Si Ťin-pching válcuje vše, může vládnout doživotně
Kdo je nový premiér Li Čchiang, v Číně muž číslo 2 – dokáže vůdce s neomezenou mocí alespoň nějak přibrzdit?
Čína rovná se Si Ťin-pching. Po včerejšku už o tom těžko může někdo pochybovat. Parlament ho jednomyslně potvrdil na dalších pět let v prezidentském křesle, čímž vůdce Si završil svůj nevídaný vzestup. Už loni v říjnu získal bezprecedentní třetí termín v čele vládnoucí komunistické strany a také armády, což jsou dvě nejvýznamnější pozice v čínské politice.
Si Ťin-pching zkrátka nemá konkurenci. Je bez nadsázky novým Mao Ce-tungem, byť v jiném čase.
Vůbec není vyloučeno, že směr, jímž se 1,4miliardová a čím dál asertivnější světová mocnost bude dále pohybovat, bude vůdce Si určovat doživotně.
Naskýtá se otázka – může vůbec někdo Si Ťin-pchingova rozhodnutí, jež dopadají a budou dopadat na celý svět, nějak korigovat, poněkud brzdit, či alespoň „mírnit“?
Vedle sedmičlenného stálého výboru politbyra, jemuž však Si příliš nenaslouchá, by se nabízel nový premiér Li Čchiang, muž číslo 2 v mocenské hierarchii.
Už nyní je však zřejmé, že pokud by měl něco takového v plánu, nebude to mít snadné. Na svůj post se dostal díky bezmezné loajalitě k Si Ťin-pchingovi a případná polemika s představami vůdce by se mu nemusela vyplatit.
Obecně váha premiérské funkce během Si Ťin-pchingova desetiletého vládnutí výrazně upadla.
Premiéři byli v Pekingu po desetiletí významnými postavami. Byl to třeba Čou En-laj, kdo si připíjel s Richardem Nixonem při jeho historické cestě do země vedené komunisty. Ministerský předseda Ču Žung-ťi zase byl nespornou tváří odvážných ekonomických reforem na konci 90. let minulého století.
Až dnes Li Čchiang oficiálně převezme premiérskou funkci, zdědí post, jehož autorita je značně oslabena. Snad žádný jiný úřad neztratil díky snaze Si Ťin-pchinga upevnit
osobní moc tolik lesku i faktických pravomocí jako ten premiérský.
Končící premiér Li Kche-čchiang, který ve spletitém zákulisí čínské moci představoval svého druhu Siova
soka (pocházel ze soupeřící stranické frakce), by mohl vyprávět. Si Ťin-pching si postupně přisvojil většinu jeho pravomocí a ani Li Čchiang je nedostane zpět. Jinými slovy, vláda se čím dál víc přesouvala na vrcholný stranický orgán, potažmo vůdce samotného.
Jak spočítala agentura Bloomberg, během dekády Si Ťin-pchingova vládnutí se prezidentovo jméno objevilo v Lidovém deníku, oficiálním listu komunistické strany, více než šestkrát častěji než jméno premiéra. Agentura si dala tu práci a zjistila, že během předchozího desetiletí vlády Siova předchůdce Chu Ťin-tchaa byl poměr výskytu jeho jména a jména tehdejšího premiéra Wen Ťia-paa jen 2 ku 1.
Otázka je, zda Li Čchiangova nezpochybnitelná loajalita a dlouholetá blízkost k pozdějšímu prezidentovi, jemuž například kryl záda v provincii Če-ťiang, mu umožní hrát významnější roli a znovu pozvednout prestiž premiérského úřadu. Podle mnoha pozorovatelů je to utopie. „Si Ťin-pching je zvyklý ovládat všechny mocenské páky a Li Čchiang bude muset poslouchat ještě víc než Li Kche-čchiang,“soudí analytička Alicia Garcia Herrerová.
Vypadá to, že Li Čchiangovi, někdejšímu stranickému vůdci ze Šanghaje, není v jeho nové funkci moc co závidět. Bude se muset potýkat se zpomalením čínské ekonomiky, stárnutím populace, ubývající pracovní silou a v neposlední řadě se stupňující se rivalitou s USA. Muže si být jistý, že pokud dojde k nějakým chybám, Si Ťin-pching ukáže na něj jako na viníka.
To všechno v době, kdy nejmocnější čínský vůdce od dob Maa zpřísňuje kontrolu nad průmyslem, zavádí agresivnější cenzuru a rozšiřuje systém sociálního kreditu, orwellovského nástroje, který trestá či odměňuje každého Číňana za jeho chování v běžném životě. To vše proto, aby strana měla všechno ještě daleko víc pod palcem.