O volbách, opět i o těch korespondenčních
Mé volání v minulé „zpovědi“po jen jednom kole prezidentských voleb nebylo vyslyšeno, z osmi kandidátů nevyšel vítěz s nadpoloviční většinou. Jsem zklamaný. Doufal jsem, že se obejdeme bez dalších krutých 14 dnů, které nás čekají do druhého a konečného kola.
Ale nejsem zcela překvapený. Dalo se očekávat, že navzdory předpovědím o prohře Andreje Babiše ve druhém kole, se on jen tak nevzdá. Příští dva týdny tedy nebudou pěkné. Rukavice dolů, bude to zlé. Vždyť už při povolební tiskové konferenci vhodil svého oponenta Petra Pavla, těsného vítěze prvního kola, do jednoho pytle s masovým vrahem Vladimirem Putinem.
Jako kdybychom my, občané, neměli dost každodenních problémů a starostí! Nestačí zákeřný covid, který nás stále trápí? Krutá válka za našimi humny? Energetická krize, rostoucí ceny? Rekordní zadlužení státu? Hrozba kybernetické války ohrožující náš společenský systém? Ale uteče to jak voda. Co je 14 dní? Jedna dovolená. A pak si oddychneme a budeme oslavovat nástup nového prezidenta, který na otázku, jestli bude během těch 14 dnů lhát, odpověděl, že dosud nelhal a lhát nezačne.
Opět se vynořila i otázka korespondenčních voleb. Již tolikrát jsem o nich psal! Ale zřejmě jsem dosud nevyčerpal všechny argumenty pro jejich zavedení. Objevil se další a mně vrtá hlavou, že jsem si ho neuvědomil dříve. Snad proto, že proces volby prezidenta je u nás tak jednoduchý – z obálky, kterou oprávněný volič dostane poštou, vyndá jeden lístek se jménem svého kandidáta, vloží ho do obálky, kterou dostane při přihlášení se u stolku volební komise, a hodí ji do zapečetěné urny. Jednoduché, mnohokrát vyzkoušené, ale ne chybyvzdorné.
Když se vloudí chyba
Jako když se rozsvítí v hlavě kontrolní světélko, jsem si při ověřování své totožnosti všiml jedné věci: když je mé jméno vyhledáno a odškrtnuto na seznamu voličů, může dojít k odškrtnutí někoho jiného. Nemusí to být úmyslné, ale dojít k tomu může snadno – řádky na formuláři jsou dost těsné, k přehlédnutí může dojít a starší či nepozorný volič si toho ani nemusí všimnout.
To by se tam, kde jsem v USA pravidelně volil, nemohlo stát. Po průkazu totožnosti se podepíšu vedle svého jména na volební listině, čemuž přihlíží zástupci obou hlavních, soupeřících politických stran. Pak jdu pod jejich dohledem volit za plentu. Skvělý systém neumožní uvedenou chybu, ke které může dojít v Česku.
U nás podlehli mnozí odpůrci korespondenčních voleb lživé kampani amerického prezidenta Donalda Trumpa o „ukradených“volbách, o machinacích s volebními hlasy. Připomínám, že žádné velké, proklamované volební podvody nenašli a nepotvrdili ani jím dosazení soudci. Ptám se vás, strašáci, co tomu říkáte?
Zdarma přes WhatsApp mně včera volal přítel, student na univerzitě v Bostonu, který je rozhodnutý se po studiích vrátit domů. On by mohl volit na generálním konzulátu v New Yorku. Vzdálenost 350 kilometrů je autem nebo autobusem zvládnutelná pod pět hodin, tedy v jednom dni by byl 10–12 hodin na cestách. To si Jakub nemůže finančně, kvůli škole ani časově dovolit.
Při přípravě přednášky o USA jsem procházel svazkem starších tiskovin a ve vydání našich krajanských novin z roku 1991 jsem našel svůj otevřený dopis tehdy ještě československému parlamentu, žádající o zavedení korespondenčních voleb. Dnes, tj. 32 let poté, je dosud český volební zákon vůči stovkám tisíců českých občanů pobývajících v zahraničí diskriminující.