Utěšitel ze záhrobí
Se šíří kult lékaře, který se pokusil varovat svět před koronavirem, ale byl umlčen úřady – a brzy na covid zemřel.
Li Wen-liang, oční lékař z centrální nemocnice v čínském Wu-chanu, byl 3. ledna 2020 předvolán na místní policii. Co provedl? Pár týdnů předtím sdílel na platformě WeChat s některými svými kolegy zprávu, že sedmi pacientům v jeho nemocnici diagnostikovali nemoc podobající se chorobě SARS. Své kolegy varoval před možným propuknutím epidemie a radil jim, aby nosili ochranné pomůcky.
Jak prozíravá slova! Policie ovšem pana Li obvinila z šíření „falešných komentářů, které vážně narušují společenský řád“. Lékař byl přinucen podepsat „sebekritiku“, že přestane šířit nepodložené fámy o viru, jinak bude čelit trestnímu stíhání.
Měsíc poté Li Wen-liang zemřel, sám se nakazil koronavirem.
Po jeho smrti se čínskými sociálními sítěmi rozlila nevídaná lavina kritiky. Mnozí Číňané opakovali jeho slova „zdravá společnost by neměla mluvit jedním hlasem“a požadovali svobodu slova.
Lékař je znovu hrdinou
Postupem času, s tím, jak se koronavirus rozšířil do světa a měl tam často daleko divočejší průběh než později v samotné Číně, dokázala tamní propaganda přetavit Liův příběh v nacionalistickou pohádku o triumfu režimu nad pandemií.
Kdeže však loňské sněhy jsou. Choroba, kterou už nijak neomezovala drastická strategie nulového covidu, se po Číně v posledních týdnech rozběhla zběsilým tempem. Nakazily se jí možná stamiliony lidí, umřely přinejmenším desítky tisíc a společnost začíná pochybovat o schopnosti svého vedení efektivně řídit nejlidnatější zemi světa. V této dusivé atmosféře si Číňané znovu vzpomněli na nešťastného lékaře, který se jako jeden z prvních pokusil varovat svět před koronavirovou pandemií.
Li Wen-liang se stal „speciálním“hrdinou, k němuž se mnozí obracejí pro útěchu a aby mohli ventilovat své frustrace ze současné pandemické vlny a nečinnosti úřadů. V přeneseném slova smyslu se dá hovořit i o jakémsi novodobém „kultu“Li Wen-lianga, který se šíří.
Jeho účet na sociální síti Weibo, čínské obdobě Twitteru, totiž stále kypí životem. Stal se novodobou elektronickou svatyní, která přitahuje téměř nekonečný proud návštěvníků a přispěvatelů. Nový komentář se prý objeví každé tři až čtyři minuty.
To všechno tři roky poté, co lékař sám na Weibo zveřejnil svoji poslední zprávu: „Dnešní výsledek testu nukleových kyselin byl pozitivní. Diagnóza je konečně potvrzena,“napsal. O týden později, 7. února 2020, ho covid zabil.
Čínská zeď nářků
Nyní si na jeho účet přichází řada Číňanů postěžovat na to, jaká covidová katastrofa je necelé tři roky po jeho smrti postihla, a svěřit se s úzkostí, kterou pociťují.
„Starší bratře Liangu, v mé vesnici staří lidé umírají jeden po druhém. Totéž je v dalších okolních,“napsal jeden uživatel z provincie Šan-si. „Teď jsme se skoro všichni nakazili. Naštěstí je zmutovaný virus slabší, ale i tak mnoho lidí umírá,“svěřil se další.
„Doktore Li, smuteční oznámení jsou všude. Mnoho starých lidí zimu nepřežilo, stejně jako můj dědeček,“truchlil kdosi z Če-ťiangu. Z těchto a dalších vyjádření, která přinesl časopis The Economist, vyplývá, že Liův účet se nestal nějakým fórem pro kritiky režimu (to by cenzoři nepřipustili), ale spíše jakousi „zdí nářků“, jak o tom píší čínská média.
„Uživatelé sociálních sítí často posílají zprávy o svých každodenních útrapách. Žádají pana Li o pomoc v milostném životě nebo při zkouškách. Někteří mu prostě přejí dobré ráno nebo dobrou noc. Často používají emotikon ze smažených kuřecích stehýnek – pan Li totiž miloval smažené kuře,“napsal časopis.
„Mučedník“Li Wen-liang je tedy i po smrti v Číně pojmem. Stal se jakýmsi pomyslným utěšovatelem ze záhrobí.
Co toto posmrtné pokračování jeho příběhu vypovídá o dnešní Číně? Přinejmenším naznačuje velkou nejistotu lidí, plíživou nedůvěru v systém. Hovoří také o aroganci mocných, kteří se v krizových okamžicích obracejí k obyvatelstvu zády a nechávají ho, aby se s pandemií vyrovnalo tak, jak samo umí. Realita zkrátka ostře kontrastuje s tvrzeními vlády. To, co vůdce Si Ťin-pching nazývá „čínským snem“, tedy směřování ke všeobecné prosperitě a velkolepé obrodě čínského národa, dostává přinejmenším v očích některých Číňanů povážlivé trhliny.