S termoskou za prezidentem
Z cesty Pavlových sousedů
Pět hodin ráno. V chalupě dvaašedesátiletého Pavla Cejnara v České Čermné už voní káva. V kamnech praskají polínka. „Já ani nemohl dospat,“vítá nás nedočkavě, když se chystá na cestu do Prahy na inauguraci prezidenta. „Slepice ani pouštět nebudu, kdo ví, kdy se vrátím,“přemýšlí.
Cejnar je nejen sousedem Petra Pavla na chalupě, ale možná i jeho nejskalnějším příznivcem. Svérázný kutil vyzdobil svůj dům nápisem z vánočních světýlek g. Pavel na Hrad, který po volbách pozměnil na g. Pavel na Hradě. U jeho domu visí i generálův billboard.
Sedáme do auta a před osmou vyrážíme mlžným ránem do Prahy. Cejnar si kontroluje připínací odznak s Pavlovým portrétem. „Ale kšiltovku s nápisem generál asi na hlavu brát nebudu,“uvažuje.
Z družiny na inauguraci
Přisedá k nám sedmdesátiletá Eva Sychrovská s vnukem Tomášem. I ona bydlí poblíž domu v České Čermné, kde mají Pavlovi chalupu po rodičích první dámy. „Ještě jsem stihla na hodinku jít do práce,“chlubí se žena, která ráno hlídá děti v družině. Cvakají uzávěry termosky s čajem a z batohů se vytahují první rohlíky se salámem.
„Já na něm nejvíc oceňuju, že když jde kolem, vždycky pozdraví jako první. A to dělal, ještě když byl v NATO, i teď jako prezident,“vypráví o Pavlovi Sychrovská.
Aby cesta utíkala, povídáme si. Tomáš, student šesté třídy náchodského gymnázia, přemýšlí, jak omluví ve škole svoji absenci. „Napiš návštěva Prahy, to musej pochopit,“radí mu Cejnar. Chlapec se svěří, že ačkoliv ještě dlouho nebude mít volební právo, o Pavlův život se zajímá prakticky od plenek. „Vždycky když chodil s manželkou kolem našeho domu, já volal: Mamí, jde prezident. A on, jak mě slyšel, se vždycky nahlas smál,“vzpomíná.
Nevnukl mu snad myšlenku na kandidaturu on? Kdo ví. Každopádně prezidentem je doslova posedlý. „Nedávno, když už jako zvolený přišel na hřbitov, jsem na něj s bratrancem čekal. Ochranka po nás sice divně zahlížela, ale on se usmál a podepsal nám českou vlajku,“vypráví Tomáš Sychrovský.
Cejnar i Sychrovská líčí, že když Pavel přijede na chalupu, vždy se zapojí do života obce. „Flanelku nosil dávno. Rád zašel do hospody na pivo. A když jsem ho posledně potkal, povídám mu: Nechcete se zastavit s manželkou na kafe? A on přišel. Chová se jako normální soused,“zdůrazňuje Cejnar. I proto mu odhrnul sníh od vjezdu na chalupu, když se dozvěděl, že má přijet.
„Teď mu tam asi půjdu pohrabat listí. Tedy jestli mě tam ochranka pustí,“uvažuje.
V jedenáct hodin už stojíme na třetím nádvoří Pražského hradu. Jsou tu i další Pavlovi sousedé, nejen z Čermné, ale i ze Lhoty u Červeného Kostelce, kde má dům po otci. „Má tam už malou prezidentskou kancelář,“chlubí se Pavlova sousedka z Lhoty Marcela Kolertová.
Prima večer s lahváči
Po nádvoří pobíhá i starosta České Čermné Tomáš Kulhánek (Pro rozvoj obce). Ten má sice pozvánku do Vladislavského sálu na inauguraci, ale stíhá se přivítat s ostatními starousedlíky. „Když Pavel v únoru volal, že přijede na chalupu, šel jsem mu pustit topení, aby měli teplo. A on pak přinesl nějaké lahváče, klobásy a oškrabal brambory. Byl to prima večer,“vzpomíná.
„Pro nás je podstatné, že slíbil, že na prodloužené víkendy k nám chce jezdit i nadále, ideálně jednou měsíčně, takže o něj nepřijdeme. Přitom by mohl létat někam do Karibiku. I když asi nejvíc teď bude na Hradě,“říká Kulhánek.
„No hlavně, ať tam vyvětrá po Zemanovi,“přidává se do rozhovoru další ze sousedů. V tu chvíli se doposud modré nebe zatáhne. Zatímco na Hradčanském náměstí vstupuje Petr Pavel Bránou gigantů na Hrad, vítají ho sousedé potleskem. A začíná pršet. „Déšť přece znamená štěstí,“zasní se jedna z fanynek.