Moje role? Stojím u tyče a občas sebou plácnu
Jak dlouho bude ještě chytat za Teplice?
Jsou to přesně dva roky, kdy zlomeným hlasem oznámil šéfovi: „Já to balím.“Na rozbitém teplickém hřišti dostal šílený gól od Karviné, čímž se jeho krize prohloubila. Lehounká střela z úhlu proklouzla pod rukavicí a z jasné výhry byla rázem remíza 2:2.
„Byl jsem na sebe strašně naštvaný,“poví Tomáš Grigar.
Klubový ředitel Štěpán Vachoušek, jeho bývalý spoluhráč, brankářskou demisi nepřijal: „Chápu tě, ale vezmi si čas na rozmyšlenou.“
Dva měsíce trvalo, než se Grigar vrátil. Vidíte, dneska slaví čtyřicetiny a teplickou branku hájí stále.
Dál brázdí dálnici D8. Když je volná Praha, z Průhonic brzdí u stadionu za pětasedmdesát minut.
Pořád občas pustí střelu, kterou by mrštnější junáci možná vyškrábli. „A pořád toho moc nenamluvím.“Nakonec se rozpovídal tak, až ho čtvrťačka Nela s prvňákem Tomášem prosili, aby jim konečně pomohl s úkoly: „Já jsem v Ostravě vystudoval jenom tříletý učňák bez maturity. Ačkoli mi rodiče zdůrazňovali, že škola je základ, mně nikdy nevoněla. Jakmile jsem podepsal ve Vítkovicích první smlouvu na pár korun, dostal fotbal přednost.“Profesionálem je třiadvacet let. Zatím zvládl 344 ligových zápasů a v nich 109 vychytaných nul. Náleží k fotbalovým držákům: „Ale to víte, že ty čtyři křížky cítím. Koukněte na vlasy, jak mi z nich prosvítají šediny.“Po zápase je rozbitější než dřív. Když se jde trénovat na umělou trávu, což bývá v zimě pravidlo, rozmýšlí se, jestli spadnout: „Klouby to bolí čím dál víc.“
Grigar nikdy nechytal na efekt. Že by házel robinzonády, aby se zalíbil? Pche. Však měl ideální školu, kterou kdysi dostal ve Spartě od slavného Jana Stejskala. Ani on přece nepadal, když nemusel. A to udělal
velkou kariéru v Anglii: „Za to, co umím, vděčím právě jemu. Vzal si mě do parády, naučil měl techniku chytání, zmenšování úhlu. Říkal mi: Když se správně postavíš, padat nemusíš, ono tě to trefí.“
Do Sparty přišel Grigar jako vyjukaný teenager. Neurážel se, když trojici Kouba, Blažek, Bičík dělal komparz: „Na prvním tréninku jsem zakopával o trávu. Ptal jsem se sám sebe: Co ty tady děláš?“
Vydržel pět let. Ačkoli nastupoval spíš za béčko a slavné zápasy Ligy mistrů sledoval nanejvýš z tribuny, ročenky mu přiznávají tituly 05 a 07. „Osobně si žádné zásluhy nedávám. Jen jsem okukoval, jak se to dělá.“
Vzpomene si na svou premiéru? „Jak by ne, v Opavě výhra 1:0. Únor 2005, nasněžilo, mrzlo. Domácí chtěli hrát za každou cenu, tak posolili hřiště, až si ho pro zbytek jara zničili. Já si došel pro první nulu a zpátky se letělo letadlem, aby se ušetřily síly.“
Co pro něj vlastně znamená čisté konto?
„Nic zvláštního. Snad čárka do statistik, kterých si stejně moc nevšímám. Někdy máte zápas, ve kterém se nedotknete balonu a přistane vám nula zadarmo. Jindy si ji musíte odpracovat. Nula potěší, nic víc.“
K Teplicím patří Grigar přesně čtrnáct let. Nikdy nepřevlékl dres s číslem 30, zažil devět trenérů, jednou vyhrál národní pohár, v resortu Barbora se zamiloval do golfu, jenže poslední sezony se trápí ve výsledkovém marastu. Loni dokonce Teplice musely do potupné baráže: „Žere mě, že se nám nedaří tak, jak bychom si přáli. Víme, že můžeme hrát dobře, ale neumíme to prodat. I teď se v tom zase motáme.“V tabulce jsou až dvanáctí. Co bude dál, Tomáši? Poslední dobou Grigar prodlužuje smlouvu pouze
o rok, takže na své narozeniny pokaždé poví: „Do léta mám vystaráno, pak se nechám překvapit. Fotbal je fajn, ale třeba půjdu od července na úřad práce. Obdivuju kluky, kterým je čtyřicet a ještě to zvládnou uběhat v poli. Já si jen stojím u tyčky, občas sebou plácnu o zem a doufám u toho, že mě trefí balon.“
Tím proslovem zlehčuje, co umí. Vždyť dvakrát chytal i za národní tým. Pořád má bezvadný reflex, rychlé nohy, instinkt a hromadu zkušeností. Na úřadu práce neskončí. Kdyby mu náhodou v Teplicích smlouvu neprodloužili, nabízí se pozice trenéra brankářů. Však dostal kdysi od Stejskala ty nejlepší lekce.