Americká inflace naživo
Z vyděšených USA, kde ceny letí strmě vzhůru
Američany doslova děsí navyšování cen spotřebního zboží a služeb. Mnoho lidí ještě před rokem očekávalo po koronavirové krizi oživení ekonomiky, zatím to ale vypadá na pravý opak. Zdražování postihuje všechny. Rodiny, děti, podnikatele i cestovní kanceláře.
Lidé se tady v USA musí naučit šetřit, což moc neumějí. Použít kreditní kartu je přeci jednodušší, to je ale začátek začarovaného kruhu, z kterého je pak velmi těžké vybřednout.
Jsem také drobná podnikatelka, vlastním už 16 let soukromou uměleckou školu. Přežila jsem online výuku i skutečnost, kdy někteří zaměstnanci raději zůstali doma na tučné podpoře, než aby se vrátili do práce. Ještě loni v létě se mi dobře zaplnily letní kempy, děti byly nadšené, že se mohou opět vrátit do kolektivu, a vše vypadalo nadějně.
Od podzimu to ale začalo mírně pokulhávat a tento trend začíná velmi nenápadně, ale vytrvale nabývat na intenzitě. „Moje dcera Piper už nebude od příštího měsíce docházet na lekce piana, je to pro nás moc drahé a už se to nevejde do rozpočtu,“svěřuje se 35letá Meredith, matka devítileté dcery. Otec přišel o práci ve skladu a ona jako výtvarnice o zakázky. Lidé si prostě najednou přestali kupovat obrázky na zeď.
Piper hraje na piano dva roky, je nadaná a baví ji to. Školné se platí měsíčně, za hodinu týdně je to 264 dolarů. Mrzí nás to všechny, ale tak to prostě je. Není v tom sama, podobné telefonáty nebo e-maily začínají být na denním pořádku. Jedna rodina dokonce odhlásila ze soukromých lekcí hned tři syny najednou. Zkrachovala jim firma a obchod na biopotraviny, jsou drahé stejně tak jako moje školné. Na rozdíl od soukromých lekcí narostl zájem o skupinové třídy, jsou levnější, a tak mám nezvykle naplněné muzikály nebo výtvarné kluby.
Zatímco já mohu ještě nějak reagovat, základní soukromé školy toho moc udělat nemohou. „Třída s patnácti dětmi je maximum, jinak to tady ztrácí smysl,“říká mi učitelka prvního stupně na Woodlawn School v severokarolínském městě Mooresville. Jde o nádherné místo uprostřed přírody, připomíná to spíš univerzitní kampus než základní školu a rodiče tu platí od 18 do 20 tisíc dolarů za rok. I tady začínají odhlašovat děti a těch nových přichází málo. Je to velký zásah, protože mnoho státních škol nebývá na dobré úrovni.
Večeře v restauraci? Přepych!
Chodit ven na jídlo je tady běžnou součástí života ve městech i jejich satelitech. Mnoho lidí si ale tento nadstandard dnes rozmyslí. Nelze to přehlédnout ani v mé oblíbené Carrabba’s, což je italský gigant rozesetý po celých USA.
Bez rezervace se tam muselo čekat na místo u stolu minimálně půl hodiny. Stoly u baru i v jídelních místnostech jsou ale teď prázdné jak v Severní Karolíně, tak třeba i na Floridě. I tady to vypadalo ještě před rokem docela slibně, nadšení zákazníci posílení stimulačními šeky zaslanými prezidentem Bidenem si to mohli dovolit, i ostatní restaurace praskaly ve švech.
„Je to bizarní situace, loni mi chyběli zaměstnanci, zákazníků byl naopak
dostatek. A teď, když se mi personál vrátil, ho zase budu muset propouštět,“vysvětluje svízelnou situaci manažer Rick. Zlevnit večeře nebo alkohol prostě nemůže.
Steak, nebo hamburger?
Zdražování potravin pokračuje v USA dramaticky a rychle. Ještě donedávna mi přišlo jídlo v obchodech až na výjimky docela levné, alespoň ve srovnání s Českem. Už to ale není úplně pravda. Tento měsíc například doslova šokovala cena vajíček. V New Yorku se například prodával tucet za 18 dolarů, což místní zákazníci nazvali „naprostým šílenstvím“, jde o minimálně šedesátiprocentní navýšení. Mléko podražilo o 16 procent, maso o 7,5 procenta.
„Naše město vždy patřilo k nejdražším v USA, ale tohle tady nepamatujeme minimálně 30 let,“svěřuje se pětapadesátiletá Chrissy, která bydlí v okolí Manhattanu. Má doma dva syny ve věku 18 a 20 let, oba stále studují a manžel pracuje jako obchodník.
„Jasně, zvládáme to, ale musím už přemýšlet, jestli budeme mít hamburgery, nebo steaky, jestli si nezačnu kupovat levnější kosmetiku nebo se vzdám oblíbené značky vína,“popisuje Newyorčanka. Starala se vždycky jen o domácnost, ale teď si prý asi začne hledat práci, aby si rodina udržela dosavadní standard.
Byznys, který je založený na službách, dostává velkou ránu. I tam nastal po pandemii velký boom, po rozpuštění lockdownů bral salony krásy každý doslova útokem. Kadeřníci, pedikérky nebo soukromá tetovací studia nestíhali. S důvěrou v rostoucí klientelu majitelé salonů odvážně navýšili ceny. Jenže zhruba od loňského podzimu se zákazníci začali vytrácet a prodlužovat období mezi ostřiháním vlasů nebo manikúrou.
„Je to v podstatě to nejjednodušší, místo za čtyři týdny přijdou za šest týdnů a nijak to ty ženské nepostihne, mě ale ano!“vysvětluje kadeřnice Jessica, která má svůj salon
ve městě Cornelius v Severní Karolíně.
Hned vedle mají byznys s manikúrou a pedikúrou američtí Vietnamci, kteří jsou v tomto oboru v USA vyhlášení. „Někdy je tady úplně prázdno, jsme v minusu, nestíháme platit nájem a asi to tady budeme muset zavřít,“svěřuje se pětačtyřicetiletá Linh. Její salon prosperoval 20 let, díky podporám přežil statečně i pandemii covidu. Tolik očekávané oživení a stabilní zotavení ale nepřišlo.
Podobně jako služby omezují Američané i plány dovolených. Zamlouvají si termíny na kratší dobu nebo do levnějších hotelů a destinací a oblíbené zaoceánské výletní lodě zejí prázdnotou. Zájem o tento druh cestování ochabl během covidu a v podstatě se na dřívější úroveň už nikdy nedostal.
Předčasný důchod?
Problémy americké ekonomiky pociťují i větší firmy. Celosvětově propouštějí takoví giganti jako Amazon,
Microsoft nebo Emerson a s masovým propouštěním přišel i nový majitel Twitteru Elon Musk, stejně jako obchodní řetězce Walmart nebo Target. V tom lepším případě nabídne vedení podniků svým zaměstnancům předčasný důchod. V době, kdy lidé ztrácejí tisíce dolarů v akciích na svém důchodovém spoření, to není vůbec nic příjemného. Význam pro tyto firmy to má ale takový, že se zbaví benefitů, které musí vybranému zaměstnanci k předčasnému důchodu platit. Jde hlavně o nákladné zdravotní pojištění nebo proplácení dovolených.
Ekonomičtí experti v médiích navíc varují, že lépe hned tak nebude, a to Američany ještě více děsí. Doba, kdy se utrácelo za drahé večeře, opulentní svatby, promoce, večírky či drahé dovolené v luxusních hotelích, se poněkud vzdaluje. Na optimismu nepřidá ani fakt, že soukromé školy se začínají řadit k nadstandardu, který čím dál víc lidí prostě už neutáhne.