Marná bitva o Křivoklátsko

Vyhlášení Národního parku Křivoklátsko se i přes protesty tamních obyvatel blíží. Argument je jednoduchý: národní park je pro všechny, pár tisíc místních tomu nemůže bránit.

Přes oprávněné protesty a argumentaci obcí na Křivoklátsku se proces vyhlášení Národního parku Křivoklátsko posunuje kupředu. Ministerští úředníci na setkáních ujišťují místní starosty, že vyhlášení národního parku nijak neomezí fungování obcí, nezmění pohyb lidí v lese a ani ochranu přírody.

Skoro se nabízí otázka, proč tedy národní park vyhlašovat. Zejména když je státní kasa prázdná, provoz národního parku stojí ročně stovky milionů korun a ztrátou příjmu z pronajatých honiteb a těžby dřeva přijde stát o další desítky milionů korun.

Ne příroda, ale procesy

Křivoklátsko je již 44 let Chráněnou krajinnou oblastí a 45 let biosférickou rezervací UNESCO, na území je i Ptačí oblast Křivoklátsko, řada oblastí je zařazena do soustavy chráněných území Natura 2000 a celé území je Lesnickým parkem Křivoklátsko. Podle místních obyvatel, kdy některé rody zde žijí opravdu po celá staletí, je tato ochrana přírody dostatečná, když přitom jde o historicky kulturní a hospodářskou krajinu, kterou oni a jejich předkové pomohli vytvořit.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Problém je, že do každého národního parku napochodují městští aktivisté ze zelených nevládních organizací a aktivističtí vědci a začnou vyžadovat plnění zákona. Kdy hlavním úkolem národního parku není ochrana přírody, ale „ochrana přírodních procesů“, což je gumový termín, pod který se ze zkušeností z ostatních národních parků vejde skoro všechno.

Křivoklátsko jsou překrásné a lesnicky dlouhodobě udržované lesy. Úředníci z ministerstva životního prostředí místním lidem říkají, že právě pro tuto krásu je potřeba vyhlásit území národním parkem. A oni, úředníci, se o lesy a krajinu budou starat lépe, než se o ně dosud starali místní obyvatelé. Opravdu?

Šumava byla vyhlašována počátkem devadesátých let národním parkem jako „zelená střecha Evropy“a hlavním důvodem tehdy byly její hluboké zelené lesy a krajinný ráz. Ivan Dejmal, jeden z tehdejších hlavních představitelů ochránců přírody, ve svých vzpomínkách napsal, že tehdy, při vyhlašování parku, nikdy nikoho ani ve snu nenapadlo, že by se na Šumavě nezasahovalo proti kůrovci. Tehdy se ještě chránila příroda, nikoli „přírodní procesy“.

Dnes máme na Šumavě tisíce hektarů zdevastovaného lesa, vlivem kůrovce plného suchých popadaných stromů, a vše se děje pod taktovkou tamního národního parku. Do rozsáhlých území Šumavy se nesmí vstupovat kvůli ochraně tetřeva, oblíbená turistická cesta na Modrý sloup je trvale uzavřená, a správa parku chce dokonce zbourat historickou chatu Klubu českých turistů pod Roklanem, aby do tohoto území už nikdo nikdy nechodil. Co se bude bourat a uzavírat na Křivoklátsku?

Požár je v pohodě

Požár v Českém Švýcarsku je ještě lepším příkladem, co může čekat Křivoklátsko. Požár je totiž aktivistickou vědeckou obcí a zelenými nevládkami vítaným prvkem v ochraně přírodních procesů. Když jsme se zajímali o to, zda Národní park České Švýcarsko má zmapováno, kolik a jakých živočichů během požáru zahynulo, dostali jsme od vedení parku písemnou odpověď, kterou stojí za to ocitovat.

„Vzhledem k dlouhodobým cílům ochrany národního parku zasažení části území národního parku požárem, který je především přírodním činitelem a faktorem změny ekosystémů, nepředstavuje v principu negativní dopad na přírodu národního parku. Stejně jako plošnou kůrovcovou gradací, tak i požárem došlo ke změně v ekosystémech lesa a skal, které po prošlé disturbanci přecházejí do raných sukcesních stadií, která jsou výrazně mozaikovitá, přičemž všechny tyto faktory vytvářejí podmínky pro specifickou biodiverzitu a zvyšují tak přirozenost a celkovou rozmanitost ekosystémů na území národního parku. Ano, na požářišti byli jedinci některých druhů zasažení fatálně, významně bude vlivem požáru změněna druhová skladba lesa, sukcesní stadia bezobratlých a vegetace budou odlišná od společenstev před požárem, ale toto není v rozporu s dlouhodobými cíli ochrany národního parku, nýbrž přesně naopak.“

V poslední větě tedy čteme, že požár není v rozporu s dlouhodobým cílem ochrany přírody v národním parku. Skoro bych se vsadil, že tohle úředníci z ministerstva životního prostředí dnes starostům na Křivoklátsku neříkají.

Při vyhlašování parku Šumava nikoho ve snu nenapadlo, že se nebude zasahovat proti kůrovci.

Pár tisíc kverulantů

Přes vše výše uvedené se obávám, že ministerstvo životního prostředí Národní park Křivoklátsko vyhlásí. Použije přitom argument, že národní park se vyhlašuje pro deset milionů obyvatel České republiky – a několik tisíc obyvatel v okolí parku tomu přece nemůže bránit.

Nedávno zesnulý dlouholetý starosta Modravy Antonín Schubert to pojmenoval tak, „že je to jako by frustrace měšťáků z přemíry civilizačních vymožeností hledala svoji kompenzaci, své umlčené svědomí, tak, že na vesnici to ‚obětuje‘ přírodě.“Přeji Křivoklátsku vše dobré a tamním lesům, aby progresivistickou ochranu přírody pod ministerstvem životního prostředí přečkaly bez zničení!