Mladí se za volantem cítí nezranitelní
Češi sami přiznávají, že v autech porušují předpisy, hlavně povolenou rychlost, říká šéf České asociace pojišťoven Jan Matoušek.
Škoda vzniklá při dopravních nehodách na českých silnicích se meziročně zvýšila o více než 800 milionů na 7,5 miliardy korun. Pomůže k větší bezpečnosti vládou navržená úprava bodového systému a zavedení řidičského průkazu již od 17 let? „Věříme, že takzvaný řidičák na zkoušku a důkladnější práce se začínajícími řidiči povedou k poklesu přestupků i počtu nehod včetně smrtelných,“říká výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek.
Dělali jste si průzkum, zda se motoristé cítí bezpečně na silnicích. Jak to dopadlo?
Byl to průzkum zaměřený na řidiče a chceme jej dělat každý rok, abychom měli lepší představu, zda zlepšuje situaci na silnicích to, co dělá stát v oblasti dopravní bezpečnosti, zpřísňování předpisů, a zda fungují preventivní kampaně, které financují pojišťovny přes Fond zábrany škod. Jestli se situace na silnicích zlepšuje, nelze určit jen z „tvrdých“dat policie o tom, kolik se stalo nehod, kolik lidí se zranilo nebo zemřelo. Vstupují do toho i významné meziroční vlivy. Více se bourá, když je tuhá zima a náledí, naopak méně se bouralo, když velká část národa nemohla vyjet kvůli covidovým opatřením nebo když výrazně podražila paliva.
Jak se tedy řidiči na českých silnicích cítí?
Hlavní závěr je, že si vůbec nespojují vlastní chování za volantem s tím, jak vnímají bezpečnost v dopravě. Nepřipouštíme si, že bychom sami mohli někoho ohrožovat. Celkově nám 54 procent dotázaných odpovědělo, že se cítí na českých silnicích nebezpečně. Mezi příčiny řadí agresi za volantem, bezohlednost a chování ostatních řidičů. Až s odstupem jako důvod uvádějí páchání přestupků účastníky provozu.
Takže agrese za volantem je pro ně problém?
Když jsme dělali kampaň proti agresivitě, 85 procent dotázaných nám v průzkumu řeklo, že ano. Jen pět procent z nich si ale myslí, že jsou oni sami agresivní. Vlastní chování si lidé s agresí nespojují. Přitom se stačí podívat po Praze, troubení na semaforech, když se auto před vámi nerozjede do dvou sekund, je běžná věc. Řada lidí to vnímá jako agresivní chování. Za nejzávažnější považují nedodržování bezpečné vzdálenosti nebo vybržďování. Obvykle se nejedná o extrémní agresory, ale většinou se lidé nechají strhnout situací. Je třeba se nenechat vyprovokovat.
Loni policie řešila přes 466 tisíc přestupků na silnicích. Přiznávají řidiči, že občas předpisy poruší?
Většina dobře rozumí závažnosti jednotlivých přestupků. Uvědomují si, že vysoká rychlost, telefonování za volantem či nebezpečné předjíždění jsou rizikové přestupky. Přesto se velká část řidičů přiznává, že je občas páchají. Nejčastější je mírné překračování maximální povolené rychlosti, což už je bohužel zjevně společensky akceptovatelný přestupek. Všichni také vědí, že telefonování, či dokonce posílání textových zpráv a sledování sociálních sítí na mobilním telefonu při řízení je velmi nebezpečné, přesto 40 procent hlavně mladých přiznává, že to dělá.
Proč Češi tolerují překračování povolené rychlosti?
V Česku je to nejčastěji akceptovaný přestupek. Jedním z důvodů, který uvádějí, je, že to přece dělají i ostatní. Vyšší rychlost si řidiči ospravedlňují také tím, že se zrovna nacházeli ve speciální situaci, kvůli které museli spěchat. Existuje i skupina řidičů, která předpisy zpochybňuje jako takové. Sami hodnotí, kde budou pravidla dodržovat, sami si stanoví, že v určitém úseku je bezpečné jet rychle, ačkoli se to nesmí.
Kdo nejčastěji porušuje maximální povolenou rychlost?
Mladí lidé, kteří to i sami potvrzují. Větší část prý porušuje rychlost jen o trochu, menší část se hlásí k vyššímu překračování. I data pojišťoven dokazují, že mladí řidiči špatně vnímají míru rizika, cítí se nezranitelní. V důsledku vysoké rychlosti jich umírá významně více než v jiných věkových kategoriích. Je u nich 2,5krát vyšší riziko, že způsobí dopravní nehodu. Navíc mnohem více než starší řidiči přiznávají, že jezdí rychle, protože je rychlá jízda baví.
Jak tedy z mladých udělat lepší řidiče
a má smysl vládní návrh, aby mohli řídit už sedmnáctiletí?
Mladí dnes rychleji dospívají a často se podomácku na řidičák připravují předem, aby si ho v 18 letech mohli rychle udělat. Proto podporujeme, aby se už od 17 let mohli zájemci učit řídit pod dohledem proškoleného mentora, většinou rodiče s řidičským oprávněním. Výhodou je, že takový mladý řidič se bude mnohem déle učit a jezdit pod dohledem než v běžné autoškole.
Podporujete řidičák na zkoušku?
Velmi, v podobě, v jaké ho nyní ministerstvo dopravy předložilo. A nejen proto, že začínající řidič o řidičák ve stanoveném období při páchání přestupků rychleji přijde. K této motivační složce se přidává i preventivní práce s problémovými řidiči.
Neprospělo by to někdy i starším řidičům?
Je pravda, že mnoho lidí nám říkalo, že jim v autoškole chyběla možnost naučit se řízení v krizových situacích – na náledí, na mokru, při smyku a prudkém brzdění. Česko není počtem dopravních polygonů a psychologů dimenzované, aby se takto školili všichni řidiči. Smyslem řidičáku na zkoušku je na začátku vyselektovat ty problémové, kde hrozí nejvyšší rizika, a ty podrobit důkladnějšímu školení. Z průzkumu nám vyšlo, že 80 procent lidí řidičák na zkoušku podporuje.
Připravuje se i zjednodušení bodového systému. Odrazují vůbec ještě body od porušování pravidel?
Je to klíčový systém a je stále velmi silnou motivací. Na rozdíl od pokut, které řidiči vnímají jako okamžitý trest, ale nemotivují je k nedělání přestupků. V našem průzkumu označilo bodový systém jako významnou motivaci ke správné jízdě 84 procent dotázaných. Nepochybně pomůže, když budou lépe vědět, o kolik bodů za konkrétní přestupky přijdou, nyní v tom nemají příliš jasno. A polovina lidí pořádně neví, kde si zjistit stav svého bodového konta.
Jde ještě snížit počet obětí dopravních nehod? Loni na silnicích zemřelo 454 lidí.
Máme na to mix opatření. Musíme pracovat se začínajícími a mladými řidiči, tedy zajistit lepší výuku v autoškolách, doplňující kurzy, řidičák na zkoušku a také je třeba klást důraz na bodový systém, jeho znalost mezi řidiči. Je také nezbytné pokračovat v edukačních a komunikačních kampaních. Kampaň na téma rychlost, kterou jsme dělali před dvěma roky, vnímala velká část populace velmi silně a mělo to na ni vliv.
Vyhodnocujete i stav silnic a nejvíce nehodové úseky?
Součástí mixu opatření musí být kvalita silniční sítě, respektive odstraňování míst, kde se stává nejvíce nehod. Investice státu by do nich měly programově více směřovat. Rozhodovat ale musí data, nikoli místní politické známosti. Kromě toho spolupracuje Česká kancelář pojistitelů na provozu Portálu nehod, v němž můžeme hodnotit nehodové lokality podle příčiny, třeba kde jsou nehody nejčastěji způsobené vysokou rychlostí. Pak můžeme spolupracovat s policií, aby tam častěji měřila rychlost a problém tak pomohla zmenšit. Pracujeme i na tom, abychom mohli detaily nehod rozpoznávat na řadě dalších ukazatelů, třeba jestli se řidič nevěnoval místo řízení telefonu nebo navigaci.
Když jsme u toho, dnešní moderní auta jsou vybavena řadou informačních systémů. Představuje to v poslední době větší riziko?
Jsme přesvědčeni, že trend, kdy jsou například i základní funkce, jako třeba klimatizace, ovládány dotykově, má neblahý vliv na nehodovost, byť to zatím neumíme exaktně změřit. Prodlužuje to dobu provedení požadovaného úkonu a odvádí pozornost. Šedesát pět procent řidičů z našeho průzkumu si myslí, že je to nebezpečné. Na druhou stranu řada asistenčních systémů dokáže snížit riziko či následky kolize, ať už je to brzdění před překážkou, či hlídání jízdních pruhů.
A pak je tu pití před jízdou, policie loni řešila přes sedm tisíc řidičů pod vlivem alkoholu. Vnímáte to jako problém?
Nepochybně a vnímají to tak i řidiči. Devadesát osm procent respondentů nám v jednom průzkumu řeklo, že alkohol za volantem je nebezpečný. Přesto šest procent přiznává, že konzumují před jízdou. To je velké číslo, desetina z nich navíc přiznává, že v průběhu času pijí více. To koresponduje s policejními daty. Na problematiku návykových látek se musíme zaměřit. Nejde jen o alkohol, ale i o řízení pod vlivem uklidňujících léků a drog.
Celou dobu mluvíme o autech. Ale co cyklisté? V internetových diskusích často vidíme, že běžní řidiči je v lásce nemají.
Většina nehod cyklistů vzniká tak, že si je způsobí sami sobě. Typicky jde o pády či nárazy. Z nového průzkumu, jehož výsledky budeme teprve publikovat, vyplývá, že řidiči vnímají cyklisty a jejich chování jako velmi rizikové. Potvrzuje to, co vidíme ve veřejné debatě, že vztah motoristů a cyklistů je zbytečně nenávistný. Musíme společně přemýšlet, co to znamená, případně jaká opatření pro zvýšení tolerance mezi oběma skupinami přijmout.
Z policejních statistik vyplynul loňský meziroční růst celkové finanční škody vzniklý při nehodách na 7,5 miliardy korun, znamená to pro pojišťovny velkou zátěž?
Pro pojišťovny je teď větší problém vysoká škodní inflace. Ceny oprav nabouraných vozidel se meziročně zvýšily o 18 procent. Kromě toho u moderních vozů postupně odpadají možnosti jednoduchých oprav. Častěji se přistupuje k výměnám celých dílů za nové, protože obsahují řadu elektronických systémů. Tyto díly jsou enormně drahé.
Bude to mít vliv na ceny pojištění?
To bohužel nemohu komentovat, ceny nesledujeme. Hlavní vliv na ceny má u nás silně konkurenční prostředí mezi pojišťovnami.
Jak se rostoucí ceny oprav promítají do pojistných podvodů, daří se je odhalovat?
Skutečně pozorujeme růst celkové výše škody u odhalených pokusů o podvod, ale situace se v různých pojišťovnách liší. Co možná není dobrá zpráva pro pachatele pojistných podvodů, že zanedlouho začne mezi pojišťovnami fungovat systém sdílení informací o podezřelých typech škod. Umožní to lepší vyšetřování pojistných podvodů a slibujeme si od toho nárůst odhalených případů. Nejčastěji nám to pomůže ukázat opakované uplatňování té samé škody v případech, kdy si majitel nechává proplatit škodu napřímo, nikoli prostřednictvím hrazení opravy pojišťovnou přímo servisu.