Myslivci nabírají. Na venkově je o ně nouze
O myslivecké kurzy je větší zájem v metropoli než za hranicemi města. Myslivci často musí řešit pejskaře i přemnožená prasata.
Milovníci přírody a zvěře mají do konce února možnost posunout svůj koníček na profesionální úroveň. Okresní myslivecký spolek Praha-venkov nabízí do konce února možnost přihlásit se do kurzu uchazečů o první lovecký lístek. Program, který je podmínkou pro vykonávání myslivosti, se otevírá po pěti letech.
„Kurzy jsou určené uchazečům, kteří mají zájem o přírodu a myslivost, aby se z nich stali právoplatní myslivci. Skládají se z mnoha předmětů a disciplín, kde se seznamují s problematikou myslivosti. Učí se zvyky a tradice, myslivecké právo, zoologii, péči o zvěř, kynologii nebo střelectví,“vysvětluje jednatel okresního mysliveckého spolku Praha–východ Karel Říšský.
Absolvování kurzu se přitom automaticky nerovná povolení držet zbraň. Závěrečným vyvrcholením kurzu je zkouška z myslivosti. Pokud ji rekrut zvládne a dostane vysvědčení, může si na jeho základě požádat o zbrojní pas.
Metropole plná nimrodů
Uchazeči se však nehrnou. Podle Říšského je k otevření potřeba nejméně deset uchazečů, zatím ale projevilo zájem jen pět lidí. I řady stávajících myslivců řídnou. „V mnoha sdruženích je věkový průměr vysoký, i přes šedesát let,“dodává Říšský. Mysliveckých spolků je v současné době v okresech Praha-západ a Praha-východ třicet osm, myslivců se v nich sdružuje přes pět set.
Odlišná situace panuje u myslivců na území metropole, kde se v současnosti nachází na patnáct honiteb. V sedmi okresních mysliveckých organizacích je sdruženo celkem jedenáct spolků. Průměrně mají kolem dvaceti členů.
Například myslivci z Prahy 5 a 6 mají nových adeptů dostatek. V tamních kurzech studuje šestnáct uchazečů. Podle předsedy místního spolku Antonína Machálka za tím stojí odlišný profil zájemců. „Máme hodně adeptů z jiných koutů republiky nebo i ze Slovenska, kteří v Praze pouze pracují,“uvádí Machálek. Podle něj si uchazeči často v Praze doplní vzdělání a myslivost pak vykonávají ve svých domovských honitbách mimo město.
„Loví za nás auta“
Jeho spolek spolupracuje se čtyřmi pražskými honitbami ze Zličína, Divoké Šárky, Řeporyjí a Radotína. Oproti venkovským honitbám mají tato území svá specifika. Vyplývají hlavně z vysoké koncentrace obyvatel.
„Máme velký problém například s pejskaři. Celkově počty lidí významně narušují klid zvěře. Ona si nakonec taky zvykne, ale když je to moc, přesune se dál,“říká Machálek. Dalším úskalím je pro zvěř doprava. Některé spolky prakticky neprovádí odlov srnčí zvěře, jelikož jejich počty dramaticky redukují střety s vozidly. „Na Zličíně srnky nelovíme, protože nám za rok zhruba deset až patnáct kusů zahyne na silnici. Loví za nás auta,“dodává Machálek.
Naopak výhodu vidí v blízkosti mezinárodního letiště v Ruzyni. Kolem něj panuje ochranné biologické pásmo, které dovoluje i odlov jinak chráněných dravců, například motáků. Regulace populace dravých ptáků pak snižuje „predační tlak“. Laicky řečeno, čím méně se v oblasti nachází dravců a šelem, tím větší počet zvířat území obývá.
Divoké zvěře je přitom v Praze velké množství. Nahrává tomu i fakt, že na jejím území je přes pět tisíc hektarů lesů. To představuje přibližně deset procent z plochy města, přičemž tato rozloha se stále zvětšuje. Praha se tak řadí mezi nejzelenější města Evropy.
Místo střelby klece
Může to mít ale i stinnou stránku. Pražané na okrajích města se mohou častěji střetávat s divokými prasaty. Jejich přemnoženou populaci Praha řeší už několik let.
„V některých lokalitách zjišťujeme, že jsou stále problémy s přemnožením divočáků, kteří se dostávají do blízkosti lidí. V oblasti Motola je to například nemocnice nebo hřbitov,“říká Petra Fišerová, mluvčí Lesů hl. m. Prahy. Regulace počtu
divokých prasat je podle ní v těchto místech kvůli zástavbě složitá. Neřeší se proto odstřelem, ale chytáním do speciálních klecí.
„Tlupy ve městě jsou hierarchicky tvořeny úplně jinak než ty velké někde v lesích. Tam celou tlupu ovládne jeden kňour. Chrání si bachyně před dalšími samci, ale zároveň není schopný pokrýt i všechny mladé bachyňky. Ve městě jsou tlupy rozbité a nemají mezi sebou pevná pouta. Některé mladé bachyňky mohou proto chodit samy. Když pak potkají stejně starého kňoura, může dojít k oplodnění,“vysvětluje myslivec Antonín Machálek.
Kromě divokých prasat je hlavní město domovem celé řady dalších druhů. Jsou to třeba již zmíněné srny, přemnožené nutrie, bažanti nebo mufloni.