Ekonom Brauner Důchodu se ve zdraví nedožijeme
Jak to udělat, aby se měli důchodci dobře, ale ne na úkor mladých? Ekonom Brauner to řeší roky.
Podle ekonoma Romana Braunera se nastavení vyplácení důchodů musí změnit, jinak na ně nebude mít kdo vydělávat. Varuje, že současný systém je v Česku neudržitelný. Zároveň ale nevidí řešení ve zvýšení důchodového věku. „Když věk odchodu do důchodu ještě protáhneme, budou několik let nuceni k práci lidé, kteří na tom nebudou úplně dobře,“říká pedagog z brněnské vysoké školy Newton University.
Sněmovnou i Senátem prošlo snížení valorizace důchodů. Podle vlády jde o snahu zpomalit státní zadlužování. Jak se na úpravu valorizace díváte?
Je to velký zásah do důchodového systému. Ale přestože se to seniorům nemusí líbit, tak důchody se jim navyšují dlouhodobě a pokračovat v tom by bylo nezodpovědné vůči celé naší společnosti. Už v minulých letech jsme viděli, že náš důchodový systém je neudržitelný. Za poslední roky se výše průměrné penze přiblížila výši průměrné mzdy. Kdyby se teď valorizace neupravila, důchodci by byli extrémně zvýhodnění oproti ekonomicky aktivním lidem. Souhlasím s tím, že se vláda do zkrácení valorizace pustila, ale nesouhlasím, že to dělá pozdě a takovým způsobem.
Růst penzí dosud kopíruje inflaci. Ta se však netýká jen důchodců, ale i ekonomicky aktivních.
Samozřejmě. Díky vysoké inflaci se do státního rozpočtu vybírá daleko více peněz, ať už na daních, sociálních odvodech, na DPH. Takže je otázka, jestli vláda není schopná příjmy v balíku důchodového účtu získat z jiné části rozpočtu. Je potřeba si ujasnit, jak vysoké by důchody měly být.
Že je náš systém dlouhodobě neudržitelný, kritizuje i analýza
OECD, jejíž závěry obdržela minulá vláda Andreje Babiše (ANO). Co by se mělo změnit?
Teď máme necelé tři miliony důchodců, zanedlouho jich bude až pět milionů. Budeme potřebovat vybírat více peněz, abychom na důchody měli. A toho dosáhneme třeba vyšším zdaněním, což je nepopulární krok, a navíc ruku v ruce se zvyšováním daní klesá ochota lidí je odvádět. Efektem jsou šedé zóny ekonomiky a méně vybraných peněz. Další variantou je, že si do důchodového systému budu přispívat sám sobě o něco více. Vláda tam může regulovat výši sociálních odvodů, nebo více motivovat lidi, aby si sami spořili. A pak je tu třetí možnost, tentokrát na výdajové stránce: snížit vyplácenou částku důchodu.
Víc variant není?
Čistě z ekonomického hlediska je možná podpora migrace, ale je nutné, aby migranti systém nezatěžovali, ale naopak do něj přispívali. K diskusi je, zda to funguje a za jakých okolností. O komplexní důchodové reformě se mluví roky, ale nic moc se neděje. V minulosti říkali, že přijdou s komplexní reformou, ale nepřišli vlastně s ničím. Současná vláda zatím také ne. Mluví jen o nachystaném balíku opatření.
Kabinet Petra Fialy (ODS) zatím zavedl výchovné, tedy 500 korun za vychované dítě, které dostávají zejména matky, čímž by se měly snížit rozdíly ve výši penzí mezi muži a ženami. Není však vyřešeno, zda se i výchovné bude valorizovat. Mělo by?
Valorizuje se v procentech. Oproti valorizování celého důchodového základu je to okrajová otázka. Je totiž dost zásadní rozdíl, jestli počítáte stejná procenta z 500 korun, nebo 20 tisíc. U výchovného je sympatické, že se přidává všem přesně danou částkou. Míří na všechny stejně. Valorizace je totiž nepříjemná v tom, že zvětšuje rozdíly mezi lidmi, kteří pobírají nízký důchod, a těmi, kteří jej mají vysoký. Jenže i výchovné má svoje ale. Vnímám ho jako vzkaz mladší generaci: mějte děti, možná něco dostanete navíc. Ekonomicky v tom smysl moc nevidím.
Důvod byl ten, aby se ženám, které kvůli výchově dětí nebyly několik let ekonomicky aktivní, a tak měly nižší důchod, dorovnala
výše důchodu vůči jejich protějškům.
To je ale vždycky otázka pohledu. Mohl bych také říct, že ženy mají též vyšší průměrnou délku dožití, takže i když se staraly o děti a mají nižší důchody, tak ty jsou jim vypláceny po delší dobu. Je to kontroverzní, ale z perspektivy čísel to smysl má.
Ministr Marian Jurečka chce tento měsíc představit základní body nové penzijní reformy. Už naznačil, že odchod do důchodu se o několik let posune. Jak tento nápad hodnotíte?
S prodlužující se délkou dožití lidé tráví v důchodu mnohem více času. Je to krásné, sám bych to chtěl. Ale ekonomicky to neustojíme. Pokud vládní plán projde, ubude sice důchodců a naopak pracující lidé budou o pár let déle na důchodce platit, což rozpočtu pomůže. Nicméně neustále posouvat hranici věku odchodu do důchodu je nesmysl, nikdy by to neskončilo.
Mezi délkou dožití, kterou jste zmínil, a délkou dožití ve zdraví je ale rozdíl.
Ano, průměrný člověk už dneska ve zdraví do důchodu v pětašedesáti nedojde. Délka dožití ve zdraví je u žen kolem 63 a půl roku, u mužů asi 62 let. Když věk odchodu do důchodu ještě protáhneme, budou několik let nuceni k práci lidé, kteří na tom nebudou úplně dobře. To zase zatíží zdravotnický systém. Pro lidi to nebude jen fyzický problém, ale neměli bychom zapomínat ani na psychické překážky. Lidé na práci nebudou mít mentálně, budou vyčerpaní, rozhodně ne ekonomicky prospěšní pro systém.
Umíme v Česku lidi těsně před důchodem zaměstnávat?
Pro zaměstnavatele je přijímání takového člověka velmi těžké, protože může cítit, že se nový zaměstnanec ani zaškolovat nechce a těší se do důchodu. Fyzicky na lecjakou práci už takový člověk ani nemusí mít. Asi ideálním řešením je zaměstnance ve vyšším věku postavit do jiné pozice, například školitele, mentora, mistra. Stát také může zaměstnavatelům nabídnout, že se bude podílet na placení nových technologií, které budou dozorovat právě lidé s mnohaletou praxí. Je potřeba mít na mysli, že pokud necháme lidi o tři roky déle pracovat, budou tyto tři roky „zabírat“místo těm, kteří hledají své první zaměstnání.
Ministr Jurečka naznačil, že věk odchodu do důchodu se bude lišit podle profese. Na základě čeho by se věková hranice měla nastavovat? Bude švadlena mít stejné podmínky jako prodavačka – jen proto, že u práce sedí? Rozhodně by se mělo nastavit vícero kategorií. Je jasné, že zřejmě vznikne kategorie profesí, kde není možné práci ve vysokém věku vykonávat z fyzických důvodů. Ale myslím, že bychom měli věci hodnotit i optikou mentálního zdraví. Jako máme individuální fyzické problémy, tak máme také každý jinou psychiku. To vidím třeba u učitelů, někdo chce být se studenty ještě v pětaosmdesáti, někdo v šedesáti už odpočítává dny do důchodu.
O komplexní důchodové reformě se mluví roky, ale nic moc se neděje.
Jedním z dalších střípků ohledně chystané důchodové reformy je Jurečkovo přání, aby se zohlednilo, že někdo po studiu nastupuje na pracovní trh později. Je to správné?
Je studium a studium. Někdo se vzdělává, aby měl na trhu lepší uplatnění. Pokud se ale někdo vzdělává jen proto, aby oddálil nástup do práce, je to zátěž pro systém a pak s takovým přístupem souhlasím. Ale je důležité, aby taková opatření vláda zvládla komunikovat, vysvětlovat. Je nezbytné už teď děti a mladé lidi učit smyslu spoření a zaopatřování se do budoucna a budovat v nich ke spoření vztah a motivaci.
Aby se o svůj důchod postarali víceméně sami?
Nástrojů je spousta, všechny v sobě mají rizika. Ať už jde o spoření, nebo investování do nemovitostí, klidně na hypotéku. Zhodnotí se to. Podobné je to s akciemi a vyplácením dividend. Čím větší portfolio, tím lepší. Největší devizou je ale čas. Začít si spořit patnáct let před důchodem je hrozně nevýhodné oproti tomu, když někdo začne ve dvaceti.
Ministr Jurečka v rozhovoru pro MF DNES také řekl, že v důchodovém zabezpečení se odrazí, jestli dotyčný pracoval a vychovával děti, nebo je neměl. Měla by důchodová reforma lidi motivovat k tomu, aby měli děti? Co když je mít nemůžou?
Na dětech závisí naše budoucnost. Nejdříve musíme zaopatřit většinu, potom můžeme řešit takzvané externality, výjimky. Ale i na ty stát pamatuje. Za mě by bylo fér, aby se zohledňovaly různé typy péče a výchovy. Nemluvím jenom o té náhradní, ale také o té ve školství a jiné práci s dětmi. V mnohém jde o výchovu, ne o počet dětí.