Pusťte Rusy na Wimbledon

Když mluví John McEnroe, vyplatí se poslouchat. Americký rebel obvykle netají své jasné názory.

Tvrdí, že Novak Djokovič zaslouží víc úcty. Nelíbí se mu, když do sebe sokové na kurtu buší pozdě v noci. Mezi borci z nastupující americké generace vidí největší potenciál v Sebastianu Kordovi.

Sedminásobný grandslamový šampion při videorozhovoru s vybranými evropskými reportéry pochválil Jiřího Lehečku i Karolínu Plíškovou, české čtvrtfinalisty Australian Open. Vtipkoval o Ivanu Lendlovi.

A když se ho ptali na možné vyloučení ruských a běloruských tenistů z letošního Wimbledonu, expert stanice Eurosport poznamenal: „Velmi dobrá otázka!“

Řada osobností by příslušníky států, z nichž jeden napadl Ukrajinu a druhý jeho konání podporuje, vyloučila ze sportovních klání, poněvadž v civilizované části planety dělají reklamu zločinnému režimu.

Třiašedesátiletý chlapík pocházející z newyorské čtvrti Queens má opačný názor: „Nemyslím si, že by měli být potrestáni za něco, s čím nemají nic společného.“

„Je strašlivé, co se děje na Ukrajině. Ale už loni jsem nesouhlasil s rozhodnutím britské federace, která na travnatých podnicích zakázala účast Rusům a Bělorusům. Nesouhlasil bych ani v roce 2023.“

„Nelíbí se mi situace, v níž na ostatních akcích startují, nesmějí však na Wimbledon, na kterém se pak neudělují body. Doufejme, že se něco změní, aby se všechno vrátilo do normálu.“

Zaměřím se na Lehečku

S brýlemi na očích a oblečený ve flanelové košili rozebíral kdysi první muž žebříčku rovněž témata nadhozená reportérem MF DNES.

Přiznal, že teprve v Melbourne si pořádně všiml talentovaného Lehečky. A že ho notně překvapil.

„Udělal na mě slušný dojem. Očekával jsem, že ho Felix (Kanaďan Auger-Aliassime) určitě porazí a půjde v turnaji daleko. Ale mýlil jsem se. Ostatní hráči Lehečkovy schopnosti chválí. Rozhodně se na něj v budoucnosti víc zaměřím.“

McEnroe si taky vzpomněl, jak se Plíšková v jeho akademii v srpnu 2019 připravovala na US Open: „Skvělá a milá osoba. Párkrát jsme si popovídali při různých příležitostech.“

Třebaže ranařka s pádným servisem a forhendem ve středečním čtvrtfinále Australian Open podlehla Polce Linetteové, její snaha o uchvácení grandslamového titulu nemusí být marná.

„Stále patří mezi tenistky s největšími zbraněmi na WTA Tour. Stala se světovou jedničkou, postoupila do finále dvou grandslamů. Jestliže se dokáže vrátit do optimální formy a diktovat dění ve výměnách, může zdolat kohokoliv. Její šance jsou stále otevřené.“

Řeč přišla též na McEnroeova rivala Lendla, jehož dřív nesnášel. Až v poslední době v něm objevil jisté zalíbení.

„Střetávali jsme se od juniorů. Povězme si, že vůči sobě chováme vzájemný respekt jako lidské bytosti i bývalí hráči,“pravil rozverně. „Ne že bychom spolu trávili spoustu volného času. To ale neznamená, že se občas nemůžeme pobavit. Ano, začíná s ním být legrace. Třeba k sobě ještě najdeme cestu.“

Legendární zlobivec „Big Mac“si pak ještě vybavil první Laver Cup v Praze, v němž účinkoval jako nehrající kapitán Výběru světa. „Jsem pyšný, že se této akce můžu účastnit. U vás byli fantastičtí diváci. Přímo z nich sálala energie!“

Nechceš zkusit rozcvičku?

Stále se směje při historkách z O2 areny, jež se týkají Nicka Kyrgiose.

„Stěžoval si na ztuhlé koleno. Ptal jsem se, jestli si ho rozcvičil. A on zavrtěl hlavou. Tak jsem mu doporučil, aby to zkusil.“

„Nebo pálil servisy rychlostí skoro 230 kilometrů za hodinu. A že ho bolí rameno. Tak jsem navrhnul, že by třeba nemusel mlátit do podání jako blázen.“

Kyrgiosovi dlouhodobě přeje. Všeobecně ho baví sledovat, jak se dravci perou o místa na vrcholu, která se postupně uvolňují. Mezi

Je šílené nechat chlapa s kovovou kyčlí běhat po dvorci takhle pozdě.

těmi nejmladšími favorizuje Španěla Alcaraze, Dána Runeho a Itala Sinnera. Fandí svým krajanům, mezi nimiž za nejnadějnějšího považuje Kordu. A míní: „Po dlouhé době je blízko grandslamový triumf amerického tenisty.“

Obdivuje Djokoviče. Chtěl by vědět, v čem spočívá kouzlo, které udržuje fyzickou i psychickou svěžest pětatřicetiletého Srba.

„Jednou ho stáří dožene, jenže on mu zatím úžasně odolává. Možná se mu nedostává uznání, jaké by si zasloužil, ale ono časem přijde.“

Imponuje mu vytrvalost a zarputilost Španěla Nadala i Brita Murrayho, s níž se navzdory zdravotním patáliím nepřestávají vracet do boje. Murray jej v Melbourne ohromil, když otočil noční řežbu s domácím Kokkinakisem a mečbol proměnil po čtvrté hodině ranní.

Zároveň se přimlouvá, aby se špičková utkání nekonala v tak pokročilou dobu: „V jiných sportech se nic podobného neděje. Tenis by se měl rychleji přizpůsobovat měnícím se okolnostem. Je šílené nechat chlapa s kovovou kyčlí běhat po dvorci takhle pozdě.“