Vždyť kopu za mistra
Bek Luděk Pernica to nerad brousí. Tak proč obdivuje fotbalové zákeřňáky?
Vlastně kráčí proti proudu. Zaprvé: je vzorem fotbalového slušňáka, který se na hřišti snaží nefaulovat. Přitom ho inspirují predátoři, kteří se snižují k zákeřnostem.
Zadruhé: pronikavou kariéru zažívá až po třicítce.
Zatřetí: když se řeč pomalu stáčí k reprezentaci, předběhne vás, než se zeptáte: „A dejte pokoj.“
A mimochodem, má rád Portsmouth, který kope třetí anglickou ligu: „Je to divné, ale svého času měl kouzlo, které se mě drží dodnes. Hráli tam Baroš, Berger, chvíli za ně chytal Pavel Srniček. Dřívější majitel Mandarič přivedl Crouche, Kranjčara, Glena Johnsona. Mají přezdívku Pompey a nejslavnější fanoušek je modrobíle potetovaný od hlavy k patě a nosí cylindr. Prodává knihy v antikvariátu.“
Luděk Pernica, stoper Plzně. Fotbalové jaro zahájil s kapitánskou páskou na ruce, ale taky porážkou, která Viktorii rovnou sesadila z prvního místa.
Velká komplikace?
Jak se to vezme. Dlouho jsme nebyli první ani v minulé sezoně, která skončila titulem. Možná je lepší, když zase budeme Slavii nahánět. Vyhovuje nám to víc, než když stojíme jako formule na pole position a musíme závod udržet způsobem start–cíl.
Přitom pan Tvrdík, šéf Slavie, prohlásil, že jste v jeho očích favorit.
To byl jen psychologický tah. Nevěřím, že to, co řekl, si opravdu myslel. Ale je pravda, že taky nikdo nečekal, že doma s Hradcem prohrajeme.
Takže zítra musíte vyhrát v Brně, odkud jste vykročil do velkého fotbalu.
Souhlasím, musíme vyhrát, protože to bude jediná správná odpověď na minulý víkend. A říkám to navzdory tomu, že mám v Brně spoustou kamarádů.
Zrovna před dvěma lety vás Plzeň poslala do Brna hostovat.
Počkat, já si o to řekl sám. Chtěl jsem hrát, což se mi pod trenérem Guľou nedařilo. Plzeň měla výborné stopery. Kubu Brabce, Lukáše Hejdu, Romana Hubníka. Já nebyl trenérův kůň, tak jsem hledal uplatnění jinde. Přišlo mi to logické.
Taky jste se do Plzně nemusel vrátit. Na to jste nemyslel?
Vůbec. Chtěl jsem hrát a pomoct Zbrojovce k záchraně. První se podařilo, druhé ne, ale svůj účel to splnilo. Já se do Plzně vrátil, vyhrál titul – a Brno po roce postoupilo. Všechno do sebe zapadlo.
Mít ostřejší lokty, třeba by vaše kariéra negradovala po třicítce.
Záleží, co tím myslíte. Je to dvojsmysl. Na hřišti nemám rád fauly a v civilu jsem spíš přátelská povaha. Nikdy jsem nepřemýšlel, co by mohlo být, kdyby... Prostě jsem si všechno poctivě odpracoval. Čtrnáct let v Brně, pak Jablonec, teď Plzeň.
V Jablonci jste byl součástí projektu Galácticos, kdy šéf Pelta mohutně nakupoval.
Galácticos byl ve své době Real Madrid, můj vysněný klub. Obránce Roberto Carlos, Brazilec s dělovou ránou levačkou, byl můj velký vzor. Jako kluka mě uchvátil.
Vy jste pravák, ne?
To nevadí. Taky jsem hrával krajního beka a taky jsem byl do sedmnácti docela střízlík, než jsem se vytáhl. Fascinovalo mě, jak to drobný Carlos trefoval. Třeba v přáteláku proti Francii. Jeho torpédo původně letělo snad na rohový praporek, nakonec se zatočilo hned kolem zdi a zapadlo vedle brankáře Bartheze, který se ani nehnul.
Tak proto Real?
A proto stopeři. Třeba Pepe nebo Sergio Ramos.
Tihle zákeřňáci?!
Já vím, nejde to ke mně. A neptejte se proč. Ani Brazilec Lúcio, kterým jsem se inspiroval v mládí, nebyl žádný andílek. Ale dotáhl to do Bayernu, do Interu Milán.
Sám říkáte, že vaše vzory nehrají fér. Tak co se vám na nich líbí?
Jak jsou neústupní. Jak by pro výhru klidně zemřeli. Čiší jim to z očí. Když si dovolí nečistotu, je to kvůli tomu, aby získali převahu, výhodu.
Vy ne.
Chápu, že se divíte. Mně se fauly příčí, zákeřnosti tuplem nesnáším. Oni štípají, provokují, dupnou útočníkovi na ruku, když v souboji lehne.
Čím je sám před sebou hájíte?
Je to paradox. Přiznávám, že jejich nefér věci se snažím přehlížet a vnímám ty borce po fotbalové stránce. Učím se od nich. Pepemu je čtyřicet a pořád kope v základu portugalské reprezentace. Ramos má skoro sedmatřicet a hraje za PSG.
Co se dá od nich okoukat?
Perfektní rozehrávka, krytí prostoru. Víte, stoperům dělají největší problém situace, kdy se po útočném centru může odrazit míč a hrozí brejk. Měl bych se okamžitě soustředit
na útočníky, kteří to honem obracejí směrem ke mně, ale přirozeně se dívám, jak celá situace dopadne, protože to klidně může skončit gólem. Mám útočníka deset metrů na distanc a říkám si, že pohoda. Najednou mžik, on je rozběhnutý a na mojí úrovni. Už ho nedohoním. Proto u Pepeho nebo Ramose obdivuju jejich předvídavost. Čtou hru a ve správném prostoru bývají včas.
Někdy taky ne a pak musí kosit. Ano, dostávají hodně karet, ale to je jejich styl a riziko povolání.
Vy jste se nikdy nedopustil hříchu, kterého byste litoval?
Myslíte na někoho dupnout? Schválně kopnout? Nedejbože plivnout? Zaprvé by to kamery odhalily, ale ani dřív jsem neměl nutkání.
Někoho sprostě urazit, abyste ho vykolejil?
To nesnáším, neuznávám.
Co když to zkusí někdo na vás?
Myslím, že už celá liga ví, že se na mě nepindá. A když to přece jen někdo zkusí, zlepší to můj výkon. Možná to na mně není poznat, ale věřte mi, že mě to nabudí. Jdu pak do soubojů důrazněji, ale pořád čistě.
Teď na vás v Brně číhá Jakub Řezníček, nejlepší střelec ligy a dravec, který do obránců šije.
Když letí dlouhý pas, nesleduje balon, ale snaží se vás žďuchnout, odstrčit, rozhodit. Vím, co si situace
žádá. U takových útočníků si řeknu: Pozor, dneska to legrace nebude. Hned musím přidat rychlost, předvídavost, dát si tam větší tělo, ať ho nenechám rozběhnout.
Nikdy jste nepovažoval za svůj handicap, že nechcete faulovat? Trenéři přece od stoperů nezřídka vyžadují, ať to brousí.
Ne, takový nejsem. Vždycky jsem věřil, že se mi férový přístup vrátí. A on se vrací. Je mi dvaatřicet a kopu za mistra ligy.
A karty pořád nesbíráte. V aktuální sezoně máte jednu žlutou.
Dost se mě (v říjnu 2021) dotkla červená karta na Slavii. Moje první vyloučení v kariéře.
U půlící čáry jste trefil Plavšiče na kotník.
Ano, byl to faul, byl jsem tam o chviličku později, ale copak jsem zvedl nohu a hrál surově? Důrazný obranný skluz po zemi, jel jsem nohama po zemi, ne vzduchem, takových zákroků je. Celý zápas jsme hráli o deseti, mohli to na poslední chvíli vyrovnat, tak proč bych dělal klukovinu? Plavšič řval a kutálel sudy.
A vy jste dostal dva zápasy flastr?
Dodnes mi vadí, že se rozhodčí Franěk nešel podívat na video, i když jsem ho o to slušně žádal. Myslím, že podlehl atmosféře.
Je poznat, že ta chvíle ve vás pořád bublá.
Přiznávám. Rodiče mi vždycky zdůrazňovali, ať se ke všem chovám fér. Držím se toho. Proto tak nerad jezdím na zápasy do Prahy, protože tam vůči Plzni cítím obrovskou antipatii. Nadávají nám už ve chvíli, kdy sedíme v autobuse cestou na stadion. Nemám to rád.
Čím vy jste se vlastně vyučil?
Mám průmyslovou střední školu chemickou v Brně. Obor? Analýza potravin. Brácha studoval chvíli přede mnou, tak jsem zdědil učebnice, skripta, zápisky a nenápadně se prokousal k maturitě. Byla sice samá čtyřka, ale i tak bych klidně mohl dělat na obchodní inspekci, kdyby na to přišlo.
Zatím nemusíte. Živí vás fotbal.
Jsem za to vděčný. Proto tvrdím, že bych na své kariéře nic neměnil. Přišel jsem z Jablonce do Plzně a hned hrál Ligu mistrů proti CSKA Moskva. Dal jsem dva góly Záhřebu v Evropské lize, přispěl k titulu, bránil útočníky Bayernu, Interu, Barcelony. I ten Real Madrid jsem potkal.
Na podzim 2018 jako náhradník. A prohráli jste doma 0:5.
Nevadí, stejně to byl zážitek. Sergio Ramos hrál šedesát minut, a jakmile se pískl konec, hned ze střídačky mazal do kabiny.
A vy jste mazal za ním?
Nestydím se za to. Poprosil jsem o dres na památku. On: Jasně, ale až v kabině, kde je teplo. Nakonec se svlékl hned a já mám doma nejcennější relikvii: Ramosovu bílou čtyřku s dlouhými rukávy. Klasika Realu Madrid.
Visí vám na stěně?
Visela. Ale jak jsme od září čtyři, přestěhovali jsme se z vejprnického bytu do baráku v Kyšicích. Máme ho v pronájmu, tak nechci na stěnách dělat díry, které bych pak musel sádrovat. Totiž já su krtek.
Jako rukama nešikovný?
Nohama umím, tělem umím, rukama méně. Všechno jsem vložil do fotbalové kariéry. Když se rozbije sprchový kout, o opravu radši prosím kamarády nebo šikovné údržbáře od nás z Viktorky.
Máte vůbec ještě nějaké fotbalové sny?
Vyzní to divně, když řeknu ne? Bude mi třiatřicet, hraju za mistra ligy. To je paráda.
Ale za reprezentaci ani ťuk. Jen kdysi za dvacítku.
Vzpomínám, v Šardicích poločas proti Slovensku. To stačí. Jsem rád, když nejsem vidět.