Všichni to myslí dobře. Kukačky 2
Půldruhého milionu diváků sledovalo před dvěma lety závěrečnou epizodu seriálu Kukačky, aby zjistili, kdo zavinil záměnu dvou novorozenců. Jak se však ukazuje, konec to nebyl, Kukačky vstupují opět třinácti díly do druhé řady.
Zatímco minule si melodrama pomáhalo detektivní zápletkou, teď už o tajemství přišlo a muselo hledat záminku k pokračování. Zrovna moc práce si s tím nedalo, tvůrci zkrátka sledují, jak budou rodiny s vyměněnými syny žít dál. Respektive zda se nápad, aby se domácnosti sestěhovaly do blízkého sousedství a obě rodičovské dvojice tak mohly denně vídat oba chlapce, kteří se přátelí, osvědčí v praxi.
Odstředivé motivy
Plánu jsou vstřícněji nakloněni zemitější – a herecky opětovně účinnější – manželé v podání Sabiny Remundové a Davida Novotného, jehož seriálový bratr čili Michal Isteník však nese na celé zápletce vinu, kterou mu druhý pár neboli Marta Dancingerová a Marek Adamczyk nedovede odpustit. Zejména Dancingerové
scénář prodlužuje, ne-li stupňuje výraz přepjaté hysterky, byť všeobecně platí, že cokoli se tu stane, všichni mysleli dobře, jenže to v té nekonečné dobrotě rádoby civilizovaných lidí s prominutím podělali, tudíž jim věčně tečou nervy.
Samozřejmě pouze neustálé smiřování a zase odcizování obou rodičovských tandemů by celou druhou sérii neutáhlo, proto ještě více posilují odstředivé motivy. Stačí telegraficky zmínit, co stihla úvodní kapitola Kukaček 2.
Trpný kajícník
S příchodem školy se povahové rozdíly mezi chlapci vyhraňují, v rodinách se odbočuje k sestře či k prarodičům, souběžně původní případ vyšetřuje policie, koná se podrobná rekonstrukce, zasahuje sociální pracovnice a následkem kauzy padají hlavy i v nemocnici.
Takže lékař v podání Jana Dolanského nejde pro ránu daleko, kdežto Isteníkův hrdina, prašivá ovce vyloučená ze stáda dokonce i v místní hospodě, nese svůj úděl jako pokorný kajícník.
Popravdě sebemrskačské odevzdanosti naložili tvůrci na Isteníkova bedra až přespříliš, naštěstí pro seriál ji však uhraje s přesnou mírou i vkusem, ostatně spolu s Novotným patří k pilířům projektu.
Dá se očekávat, že čím blíže si oba tábory budou fyzicky, tím výrazněji na sebe začnou narážet jejich odlišné životní styly, výchovné metody, návyky i slovníky, přičemž ještě nabobtnají rovněž osudy vedlejších figur a figurek.
Ne náhodou stojí za Kukačkami producentský tým košatých rodinných kronik Vyprávěj nebo První republika, který na konkurenční stanici po minisérii Guru zanedlouho představí výpravný dobový seriál Zlatá labuť.
Děti bodují
Nicméně Kukačky stále představují „parádnější“kousek z příslušné zakázkové továrny na jímavé příběhy, a to přesto, že úvod do druhé série obsahuje poněkud nepřehledný souhrn minulých událostí, nežli se „tři měsíce poté“posune přes prostředí soudní síně k následnému vývoji.
Klíčové body pro výsledný nadprůměr získávají ti, o něž jde především, totiž děti. „Jako kdyby byli bráchové“, padne tu o malých klucích, zatímco dospělí válčí ve smyčce hysterčení, vydírání a dojímání. Ve třech okamžicích se pak chlapci zaslouží o výjimečný zážitek.
Zaprvé bezprostřední reakcí ohrožených pasažérů na zadním sedadle vozu, který s mobilem v ruce řídí až nepříčetně rozlícená postava Dancingerové; vypjatou scénu by mohl klidně převzít BESIP do své varovné kampaně o nebezpečném telefonování za volantem.
Podruhé děti odzbrojí svou otázkou: „Můžeme chodit za strejdou do vězení?“
A potřetí jeden z hochů svým upřímným vyznáním „já jsem rád, že jsem vyměněnej“připomene, že bychom o svých dětech měli vědět daleko podstatnější věci než jen okolnosti jejich původu.