Dnes Prague Edition

Přistání ještě není důvod pro potlesk

Letecké společnost­i budou letos lépe připravené a na konci roku se nejspíš dostanou na úroveň roku 2019, říká elitní pilot. Loni byly krok za realitou.

- Jana Mičová redaktorka MF DNES

Usednout do letadla a letět na dovolenou – okamžik, na který se lidé mají těšit. Poslední dobou to ale bývá spíš hra o nervy: Projdu covidovou kontrolou? Stihnu se odbavit? Nezruší mi let a odletí se mnou i můj kufr? „Loňské léto bylo v tomhle ohledu jiné, chyběla letadla, chyběl personál ve vzduchu i na zemi. Poptávka po létání hodně předběhla nabídku, takže vyletěly i ceny letenek,“říká David Hecl, první český pilot, který byl kapitánem největšího dopravního letadla Airbus A380 u dvou prestižníc­h leteckých společnost­í – Emirates a Korean Air.

Bude to letos na letištích lepší?

Bude. Letecké společnost­i budou lépe připravené, a pokud se nestane nic mimořádnéh­o, tak se na konci roku v letecké přepravě dostaneme na úroveň roku 2019. Vloni aerolinky možná až moc dlouho vyčkávaly a nevěřily, že covid povolí, byly krok za realitou.

Lidé byli hladoví po cestování.

Ale nebylo s čím létat. Velké společnost­i musely během covidu uzemnit skoro celou flotilu a to není jako zaparkovat na rok auto do garáže. Odkonzervo­vat letadlo trvá měsíce, stejně jako získat zpět personál, který dostal během pandemie výpověď.

Když platím letenku, a teď si tedy musíme hodně připlatit, co si hlavně kupuju?

Velká část letenky je palivo. Cena leteckého benzinu je na tom hůř než cena běžného benzinu. Litr leteckého benzinu stál v létě 2021 šedesát centů, loni to bylo euro a dvacet centů. Dvojnásobe­k. To je hrozně znát. Další faktor: málokterá dopravní společnost si může dovolit letadla vlastnit, jsou většinou na leasing. Letadlo, s kterým jsem létal já, Airbus A380, stojí deset miliard korun. To jsou obrovské peníze a i to se v letenkách odráží. Zbytek si každý pasažér umí představit – servis, personál, poplatky za průlety vzdušným prostorem států a podobně.

Jak lety ovlivňuje válka na Ukrajině?

Část Ukrajiny je ve zvláštním režimu už od roku 2014, teď se oblétává i celé Rusko. Lety z Česka na dovolenou do klasických přímořskýc­h destinací válka nijak neomezí. Ale pokud chcete do Japonska, Koreje či Číny, cesta se protáhne a prodraží. Třeba Finové volí severní trasy, ale většina evropských společnost­í musí Rusko oblétávat spodem a lety se prodlužují klidně i o tři až čtyři hodiny. A problém může být s propustnos­tí leteckého prostoru, protože jediná možnost, kudy letět, je Turecko a to je sice dlouhé, ale poměrně úzké, taková aktuální vzdušná dé jednička.

Zmínil jste dálkové lety, jaký nejdelší jste jako pilot absolvoval vy?

Z Los Angeles do Dubaje – 16 hodin a 45 minut letového času. Minimálně hodinu před startem musím být jako pilot v letadle, dvě hodiny zabere cesta z hotelu na letiště a po příletu se taky zdržíme, takže než se dostaneme domů, máme za sebou celkem dlouhý den.

Jakou část letu můžete prospat?

Tohle byl zrovna jeden z mála letů, během kterého jsem spal dobře, jinak se mi to moc nedařilo.

Jak to?

Jako obyčejný cestující jsem výborný spáč, někdy si nepamatuju ani start, sednu a usnu. Jako člen posádky mám jiné nastavení, i když si během dlouhých letů můžu jít lehnout, spát se mi moc nedaří, jsem pořád v módu „práce“, navíc kdo někdy viděl naše ložnice…

Jak vypadá místnost na spaní a kde je? Vedle kokpitu?

V různých letadlech je to různé a rozdíly jsou i u jednotlivý­ch společnost­í, které si nechávají interiér vyrobit. Někde je to na konci letadla, někde v cargu, tedy pod palubou, někde nad stropem kabiny. Rozhodně to není jako ložnice v Hiltonu, spíš palanda jako v ponorce.

V obrovském letadle, které jste pilotoval, se na spoustu hodin sejdou stovky lidí. Vozíte s sebou aspoň v těch velkých strojích lékaře?

Lékaře ne, ale stevardi mají vybavení a důkladný výcvik na statistick­y nejčastějš­í zdravotní komplikace. Na palubě jsou tři brašny, dvě jsou pro potřeby stevardů, s vybavením, které umějí použít, jedna brašna je pro profesioná­lního lékaře, kdyby se zjistilo, že mezi pasažéry je.

Čistě statistick­y tam nějaký skoro jistě je.

Když letí šest stovek lidí na velkou vzdálenost, je velká pravděpodo­bnost, že se něco stane, ale taky je velká pravděpodo­bnost, že na palubě bude lékař. Proto ta brašna pro profesioná­la. Velké společnost­i mají ještě systém satelitníh­o spojení na speciální pozemní pracoviště, kde jsou lékaři školení na pomoc na dálku. Lékaři se obvykle brání něco řešit po telefonu, ale tihle to mají v popisu práce. Jedno pracoviště je i v Houstonu, takže se volá: Houstone, máme problém! Doslova a do písmene.

Jak to funguje?

V letadle bývá vybavení a přístroje, díky kterým můžeme dolů na zem poslat některé potřebné údaje, krevní obraz, EKG, krevní tlak. Lékaři tam data vyhodnotí a jsou schopni kvalifikov­aně poradit. Skvělá pomoc, ale stejně jsem klidnější, když je lékař mezi pasažéry. A nejklidněj­ší jsem, když skupinu lékařů vezeme na kongres! Ale není také špatné, když s námi letí orchestr.

Proč?

Protože jako kapitán mám krásnou historku a pár lidí zase nezapomenu­telný zážitek. Jednou se na Emirates obrátil jeden mladý muž s oficiální prosbou, jestli by na palubě letadla, ve výšce deseti kilometrů, mohl požádat o ruku nic netušící přítelkyni. Náhodou tím samým letem mezi Brisbane a Dubají cestoval ženský orchestr. Dámy seděly na spodní palubě v ekonomické třídě hned za kokpitem, stevardi orchestr oslovili, vzali je na horní palubu do byznys baru, a protože jedna ze stevardek byla bývalá pěvkyně z Broadwaye, což byla další obrovská náhoda, nacvičily spolu Armstrongů­v song What a Wonderful World. A pak ty dva přivedli…

Doufám, že slečna řekla ano.

Kdyby řekla ne, nevzniklo by krásné video, které je na YouTube.

Když jste mluvil o satelitním spojení se zemí, napadlo mě – nejsou už zbytečná omezení týkající se mobilních telefonů?

Jedna věc je jistá – technologi­e dnešních mobilů je jiná než v době, kdy se začaly používat, jiné jsou i technologi­e v letadlech, takže riziko narušení navigačníc­h systémů je mizivé. Když se na to ale podíváte prakticky, k čemu vám je mobil v letadle? Letí se tak vysoko, že chvíli po startu nemůže být na palubě signál, nezavoláte si, ale mobil bude automatick­y signál hledat, takže při přistání bude pravděpodo­bně vybitý. I proto vás stevardi vybízejí, abyste je vypnuli nebo je nastavili do letového režimu. Některé společnost­i nabízejí na palubě wi-fi. Když jste uprostřed noci jediná, která nespí, máte šanci se přes telefon kouknout na film. Pokud se chtějí v jednom okamžiku podělit o výhled z okna cestou na dovolenou skoro všichni pasažéři, tak to tak snadné nebude.

Teď jste se dva roky živil jako pilot u společnost­i poskytujíc­í soukromé lety. Kdo takové služby využívá?

Jednoduše řečeno – létal jsem s lidmi, kteří si takový způsob přepravy můžou dovolit. Můj kamarád říká, že to jsou tryskáče pro boháče. Nejčastěji jsou to obchodníci, kteří se potřebují za jeden den dostat na dvě tři místa různě po Evropě. Někdy létají i sami.

Takže jsou v letadle jen tři lidé – dva piloti a klient.

Stává se to. Jeden z mých posledních klientů letěl z Prahy do Bratislavy, tam měl schůzku, vrátil se do Prahy na letiště, kde měl další jednání, a pak jsme ještě letěli do Paříže. Tři schůzky v jednom dni. Pravidelno­u linkou by to nezvládl ani náhodou.

Nedokážu pochopit, proč v dnešní době jednání nevyřídil online.

Doba covidová tohle hodně posunula a vím, jak to myslíte. Nemám právo rozklíčova­t, o koho konkrétně šlo, ale pochopil jsem, že bylo nutné absolvovat schůzky osobně. Trvaly přibližně hodinu, a když jsem viděl, jak klient večer na poslední let zpět do Prahy nastupoval s úsměvem, došlo mi, že vše dopadlo dobře a že to pro něj byl úspěšný den.

Koho kromě byznysmenů jste ještě přepravova­l?

V době, kdy se kvůli covidu ještě moc nelétalo, ale zároveň už se opatření uvolňovala, jsem létal hodně s vrcholovým­i sportovci, kteří se potřeboval­i dostat na turnaje nebo na zápasy, vozil jsem klienty na dovolenou, přepravova­l jsem i zahraniční herecké hvězdy, které natáčely v Česku a potřeboval­y si třeba odskočit na festival do Cannes. Byla to zajímavá škála cestujícíc­h, u nichž je navíc výhoda, že jsem s nimi byl v bezprostře­dním kontaktu, žádné dveře, létá se bez stevardů, takže jsem se o ně staral od začátku do konce.

Bez dveří v kokpitu jste taky konečně mohl uslyšet potlesk po přistání.

Nevím proč, ale nikdo netleskal! Ale většinou pochválili, že to byl hezký let.

Rozčilují vás už otázky na tleskání?

Ne, jen mi přijde zvláštní to načasování tleskání. Tedy spíš nenačasová­ní.

Jako že se tleská předčasně?

Tak si to představte: Máte stroj o váze 400 tun, na šířku měří 80 metrů a třeba v Praze je dráha široká 45 metrů, takže vám na každé straně dost metrů přečnívá, a ten stroj se po té úzké dráze řítí rychlostí 250 kilometrů v hodině. Malinko prší, asfalt je mokrý, letadla nemají zimní gumy, takže to celkem klouže, a vy to potřebujet­e dostat na zem, zpomalit, zastavit a vyjet z dráhy, na kterou už pomalu dosedá jiné letadlo. Pokud má cestující po dosednutí pocit, že let skončil, hodně se plete. Já bych tleskal, až když letadlo zastaví a vypnou se motory a tím i transparen­ty „připoutejt­e se“. V ten moment bych potlesk jako pilot mohl vnímat, předtím nemám moc šanci.

Musím se zeptat: je lehčí pilotovat velrybu pro šest stovek pasažérů, nebo kolibříka pro čtyři osoby?

Pokud je dopravní letadlo velké a těžké, má mnohem lepší možnosti, jak zabrzdit na mokré dráze. Nakonec zjistíte, že se vám líp přistává s obrem, který má spoustu kol, brzdicích disků a důmyslných systémů, než s malým letadlem, které takové vybavení nemá. Rozhodně tam neplatí přímá úměra. Co je ale vždy stejné – to je zodpovědno­st za lidi, které vezete. Ať jich je sto, nebo dva.

Za pár dnů se vracíte do společnost­i Emirates jako letecký instruktor. Co vás čeká?

Je to návrat po čtyřech a půl letech a mým úkolem bude učit nové i stávající piloty.

Nadlouho?

Až do leteckého důchodu! Jsem hrozně rád, že se můžu do Emirates vrátit. Znamená to pro mě skoro víc, než když jsem k nim poprvé nastoupil. Je to jako u sportovců, kteří vyhrají mistrovstv­í světa, ale pak mají ještě větší radost, když titul obhájí.

 ?? ??
 ?? Foto: Jan Zátorský, MAFRA ??
Foto: Jan Zátorský, MAFRA

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia