Křídový kruh kolem České národní banky
Bertolt Brecht ve své známé divadelní hře vypráví biblickou legendu o dvou matkách a jejich sporu o dítě. V Bibli král Šalamoun nabídne ženám spravedlivé rozdělení chlapce mečem na dvě půlky – aby se tak zjistilo, která je ta pravá, protože ta pochopitelně ustoupí. V Brechtově dramatu nakreslí soudce Azdak na zem křídou kruh, chlapce do něj postaví a údajné matky se o něj mají přetahovat.
Obdobná dramatická zápletka se objevuje i ve staré čínské mytologii a odehrává se i v současnosti v našem veřejném prostoru. V pomyslném křídovém kruhu se ocitá naše centrální banka a ve veřejném prostoru probíhá poměrně intenzivní kampaň zaměřená z různých pohledů na ochranu její nezávislosti, kompetentnosti a autority.
Těžko říci, o co tato kampaň skutečně usiluje – možná o pozice v bankovní radě, možná o výši úrokových sazeb nebo celkově o styl, jakým se má potlačit inflace. Do sporu se zapojili bývalí guvernéři i nový prezident, slovutní právníci i nezávislí analytici a v rouše objektivity také někteří novináři a komentátoři. Ať už je cílem kampaně cokoliv, jednoho může být dosaženo zcela určitě: oslabení a zpochybnění nezávislosti a autority instituce jako takové.
Ruce pryč od ČNB
Dlouhá desetiletí bylo všem jasné, že nezávislost ČNB je společnou hodnotou celé ekonomiky a celého demokratického systému. V turbulentních dobách se to vždy jasně ukázalo – rozdělení československé měny v roce 1993 bylo hladké a nekonfliktní, protože veřejnost věřila zárukám centrální banky. Pády menších komerčních bank v devadesátých letech neotřásly základní důvěrou v bankovní sektor, protože tu vždy byla centrální banka, odpovědná za bankovní dohled a schopná věci vysvětlit a situaci řešit. Otřes nezpůsobily ani problémy daleko větší a rozsáhlejší Agrobanky. Pozitivním testem důvěry byly nejen průzkumy veřejného mínění, které vždy potvrdily vysokou autoritu ČNB, ale byla to jistě i situace po pádu největší české banky IPB v roce 2000, vývoj během finanční krize po roce 2008 či nestandardní kurzový závazek, oslabující kurz domácí měny v letech 2013 až 2017.
Obecná důvěra veřejnosti se nemusí nutně opírat o znalost měnové politiky a všech odborných zákoutí funkce centrální banky. Je důležité vědět, že rozhodování této instituce je výhradně odborné, že na ni nelze vyvíjet politický, ekonomický nebo jakýkoliv jiný tlak. Pak lze chápat, že i nepříjemné a nepopulární důsledky jejího rozhodování jsou ty nejmenší možné a že prospěch z měnové stability je všeobecný.
Když se zdá, že předepsaná obezřetnost na finančních trzích je přehnaná až absurdní, ukáže se na straně druhé, že žluté a červené karty některým hráčům na trhu byly vystaveny oprávněně a konec konců i poslední exit z bankovního trhu – Sberbanky – ukázal, že se jednalo o banku finančně zdravou, která doplatila pouze na svou příslušnost k Rusku. Její klienti se zřejmě dočkají svých peněz bez výraznějších ztrát, protože banka byla pod kvalitním dohledem a byla z trhu vyřazena velmi profesionálně a s minimální ztrátou.
Bankovní Škrholové
Faktem je, že současný křik kolem ČNB není všeobecný. Stále je zde mnoho vlivných a kompetentních osobností a institucí, které zůstávají velmi zdrženlivé. Nejedná se tedy o brechtovský střet skutečné a falešné matky – vlastně se vůbec nejedná o střet, ale o jednostrannou kampaň, která trochu připomíná starého dobrého Škrholu. Ten si v loutkovém divadle vyrazil na vosu usazenou na králově nose. Vyrazil s velkou sukovicí, mohutně se napřáhl – a vosu sice zabil, ale bylo také po králi.
Inu – je to jen podobenství, ale mohlo by vést k zamyšlení, a to by v tomto případě vůbec neškodilo.