Koho si levice zvolí na Hrad

Jednoznačná podpora Petru Pavlovi od současného vedení ČSSD vzbudila diskusi v levé části spektra. „Bylo to horší než zločin, byl to omyl,“tvrdí bývalý šéf strany Jiří Paroubek.

Napsat, že česká společnost je rozdělená, není jistě nic objevného. Připomenout, že by lidé měli volit politiky podle svého skutečného nebo chcete-li „třídního“zájmu, je namístě.

V prvním kole prezidentské volby volilo tři kandidáty vládní koalice (Petra Pavla, Danuši Nerudovou a Pavla Fischera) zhruba 55 procent voličů. Přitom podpora vlády, která je nominovala, je podle průzkumů trvale pod 30 procenty respondentů. Čím zdůvodnit tuto obří diskrepanci v postojích lidí vůči neschopné vládě na jedné straně a jejímu politickému produktu, třem jejím kandidátům, na straně druhé?

Je to výsledek nesporně umného politického marketingu a podpory mainstreamových médií a zejména veřejnoprávní televize a rozhlasu. A tak lidé objevili, že Petr Pavel má vous a la Masaryk (přitom z něj nemá nic jiného). Že Danuše Nerudová je „mladá a pohledná žena“(podle svých slov). A že Pavel Fischer prostě rusožroutskými a sinožroutskými výroky a strašením před východními mocnostmi konvenuje určité části české veřejnosti.

Významná část českých voličů tak v prvním kole volila poněkud emotivně a v rozporu se svými zájmy. Když se zeptám některých jednotlivců, proč volili například Nerudovou, řeknou mi, že se přece jedná o hodnoty a ne o jejich materiální zájem.

Já si naopak myslím, že hodnoty je možné rozvíjet jen ve společnosti, která prosperuje. A prosperitu společnosti tato vláda se svou ekonomickou a také zahraniční politikou není schopná zajistit.

Společné vlády zapomenuty

Ale chci se zabývat ještě jinou věcí. Sociální demokracie po sedm let spolupracovala na vládní úrovni s hnutím ANO. Byla to vesměs velmi úspěšná spolupráce, kdy životní úroveň lidí rostla, rostla jejich bezpečnost a v letech 2014 až 2019, tedy po šest let, tyto vlády dokázaly dokonce snižovat nejen relativní zadlužení státu (státní dluh v relaci k HDP), ale také, byť mírně v řádu miliard, také zadlužení v absolutním vyjádření. Přitom HDP země trvale rostl a rostla produktivita práce. Na dva covidové roky mohou být samozřejmě rozdílné názory. Ale vláda dělala vše pro to, aby zabránila nejhoršímu. A dělala dobré věci i chyby tak, jako vlády prakticky ve všech zemích světa.

Logicky bych tedy očekával, že strany, které k sobě měly po léta politicky blízko a úspěšně spolupracovaly, mohou postupovat v klíčových věcech společně i nyní. Zejména proto, že jsou oba subjekty stranami opozičními. Hnutí ANO je hlavní opoziční stranou v Poslanecké sněmovně. ČSSD je opoziční stranou mimoparlamentní. Tedy alespoň to o sociální demokracii její předáci tvrdí. To, že část předáků ČSSD už v předchozích dnech, bez ohledu na mínění členů strany, podpořila Petra Pavla, kandidáta pravicové Fialovy vlády, vesměs se zdůvodněním plným nenávisti vůči Andreji Babišovi, mě vcelku u těchto malých lidiček nepřekvapilo. Nedokážou překousnout to, že podle jejich názoru jim Babiš vypustil voličský rybník a převzal masy voličů, které v mé éře volily sociální demokracii.

Ale tím jsou si vinni sami. Svou neschopností rozumně artikulovat své politické postoje a sdělovat je veřejnosti. Babiš to prostě uměl a oni ne. Můžeme se dohadovat, jak by to vypadalo, kdybych v čele sociální demokracie stál já. Troufnu si tvrdit, že bych nikdy nepřipustil takový pád volební podpory ČSSD, která v době mého odchodu z pozice předsedy strany byla v roce 2010 nejsilnější politickou stranou v zemi. Sobotka a jeho dnešní následovníci ve vedení sociální demokracie udělali všechno pro to, aby se dostali do dnešní marginální politické pozice.

Ještě více nežli nenávist vůči Andreji Babišovi mě ale překvapilo stanovisko předsedy ČSSD Michala Šmardy. Tento dobrý muž se špatnou hlavou si vykorespondoval přes Twitter s Petrem Pavlem několik otázek, pravděpodobně v těch klíčových politických záležitostech. Na webu ČSSD je Šmarda zobrazován se třemi klíčovými programovými požadavky své strany: bezplatné zdravotnictví, důstojné důchody a spravedlivé daně.

Šmarda + Pavel = ?

Ptám se, jak se mohl shodnout představitel deklarovaně levicové strany s derivátem vládní koalice na programových otázkách tohoto typu? Pavel řekl, že vládu podporuje. Bude tedy dělat politiku, jakou formuluje tato vláda. V daňové oblasti to znamená zvýšení dolní sazby DPH, což zatíží široké vrstvy občanů a zvýší inflaci.

Pokud jde o důstojné důchody, vládní koalice se chystá ke změně algoritmu jejich navyšování v závislosti na růstu inflace, který přijala předchozí vláda s účastí ČSSD, za aktivní účasti ministryně Jany Maláčové. To ve svých důsledcích bude znamenat, že důchody se nebudou zvyšovat v návaznosti na tempu inflace. A to bude velká rána důchodcům. A pokud jde o bezplatné zdravotnictví, už dnes se objevují známky toho, že ministr Vlastimil Válek prostě chce dvojí standardy ve zdravotnictví, na které si lidé budou připlácet.

V žádné z těchto tří oblastí se prezidentský kandidát Petr Pavel nevyjádřil, že je v rozporu s názory Fialovy vlády. Podpora Pavla ze strany současného vedení sociální demokracie je tak velkou politickou chybou. Platí pro to, jak to kdysi řekl kníže Talleyrand: „Bylo to horší než zločin, byl to omyl.“

Jak se mohl shodnout představitel levicové strany s derivátem vládní koalice na programu?