majitelů. Pravidla určují oni, ne vy.
Lze na Twitteru na přání uživatelů nebo nátlakem vlád uplatnit pravidla zákonů? Jak? Na někoho povinný respekt k LGBT, na jiného právo šaría a na dalšího zákaz hanobení panovníka či zákaz výsměchu náboženským symbolům? Nebo kumulativně na všechny všechno, v zájmu komunity vzniklé proto, abychom se měli všichni rádi? Nebo Twitter zablokuje Kurdy v Turecku a v Kurdistánu Turky? Španělsko zkusilo vymáhat poplatky za zveřejňování autorského obsahu španělských médií ve službě Google News. Odpověď nadnárodního kolosu byla jednoduchá. Nediskutoval. Španělská média vypnul. Španělsko přestalo ve vyhledávači existovat. Vláda vydržela vzdorovat osm let.
Internet, stvořen kdysi profesory a vojáky, obsahovou regulaci nemá. Prozatím jsou si zde všichni rovni. Bez ohledu na zákony. Profesoři i nevzdělanci, nekrofilové i pedofilové, hackeři i filozofové. Ale křesťanské bojůvky chtějí „safer internet“, bezpečný i pro jejich děti. Woke, morbidně tlusté aktivistické černošky, které se považují za normální, by chtěly namísto rasových předsudků a diskriminace dané normalizovanou šířkou dveří od internetu širší futra. Stejně tak transgender osoby chtějí vlastní střední rod a přecitlivělé a křehké „sněhové vločky“, přesvědčené o své neomylnosti, zde chtějí zachraňovat velryby. Internet ale nemá a nechce mít respekt vůči nikomu a ničemu kromě technických specifikací, které umožňují jeho fungování. Všichni mohou soutěžit se svým obsahem o přízeň ostatních. I satanisté. Ale málokdo na ten obsah klikne.
Ani v případě sociálních sítí nejde primárně o obsah diskuse či o demokracii. Tím méně o kolektivní úsilí k zlepšení světa. Vaše tlachání se známými i cizími je jen droga. Záminka, jak získat vaše osobní preference a nabídnout vám reklamu, ze které je síť živa. Jen proto, že se na tomto způsobu komunikace hejna stáváte závislí, je třeba dát vám alespoň nějaká pravidla, abyste si je při psaní každého příspěvku připomínali, neutíkali a zůstali pod podprahovým vlivem autocenzurní pseudomorálky komunity co nejdéle. Svoboda slova ohrožuje nikoli svobodu obecně, ale svobodu toho jedině správného slova. Síť řízená sociálními psychology působí profylakticky a stabilizuje společnost.
Obklopuje vás ozvěnou vašich dobrovolně umírněných názorů, dává vám pozitivní pocit, že si „vaše“většina myslí totéž. Čím déle budete „žít“na sociální síti, tím méně budete chodit s přáteli na pivo, nadávat na vládu nebo házet dlažební kostky na policajty. Nakonec se z vás stane dokonale zprůměrovaná součást hejna. Ze svých traumat se večer vykecáte, a když se ráno vzbudíte, budete připraveni podávat pro svého zaměstnavatele odpovídající výkon. Až to Musk pochopí, přestane se chovat jako zachránce ústavy a budou mu stačit peníze. Protože pouze ty dávají svobodu.
Čím déle budete na síti, tím méně budete nadávat na vládu a házet dlažební kostky na policajty.