SPD před velkým luxováním

Roztržka mezi Andrejem Babišem a Tomiem Okamurou byla jedním z překvapení hradní volby. SPD teď za to zřejmě čeká od hnutí ANO masivní útok na její voliče.

Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura jel zatím českou politikou jako nůž máslem. Svou pidistranu řídí se svou pravou rukou Radimem Fialou jako vlastní firmu a díky opozičnímu ukřičenému protestu bez vládní odpovědnosti, v němž účelově extremizuje témata podle aktuální politické potřeby, setrvale drží zhruba desetinu voličů. Teď se mu ale jak bumerang vrátilo, když v prezidentské volbě odmítl veřejně podpořit finalistu a šéfa hnutí ANO Andreje Babiše.

Tedy odmítl podpořit: Okamura ho ještě krátce před prvním kolem dokonce v televizi vyzval k odstoupení z volby a podpoře kandidáta SPD Jaroslava Bašty s tím, že ten má prý větší šanci na úspěch. Okamura má tradičně slušný smysl pro fantazii, tak jen malá kontrola faktů: jeho Bašta, jenž lidem z billboardů hrdě sliboval ústavní puč se svévolným odvoláním vlády, neutrhl v prvním kole volby ani 5 procent, zatímco Babiše volilo bezmála 35 procent voličů a ve finále ještě 7 procent přidal.

I Okamura samozřejmě dobře věděl, že konkurenční Babiš od začátku patří k jasným favoritům volby, zatímco Bašta naopak k outsiderům. Byl to ale prostě klasický Okamura: velkoústý křikloun, co vždycky hraje jen sám na sebe a na jehož ego je malý i jeho soukromý „hrad“, který si postavil v pražském Břevnově. Ironií je, že Okamurova „zrada“se nesla jako echo jeho Facebookem, který jinak naopak slouží jako megafon jeho tirád.

„Myslím, a určitě nejsem sama, že obrovský podíl na marasmu, který nás díky výsledkům voleb čeká, jde za vámi a vašimi posledními rozhodnutími. Byla jsem vaším fanouškem a voličem, ale na rovinu píšu, že jste mne hluboce zklamal, a jakékoli vaše další interpelace proti současné vládě od teď považuji za ztrátu času, jsou zbytečné,“napsala mu naštvaná volička SPD. A jiná přidala: „Zklamal jste hodně lidí, nepodpořil jste pana Babiše. Jen mluvíte a nic z toho.“

Dobře zaplacený křik

Pravda, Andrej Babiš by Petra Pavla neporazil, ani kdyby mu Okamura předal všechny své voliče – prohrál o nějakých 900 tisíc hlasů. I bez Okamurova doporučení ho každopádně podle analýzy PAQ Research ve finále volilo i 330 tisíc voličů SPD, Pavel jich získal jen 60 tisíc. Nejen obě zmíněné naštvané voličky SPD ale velmi trefně vystihly, co Okamuru může záhy doběhnout: lidi přestane uspokojovat jeho věčný křik z opozice, na který za mandáty ve volbách inkasuje stovky milionů.

Prostě přestanou věřit, že chce Okamura opravdu někdy své sliby plnit a převzít vládní odpovědnost. A také nyní vidí jeho bídný koaliční potenciál, který vždycky vyžaduje jistou schopnost kompromisu. Ještě

nedávno měl Okamura jako hlavní volební billboardovou atrakci czexit „po anglicku“, což nejspíš kvůli hojně medializované agonii brexitu zmírnil na referendum o našem členství v EU. A stejně chce i referendum o našem členství v NATO.

Ani jedno zatím svým voličům z opozice nijak nepřiblížil a stejně i tak další věci. Právě díky spolupráci s expremiérem Babišem se ale SPD spolu s ODS svezla na nedávném výrazném snížení daně z příjmu pro zaměstnance. SPD tradičně bojuje proti nelegální migraci, jenže i povinné migrační kvóty EU nakonec díky svému vládnímu angažmá pomohl v Bruselu zarazit Babiš. Z opozice totiž v Evropské radě nikdy neprosadíte nic, protože tam prostě nemáte ani židli.

Jako solitér ovšem Okamura vystupuje i směrem do vlastních řad, ani v nich nechce ředit svou osobní politickou „značku“. Když loni na podzim vypukly na Václavském náměstí protivládní demonstrace, jejichž mnohá hesla a požadavky jako by lidé opsali z webu SPD, šéf strany si dělal vlastní minidemonstraci v Ostravě. Okamura sice mluvil nápadně podobně jako hlavní řečníci z Václaváku, očividně ale nechtěl, aby si ho lidi s někým z nich pletli.

A ještě zpátky k „nepodpoře“Babiše. Za šéfem hnutí ANO po prvním kole prezidentské volby osobně vyrazil nejen doma na Ústecku populární a volebně úspěšný poslanec SPD Jaroslav Foldyna. „Byl bych rád, kdyby došlo k nějaké dohodě, jež by znesnadnila nebo neumožnila volbu kandidátů, které podporuje vládní koalice. To si myslím, že je pro SPD alfou a omegou,“řekl tehdy. Jeho „velký šéf“ale viděl jako alfu a omegu sebe a podporu Babišovi prostě nedal.

Proto si teď pro ni Babiš zřejmě půjde sám. V prezidentské volbě totiž kromě sněmovní SPD slušně oslovil i voliče mimosněmovní opoziční „divočiny“, kam patří i trosky ČSSD, KSČM a od posledních sněmovních voleb i zcela neviditelná Přísaha Roberta Šlachty. Spolu s hnutím ANO tvoří tahle parta těsnou většinu voličů, byť se to podle současné dělby moci vůbec nezdá: Strakovu akademii, Sněmovnu, Senát a nově i Pražský hrad totiž ovládá těsná vládní menšina.

Babiš samozřejmě ví, že jeho slušný osobní zisk v prezidentské volbě se přímo nepřepíše do jeho případného zisku v příštích sněmovních volbách, tak snadno to nefunguje. Také ale ví, že nikdo neumí luxovat voliče ostatních stran tak jako on. A navíc po svém téměř ročním permanentním turné zjistil, že rád jezdí po Česku v obytňáku a mobilizuje lidi včetně voličů SPD. Po ODS, ČSSD a KSČM se proto příště může nebezpečně zakousnout i do SPD. Tomio Okamura mu k tomu právě podal ruku.

Po ODS, ČSSD a KSČM se Babiš může zakousnout i do SPD. Okamura mu k tomu právě podal ruku.