Pozor, je to jenom volba prezidenta, ne občanská válka
Kostel Pražského Jezulátka na Malé Straně včera mimořádně zavřel dveře veřejnosti. Bosí karmelitáni, kteří kostel spravují, se totiž dozvěděli o úmyslu Andreje Babiše svatostánek navštívit. A tak se rektor kostela Pavel Pola rozhodl mu v tom tímto dramatickým způsobem zabránit.
O čem to svědčí? Kromě toho, že pan rektor je evidentně veliký pitomec, šířeji také o tom, že nám prezidentská volba nebezpečně zatemňuje mozky. Možná se leckterý neobutý karmelitán mohl pozastavit nad tím, co má bývalý komunista pohledávat v kostele, ale kádrovat kvůli tomu jednoho z tisíce návštěvníků světoznámého kostela? I prezidenta Miloše Zemana sice kdysi odmítli obsloužit v hospodě, ale bránit bližnímu svému v návštěvě chrámu Páně? To je silný kalibr!
Ještě minulý týden jsme si libovali, že kampaň před prvním kolem hradní volby nakonec nebyla tak vyhrocená a plná podpásovek, jak se čekalo. Ale byla to radost předčasná, asi to vše přijde teprve teď během dvou týdnů ve volebním mezičase. Zčásti je to přirozené: i u minulých dvou přímých prezidentských voleb se před druhým kolem slovník zostřoval a argumenty se vzdalovaly realitě. Ale nemělo by se to úplně utrhnout a zavést zemi na pokraj občanské války.
Jedna věc jsou tradičně ujeté a hysterické sociální sítě, na nichž si lidé vždy kanalizovali své frustrace. Takže když tam teď slečny a dámy vystavují svá poprsí v rámci akce Prsa proti Babišovi, je to spíš úsměvná zpráva o nich. Když už ale třeba Jan Páleníček, vážený hudebník a šéf Smetanova tria, veřejně napíše, že 34,99 procenta národa (Babišův zisk v prvním kole) je dementní, je to důvod ke zvážnění. Stejně jako když spolek Dekomunizace vyvěsí billboard s Babišem a Husákem, jen proto, že oba, stejně jako statisíce dalších občanů u nás, pocházejí ze Slovenska. A dost diskutabilní je třeba i rozhodnutí České televize snad vůbec poprvé nevysílat přenos ze sněmovního pokusu o vyslovení nedůvěry vládě, což trochu zavání vstupem veřejnoprávního média do volební kampaně.
Že si teď dva týdny půjdou po krku Petr Pavel a Andrej Babiš, jejich týmy a s nimi spojené či jim nakloněné politické síly, je pochopitelné. Bez rukavic už hrají obě strany. Jedna podsouvá druhé krvelačné úmysly jen proto, že její kandidát je voják, dokonce jeden čas vůdčí postava obranné aliance. A druhá zase první, že nás táhne do Moskvy, jakkoliv to byla právě ona první strana, kdo v kauze Vrbětice zahájil s Ruskem diplomatickou válku. Racionalitu nebo snad dokonce pravdu v ničem z toho nehledejme.
My ostatní, kdo nejsme přímou součástí této řežby, bychom si ale měli udržovat odstup a zdravý rozum. Protože máme před sebou ještě skoro dva týdny kampaně a nervozita a agresivita budou stoupat. Přitom tu nejde o nic víc než o to vybrat prezidenta. Prvního úředníka země. Politika, který opravdu nemá v našem ústavním systému tak závratné pravomoci. Obličej na poštovní známku. A až ho vybereme, měli bychom být schopni v té zemi dál žít, potkávat se a mluvit spolu. Kéž nám v tom uvězněné Pražské Jezulátko pomůže!