Policisté se před 75 lety vzepřeli komunistům
Populaci věznic v Bartolomějské ulici a na Karlově náměstí zdvihli na začátku března 1948 noví obyvatelé, odlišení speciálními zelenými páskami vyšetřovanců. Šlo o policisty, kteří odmítali praktiky komunistů, deroucích se po únorovém puči k moci. O pár týdnů dříve, na konci ledna před 75 lety, se desítky důstojníků Sboru národní bezpečnosti (SNB), tehdejší policie, zúčastnili dnes pozapomenuté koordinační schůze s předáky demokratické opozice.
Politická krize, která na začátku roku 1948 gradovala, povyšování, překládání, sociální poměry a agresivní komunistická agitace. To především zajímalo muže, kteří vystupovali do zasedacího sálu ve IV. patře ústředí národně socialistické strany od brzkého rána 21. ledna. Většinou se jednalo o důstojníky středního ranku, zařazené na různých policejních služebnách v Praze, Benešovsku, Táborsku a dalších českých krajích. „Bylo tam shromážděno asi 40 mužů v civilu, mezi nimi několik v uniformách SNB a armády,“popsal setkání štábní kapitán Karel Hořánek z Nuslí, služebně zařazený na policejní stanici v Táboře
podle dokumentů, uložených ve fondu Archivu bezpečnostních složek (ABS).
Krajinovy plány
Hlavním řečníkem se stal generální tajemník národně socialistické strany Vladimír Krajina, za války hlava demokratického odboje i zvláštní vězeň K. H. Franka. Nyní chtěl sjednotit protikomunistickou opozici v policii a využít ji.
„Byli jsme nabádáni věnovat pozornost komunistické agitaci, jejich mítinkům a opatřením. Zprávy abychom ve formě vyplněného dotazníku poté dodávali do sekretariátu nár. soc. Ale nepodepisovali zprávu svým jménem, ale přidělenou šifrou,“popsal celodenní jednání praporčík Josef Stránský ze stanice SNB Benešov.
Nebyl to jediný projekt, jak omezit moc komunistů na vnitru. „Šlo o plán vytvořit novou zpravodajskou ústřednu, podřízenou předsednictvu vlády, nikoli ministerstvu vnitra,“popsal další záměr důstojník SNB František Čmolík. Předmnichovský elitní příslušník zpravodajské policejní ústředny OZÚs v Liberci, který se po roce 1945 podílel na
vyšetřování válečných zločinců, třeba K. H. Franka, Kurta Daluegeho a dalších. Čmolík vytvářel situační zprávy o poměrech v SNB nejen pro Krajinu. S ním se blíže znal od počátku roku 1946, kdy se komunisté z vnitra politika pokusili obvinit z válečné kolaborace zmanipulovanou Frankovou výpovědí. Čmolík nebezpečnou konspiraci oznámil na ministerstvu spravedlnosti a poslancům parlamentu.
Čmolíkovy dokumenty dostávali i další politici, ministr spravedlnosti Prokop Drtina či sociálně demokratický poslanec František Kubát. Spolupracoval i s dalšími významnými osobnostmi, třeba zpravodajcem generálem Josefem Bartíkem. S ním se Čmolík seznámil po válce na odboru Z, oddělení politického zpravodajství ministerstva vnitra.
Cesta do basy
Po komunistickém puči 25. února před 75 lety patřili nekomunističtí důstojníci SNB k prvním obětem. Už první týden v březnu hlásí Ústředna státní bezpečnosti přehledy zatčených. Čmolík patřil k prvním, kdo putoval do policejní věznice v Bartolomějské ulici. Zatčení se dočkal i jeho spolupracovník inspektor František Šejn a další. Čmolík později za velezradu dostal u Státního soudu desetiletý trest.
S některými nekomunistickými policisty, třeba inspektorem Vilémem Klementem, také předválečným úředníkem OZÚs, si osud zahrál. V únoru 1948 jej veleli do akce proti centrále národních socialistů. Na podzim 1948 se dočkal vyhazovu a o rok později skončil za mřížemi. Někteří policisté, třeba štábní kapitán Bohumil Valtr, který za květnového povstání 1945 velel pražské policii, na zatýkací komando nečekal. V březnu 1948 v parádní uniformě a s rodinou přejel do americké zóny v Německu.