Nová fronta kulturní války: plynové sporáky
Bůh, záchodky, zbraně, LBGT, potraty – oč se bude v Americe bojovat teď
Plameny americké kulturní války teď nově hoří kolem kuchyňských sporáků. Těch, co mají plynové plotýnky. Trvá to už dva týdny a bude to pokračovat. Dokonce už kdosi prohlásil „dejte mi můj sporák, nebo smrt“. Je to samozřejmě aktuální vtipná parafráze sloganu z časů americké války o nezávislost, kterou kdysi znával každý americký školák, jen místo slova sporák byla svoboda.
Celé to aspoň navenek vypuklo, když šéf Komise USA pro bezpečnost spotřebitelských výrobků Richard Trumka prohlásil, že plynové sporáky škodí zdraví, a proto by měly být zakázány.
Vyvolalo to takový poprask, že to musel dementovat dokonce Bílý dům s tím, že nic takového nechystá. Ale kočka už byla z pytle venku.
Jede to pořád: jen za posledních osmačtyřicet hodin o tom psaly kromě jiného noviny USA Today, obsáhle se tomu věnoval veřejnoprávní rozhlas NPR a komentář (už druhý) otiskl Wall Street Journal. Celkově se o tom už psalo napříč světem od Indie, Číny a Japonska přes Afriku až po Francii či Švýcarsko, takže o tom referoval jak Neue Zürcher Zeitung či Asahi Šimbun, tak web Jeunes Congolais, Mladí Konžané.
Protože většině médií v Americe buší srdce po pokrokářsku, odbývá se celá záležitost tím, že umělý poprask spustili konzervativní republikáni, jejichž obava o udržení způsobu života se nyní s nadsázkou scvrkla do problému, jestli lze opékat marshmallows (česky se to prý už normálně řekne maršmelouny) nad elektrickou plotýnkou jako nad plynovým hořákem. Přece si nenechají vzít svůj tradiční sporák... Média nicméně tvrdí, že prý nikdo nikomu jeho sporák nebere.
Ale republikáni znají své pappenheimské. Takhle to začínalo i v jiných věcech, jež jsou frontami americké kulturní války. Nejdřív přicházely názory, jež se zdály tak potrhlé, že vypadaly jako vtip. Pak se ukázalo, že s nimi souhlasí spousta lidí. Ale že hlavně existuje síla, která je schopná uválcovat jim cestu.
Teze, že nejdůležitějším okamžikem dějin USA není letopočet 1775, kdy si Američané vzali nezávislost, ale 1619, kdy se tam objevili první černoši, taky nejdřív vypadala jako výstřelek, a už se učí na školách. Podobně
to bylo s vymýšlením nejrůznějších pohlaví (v roce 2016 jich bylo v New Yorku úředně jednatřicet), s mužnými kraulaři porážejícími ženy, protože se prohlásili jedněmi z nich, přestože v šatně vypadají dost odlišně. Takhle to bylo i se zavedením dogmatu, že každý běloch je rozený rasista, či tvrzením, že planeta hoří, a dalšími rekvizitami progresivního věku.
Příkladů je spousta a plynové hořáky jsou už vlastně taky jedním z nich. Symptomem mediální doby v Americe je totiž také to, jak rychle se progresivní síly umějí sjednotit na popírání existence toho, co už dávno dělají. Sporáky nevyjímaje.
Zatímco Bílý dům oznamuje, že na federální úrovni zakazovat nic samozřejmě nehodlá, přesně to se už děje v řadě měst, a dokonce států, které demokraté vedou.
Města jako kalifornské Berkeley, New York či San Francisco už plynové sporáky zakázala v nových budovách. Guvernérka státu New York Kathy Hochhulová právě navrhla zákaz zavádění či výměny sporáků v malých budovách, který by měl být zaveden napřesrok, ve velkých domech za pět let. Pozoruhodné je, že guvernérka doma také vaří na plynu.
Celkem se podle Wall Street Journal jedná o desítky měst. Většinou se má nařízení týkat budov, jež se teprve budou stavět, ale například San Diego to vzalo od podlahy a bude chtít, aby se i stávající domy předělaly jen na elektřinu.
Zní to divně: kulturní válka o plynové sporáky. Je to doklad, že v časech politické polarizace i malé věci mohou vyvolat velké tření. Takové, až konzervativci, abychom tak řekli, vidí svobodu vaření v ohrožení. A budou bránit své sporáky jako své Smith and Wessony.
Demokraté to označují za hysterii, ale ta je i na jejich straně. Radikální kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová ohromila všechny prohlášením, že oxid uhličitý vznikající při vaření dělá lidi blbějšími, protože snižuje výkon mozku.
Samozřejmě, že v pozadí je boj proti fosilním palivům kombinovaný se snahou konat dobro, ať je to opravdu dobré, nebo ne, a ať se to lidem líbí, nebo ne.
Na plynu vaří necelých čtyřicet procent amerických domácností, vláda dokonce nabízí docela zajímavé dotace za přechod od plynu k elektřině. Ale protože šedesát procent americké elektřiny se stejně vyrábí z plynu, není tahle alternativa zrovna zelenější.
Šéf Komise USA pro bezpečnost spotřebitelských výrobků Richard Trumka, který zvedl stavidlo toho všeho, argumentoval studií, podle níž osmina dětí, které mají astma, k němu přišla kvůli plynovým sporákům. Rozhodně zajímavé, ale bylo by dobré vědět, jak je to opravdu, protože experti nad studií kroutí pochybovačně hlavou.
Skutečný stav věci se jako obvykle v podobném mumraji ztrácí. Jedni prorážejí pokrok, druzí myslí, že jim chtějí vzít jejich sporáky a svoboda vaření je v ohrožení.
Každopádně z toho zůstane věta mluvčí Joe Bidena, jejíž bizarnosti si vzhledem k návalu podobných už nikdo ani nevšiml: „Prezident nepodporuje zákaz plynových sporáků.“