Tenkrát, když Plíšková hrála poprvé grandslam
Opět nastoupí ve čtvrtfinále. Jak se změnila od premiéry na velké akci?
Ve společnosti není příliš zdvořilé rozebírat věk žen. Zní poněkud neuctivě, když se o sportovkyni píše jako o veteránce. Sama Karolína Plíšková si však ze sebe leckdy utahuje, že už je stará.
Na Australian Open, kde se ve středeční bitvě o místenku do semifinále střetne s Polkou Linetteovou, zase s nostalgickým nádechem poznamenala: „Vím, že moje kariéra nepotrvá navěky. Netuším, kolikrát se sem ještě dostanu.“
O to víc si užívá tažení turnajem, který označuje za svůj nejoblíbenější. Snad za těchto okolností odpustí připomínku, že jí v březnu bude jednatřicet, a pokus o porovnání její minulosti se současností. Už skoro 11 let totiž uplynulo od její grandslamové premiéry.
Na jaře 2012 se poprvé představila v hlavní soutěži Roland Garros. Provázely ji znaky a jevy, jež k ní patří dodnes. Tetování, ladný švih, netečná maska nasazená na kurtu, smysl pro humor nebo zábavná upřímnost na tiskovkách.
Tenkrát v Paříži na dvorci Suzanne Lenglenové coby 122. dívka pořadí WTA bez bázně pálila míče na domácí favoritku Bartoliovou. Ač světové osmičce podlehla 3:6, 3:6, nepůsobila vyplašeně a pravila: „Můžu hrát s každou soupeřkou.“
Trofej na antukové slavnosti získala Ruska Šarapovová. Z nasazené desítky jsou ještě v akci Kvitová s Azarenkovou, Kerberová si vybírá mateřskou a zbylých sedm dam (Šarapovová, Radwaňská, Serena Williamsová, Stosurová, Li Na, Bartoliová, Wozniacká) už si hoví v penzi. Mnohé mají děti.
Řada slavných stadionů v tu dobu teprve čekala na zatahovací střechu, po jedné měli jen v Melbourne a Londýně. Málokdo si dovedl představit zápasy bez čárových rozhodčích. Ne že bychom se ohlíželi do nějakého pravěku, současnost se však v lecčems liší, tvrdí i Plíšková.
„Ještě tak před pěti roky mi připadalo, že první dvě kola bych měla vždycky zvládnout. Teď už je konkurence od prvního mače vážně vysoká. Není dvacet těžkých soupeřek, ale třeba sto padesát.“
Též proto oceňuje každý svůj slušný výsledek, byť dál dychtí po vzácném titulu, na nějž zatím nedosáhla. Posbírala 16 pohárů na WTA Tour. V létě 2017 se na žebříčku vyšvihla na číslo 1. Na turnajích vydělala
přes 24 milionů dolarů. Vdala se a vyměnila spoustu trenérů.
Na grandslamech nejprve čtyřikrát ztroskotala v prvním kole, v dalších třinácti startech nepřekročila třetí. S mindrákem zatočila až na US Open 2016, kde se přes sestry Williamsovy protloukla do finále.
Od té doby si na nejslavnějších podnicích drží znamenitou výkonnost.
V pondělí pojedenácté postoupila do čtvrtfinále, když v Melbourne smetla Čang Šuaj z Číny 6:0, 6:4.
Byť se nadále na kurtu obejde bez vášnivých projevů a odmítá zásadněji
upravit svůj styl, nejméně na jedné slabině dře ustavičně. Piluje pohyb na svých dlouhatánských nohou. Aktuálně chválí metody Brita Greena, jehož najala v létě 2022.
„Vím, že nikdy nebudu lítat jako některé další holky, ale díky němu dělám pokroky,“řekla českým reportérům. „Mám dobrou výdrž, doběhnu hodně balonů. A hlavně nepřemýšlím. Rovnou vyrazím, zatímco dřív jsem často přemýšlela, jestli mám vůbec vystartovat.“U části veřejnosti není tolik oblíbená. Je svá a neumí se přetvařovat. Při osobním setkání však kdekoho
mile překvapí. K výraznějšímu uznání postrádá aspoň jednu z těch čtyř zatracených trofejí. Šancí na triumf už se jí patrně nenaskytne mnoho.
„Musí vytrvat. Možná už nebude mít tolik skvělých dnů, ale dál patří do špičky,“řekl nedávno Mats Wilander, komentátor Eurosportu. „Je nebezpečná díky servisu a úderům ze základní čáry. Může využít zkušenosti a porazit kohokoliv. Ani se nemusí nějak stresovat. V parádní kariéře splnila skoro všechna očekávání.“
Loni se Plíšková před Australian Open zranila, a tak si letos váží možnosti bojovat na „Happy Slamu“u protinožců.
„Čtvrtfinále beru jako úspěch,“řekla. „Ale samozřejmě tu ještě nějakou dobu chci zůstat.“