Proč nám vzali dresy
Mluví o krizi Komety, smeká před dvacítkou a velebí Jalonena
Dříve obávaná Kometa v extralize delší dobu strádá, což snad nikoho netrápí víc než jejího majitele. Zatímco se část jejích příznivců bouří, Libor Zábranský zkouší probudit tápající brněnský tým sérií změn.
Na přelomu roku jako jeden z trenérů reprezentačního áčka jásal nad parádním maršem juniorů do finále mistrovství světa, který do hokejové branže přinesl další radost.
Na páteční velkolepé akci Winter Games na Tehelném poli v Bratislavě jej pak potěšilo chování fanoušků, nikoliv však potupná porážka 1:6 v partii s Třincem.
„Na nádherném fotbalovém stadionu se slušnou návštěvou a výborně zvládnutou organizací to byla opravdu vynikající akce. Jen výsledek pro nás byl krutý. Ale my se musíme dívat hlavně dopředu,“tvrdí.
Po cestě na utkání vlakem i v samotné aréně za vámi chodili děti, dámy i pánové, aby se s vámi vyfotili, předali dárky, popřáli štěstí. Co to pro vás znamená v době, kdy se mužstvu nedaří?
Jen se potvrzuje, jak se s klubem i logem ztotožňují. Pořád mi to dělá radost. S naším postavením v tabulce samozřejmě nejsme spokojení my, ani oni. Ale v Kometa Expresu i na tribunách byli lidi úžasní. Ani při návratu nepřevládal smutek nebo naštvání. Vnímám víru, že se tým z krize dostane.
Členové vašeho kotle se ovšem nerozpakují projevit rostoucí nespokojenost. Jak to vlastně bylo s návštěvou jednoho z nich v kabině po prosincovém výprasku v Třinci?
Kluci z našich ultras jsou trošku divocí, dovedou být kritičtí, ale my s nimi dlouhodobě vycházíme velice dobře. Osobně vůbec nemám problém se s nimi pobavit. A myslím si, že je dobře, když se potkají taky s hráči.
Dobře, nicméně není poněkud divné, když pustíte člověka do šatny, ze které si odnese jejich dresy?
Všechno proběhlo v pohodě, na úrovni, bez sprostých slov. Dresy si chlapci půjčili jako součást chorea pro další utkání, aby mančaft pomohli vyburcovat. Vrátili nám je vyprané a vysušené. Nemůžeme před nimi přece zavírat dveře a ignorovat je. Musíme všichni věřit, že jsme na správné cestě.
A jste?
Podívejte, krása hokeje se skrývá v tom, že nevíte, jak se co vyvine. My se snažíme reagovat na situaci, která vznikla. Zkoušíme vybřednout z herní nepohody. Před blížící se uzávěrkou přestupů bychom rádi tým ještě posílili.
Kometa začala povážlivě klopýtat už na podzim. Nezabral ani váš nástup na střídačku. Pročpak?
Tak já se k Martinovi Pešoutovi po předběžné dohodě a na jeho žádost připojil jenom na jeden zápas. Impulz nezabral. Pak jsem onemocněl
a po dalších porážkách jsme museli udělat radikální řez, což není příjemné. Jenže takové tahy prostě ke sportu patří. Zvlášť v Kometě, která je v Česku – podobně jako Sparta – extrémně sledovaná.
Nepletete se v posledních sezonách trenérům do práce příliš často?
Věřte mi, že není nic veselého, když vstupujete do situace, v níž se týmu vůbec nevede. Ano, stalo se to víckrát, aniž bych po takovém stresu prahnul. Ale musíte si uvědomit, že jsem stoprocentní majitel. Kometa je moje firma a je mojí povinností se o ni starat.
Uvědomil jste si, že jste sáhl vedle, když jste loni najal kouče Pešouta?
Nikdy nebudu mluvit proti lidem, kteří pracovali pro Kometu. Každý se splete, což platí i o mně. Ale já odmítám označit jeho angažování za chybu. Vracel se k nám z Varů do známého prostředí. Bohužel to nevyšlo. Každopádně poslední věc, kterou si přeju, je rozhodování o personálních změnách v průběhu sezony.
Jste spokojený se současným složením štábu?
Ano. Teď má všechno na bedrech Patrik Martinec s asistenty Jardou Modrým a Jirkou Horáčkem. Já z manažerské pozice zkouším mužstvo doplnit způsobem, na jakém se shodneme. V první řadě je potřeba zvednout klukům hlavy, psychika hraje velkou roli – třeba v produktivitě. V Bratislavě jsme promarnili dva samostatné nájezdy.
Není však zásadnější potíž v kondici,
jak se domnívají někteří experti?
Nedokážu posoudit, jak se v srpnu trénovalo, protože jsem přímo u mužstva nebyl. Ale každý profesionální sportovec by měl dbát na svou fyzičku. Podle mě dělá osmdesát procent výkonu mentální stránka. Kdyby se hoši dostali do vedení, zklidnili by se a působili by víc svěže na bruslích.
V čem tkví přednosti Martince a Modrého?
Patrik byl skvělým útočníkem, Jarda zase obráncem, co válel i v NHL. Mají mezi sebou super vztah, úspěšně spolupracovali v Budějovicích. Věřím jim. Mají mou plnou podporu. Každé ráno na poradě probíráme, co dalšího se dá udělat.
Při juniorském šampionátu se objevila zvěst, že váš tuze nadějný forvard Eduard Šalé odejde do zámoří. Proč se tak nestalo?
Ono to spíš bylo něčí přání. Eda má s námi platnou extraligovou smlouvu. O odchodu do Kanady bychom jednali, leda kdyby projevil velký zájem. Jenže tahle situace nenastala. Ani Eda, ani jeho agent nebo rodiče mě s takovým požadavkem neoslovili
Jak vám záleží na jeho hokejovém dozrávání?
Vidím paralelu s Martinem Nečasem nebo Standou Svozilem. Neči měl samozřejmě ohromné štěstí na parťáky – Martina Erata s Markem Kvapilem. Eda se mu v lecčems podobá. Po sezoně nejspíš do zámoří odejde, zvlášť pokud se na draftu dostane do první desítky.
Před mistrovstvím se Šalé v Kometě neprosazoval. Jeho vytížení kleslo. Jaká pozice v sestavě je pro něj adekvátní?
Obecně záleží na odvaze vedení i trenérů. Eda si zaslouží důstojný prostor, hraje ve třetí lajně a ve druhé přesilovkové pětce. Umí v ní uplatnit svůj talent. Zároveň se pořád učí a musí zůstat trpělivý.
Jaká zpráva podle vás přiletěla ze stříbrného klání v Halifaxu?
Po neúspěšných letech se áčku loni konečně povedlo přivézt bronz. Teď na něj navázala dvacítka. Já před ní smekám. Strhla na sebe velkou pozornost. Opřela se o parádní obránce, jaké jsme dlouho neměli. Jsou tvořiví, rychle přenášejí hru. Budoucnost českého hokeje díky nim vypadá zase o něco veseleji.
Jak coby asistent reprezentace dospělých hodnotíte práci koučů?
Celý realizační tým fungoval výborně. Na místě pomáhal i Kari Jalonen. Na bázi provázanosti a spolupráce mezi kategoriemi by mohly nároďáky fungovat i dál. Celkově* přišel další vzkaz rodičům, aby vodili děti do přípravek, aby se po covidovém marastu vrátily ke sportu. Už před Kariho nástupem jsem tvrdil, že potřebujeme úspěch, který by celý hokej povzbudil.
Ukazuje se Jalonenova poctivost, když pro český hokej dělá víc, než by musel?
Ano! Objíždí kluby, sleduje extraligu. Před listopadovým zápasem proti Švédům v Budějovicích uspořádal seminář pro extraligové trenéry, aby věděli, jakou cestou se vydává nároďák. Jeho přednáška byla fakt zajímavá, poslouchal Martin Straka, Honza Tomajko, Miloš Holaň… Právě takhle se všichni můžeme posouvat dál, což se snad začíná dařit, jak ukázaly dvacítky.
Část fanoušků reptá, že se na áčko nedá koukat. Co byste jim odpověděl?
Národní tým musí především hledat způsob, jak se dá vyhrát. Na turnajích zvlášť platí, že účel světí prostředky. Musíme přihlížet k tomu, jaké typy hráčů máme k dispozici. Za zábavou opravdu můžeme primárně chodit do divadla nebo do kina. Zároveň je fér podotknout, že Kari kluky nesvazuje, co se týče útočení.
Po neúspěšných letech se áčku loni konečně povedlo přivézt bronz. Teď na něj navázala dvacítka. Já před ní smekám.
Ne?
Češi v minulosti obvykle vyhrávali díky fantastickému gólmanovi a poctivé obraně. Jistě, pod Karim se musí dodržovat pravidla a vzorce po ztrátě kotouče, ale jakmile máme puk, opakuje klukům: Hrajte, hrajte, hrajte! Chce, aby ukázali naši typickou tvořivost. Rozhodně jim nezakazuje útočit, což oni dobře vědí.