Líbivé Přání k narozeninám
Zimu střídá léto, štědrovečerní nadílku rodinná oslava. Tým komedie Přání Ježíškovi pokračuje v podobném duchu novinkou Přání k narozeninám.
Vpodstatě je to totéž, a přece není. Přání Ježíškovi totiž natočila Marta Ferencová podle úspěšné polské předlohy, která má již další dvě vánoční pokračování, kdežto scénář Přání k narozeninám už napsala sama režisérka s producentem Adamem Dvořákem.
Tolik otců? To je sekta
Z prvního filmu zůstala manželská dvojice v podání Evy Holubové a Jaroslava Duška, jíž u stromečku představil filmový syn namísto očekávané snoubenky svého přítele.
Teď zažije stejný herecký pár, opět v úloze rodičů, jen s jiným filmovým synem, prakticky totožný coming out, pouze oddalovaný tak dlouho, aby vydal na sérii bláznivých příhod řazených v duchu road movie čili příběhu na cestě.
Hned v úvodu se dostaví první
vtip – Holubová coby generálka rodiny si dárek k vlastnímu jubileu koupí pro jistotu sama – i první příval sponzorských odkazů. Když se syn čili Igor Orozovič vymluví na nemoc,
aby raději slavil se svým milým neboli Tomášem Klusem, matka přesune celou sešlost k domnělému marodovi. Zaskočený gay za svou lásku vydává přítelovu sestru,
rozvedenou matku dvou dětí, jejichž otec i potenciální otčím spolu vedou válku a do hry na zapřenou vnesou zmatek: „Jedna matka, dvě děti, několik otců, to bude sekta!“
Popravdě však většinu zábavy obstarají jednak dětští hrdinové, jednak herecky nejsilnější Matěj Hádek a Simona Babčáková coby druhý syn a snacha. Jejich zásluhou se Přání k narozeninám přenese přes obě hlavní úskalí: až chorobně tajenou sexuální orientaci a fakt, že po zmizelých školácích pátrá rodina na vlastní pěst, bez policie.
Rodina nadevše
Dejme tomu, že obojí lze v žánru crazy přijmout i bez logického zdůvodnění, jenže natolik ztřeštěný zase příběh není. Hlídá si spíše domáckou líbivost, i když na rodinnou zábavu používá dost zbytečných vulgarit, a raději se kochá malebným pohledem na sourozence bloudící mezi lány, než aby hravěji rozvinul vděčný nápad, co všechno by tak mohly podniknout děti s nalezenou kreditní kartou.
Honba za malými ztracenci má dva milé motivy, jednak bizarní dodávku v podobě ryby, jednak policii považující rodinku za uprchlíky. Odehrává se na souši i na vodě, aby nastavila čas a zvýšila dramatičnost, na jezu už velice kostrbatě. To vše jen proto, aby mohlo nastat všeobecné shledání, vyznání, smíření, objímání, odpouštění a zjišťování, že rodina je nadevše.