Jirka je na sebe dost přísný, říká Lehečkova přítelkyně
Až z Georgie ve Spojených státech sledovala počínání svého přítele, který se na Australian Open probil do čtvrtfinále. Studentka psychologie Viktorie Wojciková přiznává, že zápasy Jiřího Lehečky prožívá intenzivněji než své vlastní.
Sama se od dětství tenisu věnuje a v rozhovoru pro MF DNES vřele vypráví, jaký je aktuálně nejlepší český hráč mimo kurt.
Myslíte, že bude zvládat narůstající tlak, který po velkém úspěchu nejspíš přijde?
Sama nevím, ale myslím, že to zvládne dobře. Na tlak už je nějakou dobu zvyklý, k jeho práci patří. Na druhou stranu si myslím, že nějaký stres z něj zároveň může spadnout, protože teď uhrál hodně bodů a nemusí jich tolik obhajovat.
Loni jste s ním byla na Roland Garros nebo ve Wimbledonu. Jak si podobné akce užíváte?
Grandslamy jsou vždy nejhektičtější turnaje, nemáme na sebe moc času. Ale setkat se s top hráči a vidět, jak trénují, je skvělý zážitek. Teď v Austrálii jsem nebyla, protože třetím rokem studuju v Americe a chci školu dokončit.
Jak se Jiří změnil v porovnání s minulým rokem?
Nedá se to ještě úplně posoudit, protože toho letos zatím moc neodehrál. Ale co se týče Australian
Open, tak byl sebevědomější, konzistentnější a lepší v hlavě.
Sám říká, že se dřív utápěl v chybách, pociťovala jste to také?
Ano, jeho hlava mu dělala občas problém, je na sebe dost přísný. Někdy mu taky chyběl nadhled. Ale myslím, že tyto věci zlepšil, a proto v Melbourne uhrál takový výsledek. Je hezké s ním jít touhle cestou a vidět, jak se ve všech oblastech zlepšuje.
Máte na zlepšení podíl i vy jakožto studentka psychologie?
Můj hlavní úkol je být mu oporou. Před zápasy se mu snažím dodat sebevědomí, po neúspěchu zase útěchu, podporu a motivaci pracovat dál. Někdy se mu taky snažím poradit, jsem v kontaktu i s jeho trenérem Michalem Navrátilem. Snažíme se společně konzultovat, co je pro jeho hru nejlepší.
A do debaty máte coby aktivní tenistka čím přispět.
Hraju ho od dětství a na univerzitě v Georgii mám díky němu plné stipendium. Jsem za tu zkušenost ráda, dala mi hodně rozhledu, taky jsem díky tomu vyspěla rychleji než vrstevníci, protože vás to naučí spoléhat se pouze na sebe.
Potkali jste se s Jiřím při tenise?
Ano, víme o sobě tak od třinácti. Hráli jsme společné turnaje, byli jsme v republice nejlepší v našem ročníku, teď už se ale ranking trošku liší. (smích) V sedmnácti jsme se znovu potkali na turnaji v Ostravě a od té doby jsme spolu.
Řešíte tenis i v osobním životě?
Určitě, tenis nás spojuje. Probíráme, jak nám to šlo nebo jak se cítíme. Ne vždy se vyhrává, ne vždy je všechno růžové, proto si myslím, že jako partneři si v tomhle hodně pomáháme. Každopádně někdy je potřeba od tenisu taky vypnout.
Jaký je Jiří mimo kurt?
Považuju ho spíš za introverta. Někdy je dost uzavřený do sebe a málokomu se otevře. Taky si kolem sebe udržuje úzký okruh lidí. Je velmi klidný a rád tráví čas s rodinou a svými nejbližšími kamarády.
Má ambice stát se třeba i světovou jedničkou?
Ano, pro Jirku je tenis všechno, miluje ho. A udělá, co bude moct, aby byl jednou nejlepší.