Bouře kolem diskotéky, vlastně dost užitečná
Plzní se prohnala vlna nelibosti nad tím, že místní ukrajinská komunita uspořádala dobročinnou diskotéku pod názvem Bandera party. Je určitá část české společnosti, která na nějaký ten poklesek v řadách ukrajinských migrantů a uprchlíků čeká. A oni teď těmto lidem docela slušně nabili. Se jménem odkazujícím k ideologovi a vůdci ukrajinského hnutí usilujícího o nezávislost země se vážou jevy jako antisemitismus nebo etnické násilí, což připouštějí i historici, kteří jinak černobílé vykreslování Stepana Bandery odmítají.
Hned poté, co se informace o akci dostala na sociální sítě a do médií, přejmenovaly ji anonymní organizátorky na Ukrajinskou party a omluvily se. Napsaly, že si neuvědomily, jaké emoce osoba Bandery v části české společnosti vyvolává. Že ho vnímají hlavně jako bojovníka za samostatnou a demokratickou Ukrajinu proti stalinské sovětské diktatuře a jako vězně zatčeného gestapem. „Nemůžeme ale opomíjet i jeho stinnou stránku a otřesné činy některých jeho následovníků. Nechceme vést historickou polemiku, ale ani nechceme nikoho v ČR provokovat, proto jsme název události propříště ihned změnily,“napsaly na Facebook.
Je to rozumné a stačí to. Je na tom ale vidět, jak mohou být naše světy rozdílné. Na obou stranách určitě hraje roli propagandistický balast. U Ukrajinců touha po národním státu a jeho ikonách – a zběsilý odpor k témuž na straně Rusů, kteří ve východní Evropě téměř pět dekád po válce určovali správný pohled na věc. Banderu nechali v roce 1959 zavraždit v mnichovském exilu. A na Ukrajině teď vedou dobyvačnou válku, jež dala migrační vlně do Čech turbo.
V první reakci na zprávu o zmíněné diskotéce každý věděl, že banderovci jsou špatně. Ale málokdo by asi dokázal říct, kdo vlastně byli a co byl zač tenhle Bandera. Máme to po desítky let zatříděno v šuplících s nápisem Hrůza a Pohraničí, ale když už přišlo na tuhle konkrétní věc: v šuplíku máme s banderovci ještě vlasovce a Werwolfy a kdovíkoho ještě. Ale mezi námi běžnými obyvateli Česka a možná ani mezi vášnivými diskutéry ze sociálních sítí asi nebude moc lidí, kteří by v tom měli jasno a disponovali alespoň základní encyklopedickou znalostí.
Tak v tomto byla aspoň bouře kolem diskotéky užitečná. Je to zajímavé a zdaleka ne černobílé téma, i když dějiny se kvůli tomu zgruntu přepisovat nebudou. Bandera byl radikální nacionalista, podle historiků počítal s násilím pro dosažení cílů hnutí. Vsadil na pomoc Hitlerovy říše v souboji Ukrajinců s Rusy a Poláky, spolupracoval s německým Abwehrem a gestapem, ale spletl se a skončil v koncentráku Sachsenhausen, protože prohlásil Ukrajinu za nezávislou a odmítl to vzít zpátky. Seděl tam i v době, kdy jeho následovníci páchali na Volyni hrůzy, pobili desetitisíce Poláků, Rusů, Židů i volyňských Čechů, a tudíž za to může být těžko zodpovědný. Moc se také neví, že s Ukrajinskou povstaleckou armádou přezdívanou banderovci měli Sověti a hlavně Poláci potíže i dlouho po válce jako s partyzánskou organizací. Banderovci postupně od konce války přecházeli i přes naše území na Západ a střety s nimi zaplatili životem i naši lidé.
Plzeňské Ukrajinky ve svém prohlášení k diskotéce mimo jiné uvedly, že chtějí mír a klid bez fašismu i nacismu pro Ukrajinu i pro Českou republiku. A že ji pořádaly už několikrát, proběhla jako běžná taneční zábava a zúčastnilo se jí i mnoho jejich českých kamarádů. Tohle je podstatné – kromě lidí čekajících na nějaký ten poklesek je tu nezanedbatelná část společnosti, která Ukrajincům velmi osobně a výrazně pomáhá. A snad největší oporou Ukrajincům je Polsko, které bylo pro Banderu a banderovce jedním ze dvou hlavních nepřátel a užilo si s nimi nesrovnatelně víc než my.