Čína: Nastal čas tichého hledání „psů a zrádců“
„Diskrétní“represe je také represe: Jak se režim vypořádal s loňskými covidovými protesty
Rázné ukončení přísné politiky nulového covidu po bezprecedentních listopadových protestech v Číně mohlo zdálky vypadat jako vzácný příklad toho, že úřady uznaly veřejný projev nesouhlasu a snad si začaly vážit i názoru obyvatel.
Brzy se ale ukázalo, že takové představy byly hodně naivní.
Souběžně s uvolněním železného sevření lockdownů se totiž po celé zemi začal odvíjet i trochu jiný příběh: mohutný represivní aparát potichu, nenápadně, ale o to drsněji zasáhl proti mnohým, kteří v ulicích demonstrovali svůj občanský postoj.
Řada Číňanů, kteří se do té doby proti režimu nijak neangažovali a které nelze považovat za nějaké zavilé nepřátele čínského systému, tak na vlastní kůži zažila odvrácenou tvář tamní reality. Popisují intenzivní digitální dohled, prohlídky, při nichž je svlékali, vyhrožování rodinám, agresivní výslechy v policejní vazbě i pomlouvačné kampaně na sociálních sítích. Tedy všechny ingredience, v nichž je současný režim mistrem při zásazích proti lidem, které považuje za jinak smýšlející, tudíž „nepřátele“.
Přidejme notoricky neprůhledný právní systém, který jde na ruku úřadům, a pochopíme, proč jsou občanské protesty v zemi tak vzácné a mívají krátké trvání. Důsledné a systematické potlačování jakéhokoliv nesouhlasu je něčím, co systém dovedl téměř k dokonalosti.
„Virus už není nepřítel, teď jsou nepřáteli pouze lidé, kteří protestovali,“řekla listu Washington Post pod podmínkou anonymity 28letá technička z Pekingu.
Lidé začali „mizet“
Už po pár dnech od největších nepokojů v zemi od roku 1989 rozprostřely úřady své informační sítě, aby dopadly „organizátory“. Vzhledem k tomu, že během vlády vůdce Si Ťin-pchinga byly slídicí mechanismy posíleny na všech frontách, včetně soustav kamer na rozpoznávání obličejů, to nebyl zas až takový problém. Mezi postiženými demonstranty a jejich právníky se spekuluje o tom, že policie použila mobilní signál k identifikaci telefonních čísel těch, kteří se v určitém čase shromáždili na místě protestu.
Pak lidé zčistajasna začali „mizet“. Často mladé vzdělané ženy.
V řadě případů byli účastníci demonstrací načas zadrženi, úřady však nevydaly žádný oficiální údaj o jejich počtu. Dokonce ani nepřiznaly, že by k zatýkání vůbec docházelo. Na veřejnost proniklo jen nekonkrétní varování, že po jakékoli „sabotážní aktivitě nepřátelských sil“bude následovat „zásah“.
Zatímco různá moderní zařízení pro odposlech, sledování a sběr dat běžela tiše dál, na policejních stanicích se prosadily tradičnější metody získávání informací.
Například zpravodajové CNN hovořili s několika zatčenými a po čase propuštěnými demonstranty, kteří líčili stresující a fyzicky náročné výslechy. „Museli jsme stát. Nenechali nás spát,“tvrdil jeden mladík ze Šanghaje. Jiné přiměli policisté dělat nekonečné dřepy nebo opisovat dokumenty z loňského 20. sjezdu komunistické strany. Některým nyní hrozí dlouholeté tresty.
„Účelem bylo zjistit vůdce a inspirátory protestů, mysleli si, že to byli separatisté nebo zahraniční síly,“dodal zadržený. „Častovali nás výrazy jako psi a zrádci. Řekli nám, ať vypadneme z Číny.“
Loňské protesty proti covidovým uzávěrám, na nichž davy místy skandovaly slogany o odstoupení vůdce Si Ťin-pchinga, byly vzácnou výjimkou, a možná proto partaj tak vyděsily. Následná zastrašovací kampaň má odradit všechny, kteří by se pozoruhodným výbuchem veřejné nespokojenosti mohli cítit povzbuzeni.
Dnes už jsou nepokoje z konce listopadu
jen vzpomínkou. Vedení však přinejmenším částečně přišlo o důvěru svých obyvatel, Si Ťin-pchinga už mnoho lidí nepovažuje za neomylného.
To všechno za situace, která nevypadá moc růžově: ekonomika klopýtá, nezaměstnanost zejména mladých je vysoká a Číňané umírají na covid. Ve snaze vypořádat se, byť i jen s potenciálními nepřáteli bez dalšího rozdmýchávání veřejného hněvu tak strana často upřednostňuje „diskrétní represe“. V žádném případě to ale neznamená, že by byly mírnější.