Havel nechal Klausovi prázdný Hrad
Kancléř by předem měl znát zvyky a názory prezidenta. Jinak to nejde dělat, říká Jiří Weigl.
Hrad je jiný a málokdo má představu, jak to tam probíhá, říká Jiří Weigl, který byl deset let kancléřem Václava Klause a je ředitelem a spoluzakladatelem Institutu Václava Klause.
Jak probíhalo předávání Hradu, když byl zvolen Václav Klaus?
Velmi nestandardně. Václav Havel skončil 2. února 2003 a Václav Klaus byl zvolen až 28. února a nastoupil po více než měsíci. Starý prezident skončil, nový nebyl a úřad se sám začal samovolně rozkládat. Nově zvolený prezident neměl žádnou dobu na převzetí. Vše se přebíralo za pochodu.
Jak to konkrétně probíhalo?
Myslím, že to bylo v pondělí 3. března, pár dní před inaugurací. Přijeli jsme na Hrad, kde nás nikdo nečekal, policisté nás pustili dovnitř, až pak se objevil tehdejší kancléř Ivo Mathé a přivítal nás tam.
Zvolený prezident Václav Klaus neměl kde sedět, neměl kde bydlet. Václav Havel si zařízení své pracovny, které vytvořil Bořek Šípek, odvezl. Klaus rok seděl v kanceláři, kde pak seděl tiskový mluvčí. Druhé provizorium bylo bydlení, Václav Havel bydlel ve své soukromé vile v Dělostřelecké ulici. Královskou zahradu otevřel veřejnosti, takže v domečku, kde prezidenti předtím bydleli, se z mnoha důvodů, hlavně bezpečnostních, nedalo bydlet. Objekt byl navíc ve špatném stavu, naposledy v něm bydlel Gustáv Husák, Václav Havel jen velmi krátce.
Kde tedy Václav Klaus jako prezident bydlel?
Zkoušeli jsme, aby bydlel doma, ale to bylo komplikované pro bezpečnostní službu. Nebylo možné zajistit komplexní ochranu, obtěžovalo to sousedy. Jako vrchní velitel armády tedy požádal o pomoc armádu, která mu dočasně propůjčila vilu. Několik měsíců pak bydlel v armádní vile na Ořechovce. Na Hradě se mezitím zrekonstruoval malý domek v Lumbeho zahradě, který měl původně sloužit jako byt kancléře. Je to čistě privátní bydlení. Výhodou je blízkost Hradu, prezident může využívat jeho reprezentační prostory. Současný prezident je v lepší situaci.
Kancelář i bydlení má k dispozici prakticky okamžitě.
Když přichází nový prezident, odchází s tím předchozím i jeho lidé?
Václav Klaus zastihl kancelář v rozkladu. Lidé spojení s Václavem Havlem už byli na odchodu nebo ho plánovali. Struktury byly nenaplněné, bylo to hektické období. Naopak, když přicházel Miloš Zeman, bylo to velmi pragmatické. Přivedl si jen malý okruh lidí. V podstatě převzal kancelář tak, jak byla, a ke změnám docházelo postupně. Nebyl to žádný velký personální otřes. Tedy samozřejmě kromě výměny některých špiček – kancléře, mluvčího nebo ředitelů některých odborů.
Očekává se od kancléře, že automaticky odejde s prezidentem? Miloš Zeman vám nabízel, abyste na Hradě zůstal.
Nabídl mi, abych zůstal, ale byl jsem přesvědčen, že je správné, abych skončil a nový prezident si přivedl svého člověka. Funkce kancléře je velmi specifická, prezident je na Hradě jako ústavní činitel sám a kancléř je jediný, koho za sebe může někam poslat jako zástupce. Ministři mají náměstky, premiér má vicepremiéry... prezident nikoho kromě kancléře nemá. Není to jen úředník, ale je to i funkce politická. Znal jsem Václava Klause třináct let předtím, než se stal prezidentem, důvěřoval mi, znal jsem jeho zvyky, názory. Bez toho je podle
mě nemožné, aby někdo funkci kancléře vykonával. Miloše Zemana jsem prakticky neznal, nemohl jsem pro něj pracovat.
Co bylo snazší? Hrad předávat, nebo přebírat?
Ani jedno není lehké, zejména když mandát trvá deset let, oboje provází politický střet. Není to jen předání. Je dobré, když tomu předchází audit, před koncem mandátu Václava Klause jsem požádal Nejvyšší
kontrolní úřad o komplexní kontrolu všech aktivit nejen na Hradě, ale i v Lánech. Probíhal skoro celý rok a vyjasnily se všechny okolnosti našeho působení. Závěry NKÚ jsem pak mohl předat nové administrativě. Podobně působil NKÚ na Hradě i na konci mandátu Václava Havla a mám pocit, že na Hradě působil i teď.
Potkávají se při předávání jen úředníci, nebo i přímo prezidenti?
Ti američtí mají zvyk, starý nechá novému na stole dopis...
Proběhla společná večeře v Lánech, na kterou dosluhující prezident Klaus pozval Miloše Zemana. Bylo to 7. března, den před inaugurací, a dlouho si o všem povídali. O půlnoci pak Hradní stráž stáhla vlajku a osmého následovala inaugurace. S Havlem se Klaus nepotkal, jejich mandát nenavazoval. Mě ale pak Václav Havel pozval, když jsem se stal kancléřem, do své kanceláře a dlouho jsme o tom, co je potřeba udělat na Hradě, mluvili, ta komunikace probíhala.
Jak se sestavuje prezidentský tým?
Vznikalo to za pochodu. Václav Klaus byl dlouholetým předsedou vlády i Sněmovny, měl tým lidí, na který se mohl spolehnout. Ale těch lidí bylo potřeba víc, některé funkce se obsazovaly za pochodu, někdo zapadl do týmu, někdo po čase odešel. Ale je důležité, aby nově zvolený prezident těch pět šest týdnů využil k sestavení týmu, musí vědět, kdo bude co přebírat. Není to jen o inventuře, nějakém předávacím protokolu, zůstatku na účtě, ale o kontinuitě úřadu. Ti lidé musí být zasvěceni do procesů, jak to na Hradě funguje.
Všichni kandidáti mluvili o otevírání Hradu, je na Hradě ještě co otevírat?
Hrad je otevřen dostatečně, teď ale nemluvím o těch zátarasech a rámech. Prostor je na Hradě dost, muzeí, galerií, restaurací. Po letech se znovu otevřela Vikárka. Teď se připravuje rekonstrukce Jiřského kláštera, mnohamiliardová investice. Pokud vím, tak církev chystá i další projekty. Udělat z Hradu totální muzeum by byla chyba a škoda.
Zkoušeli jsme, aby bydlel doma, ale to bylo složité pro bezpečnostní službu.
Má se změnit zákon o zabezpečení bývalého prezidenta?
Toto zabezpečení je asi jediný mandatorní výdaj státu, který se za dvacet let nepohnul, všechny ostatní se měnily a valorizovaly. Není potřeba složitě vysvětlovat, že padesát tisíc korun na provoz kanceláře a plat sekretářky není závratná suma. Za tyhle peníze si v Praze nic nepořídíte. Před deseti lety mi tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek sliboval, že se o to postará, ale nějak to v těch politických bojích zapadlo. Ostatně, Knihovna Václava Havla i Institut Václava Klause jsou financovány ze soukromých zdrojů.