Cela či zapomnění, i tak končili prezidenti
PRAHA Z Hradu do Lán, ale již ne do zámku, ale do nové rezidence. Tak vypadalo prezidentské odcházení Miloše Zemana. Oproti konci některých jeho předchůdců jde o poklidné finále. Hlavy státu opouštěly funkci s policejní eskortou, stávaly se nabalzamovanou atrakcí, či umíraly v zapomnění.
Ze zámku do cely
Zatýkací, rudě zbarvený, rozkaz ministerstva vnitra z 13. května 1945 definitivně završil úřadování Emila Háchy. Do Lán vykonat nařízení odjel rada Ladislav Engelmann, přednosta státně bezpečnostního oddělení pražského policejního ředitelství. Eskorta, na níž se podílel i ředitel pankrácké věznice Josef Bohdanecký, nuselský lékař Josef Reim a dvě ošetřovatelky z Lán, převezla v sanitce nemocného starce do Prahy. Na Háchu čekala cela číslo 4 v nemocničním oddělení věznice Pankrác a zpočátku i zostřený režim.
„Nemluví, apatický. Jeho duševní stav vykazuje omezenou chápavost a celkový úbytek duševních sil,“shrnují zprávy doktora Reima stav bývalého prezidenta. Ten navrhl převoz do civilního sanatoria. Engelmann požadavek předal na ministerstvo vnitra. „Revoluční národní výbor pankrácké věznice, přestože to nebylo v jeho kompetenci, zprvu Háchovi nepovoloval ani návštěvy,“popsal internaci historik Tomáš Pasák. Pacientovi zakázali i dietní stravu, dozorce Krásný ho nechal krmit sušenou rozemletou zeleninou. Háchova agonie skončila deset minut před devátou večer 27. června 1945.
Státníkův konec
„Netajil jsem se špatnou prognózou a doporučil, aby se vzdal úřadu. Myslel jsem, že mne Gottwald nechá vyhodit. Byl vysloveně nepřátelský, domníval se, že jde o alibismus, aby Beneš nemusel dělat prezidenta v komunistické vládě, a byl jsem propuštěn v krajní nemilosti,“vzpomínal ve svých denících internista světového renomé profesor Josef Charvát.
Ten na jaře 1948 vyšetřoval vážně nemocného prezidenta Edvarda Beneše. „Když jsem jej viděl, lekl jsem se. Začínal parkinsonský jednostranný třes, pseudobulbární řeč, zkrátka známky sklerózy
mozkových cév. Zařídil jsem léčení a vrátil se domů,“vzpomínal lékař.
Poté Charváta předvolal na předsednictvo vlády Klement Gottwald, tehdy premiér. Ten se domáhal zpráv o zdraví hlavy státu. Nemocný Beneš po únorovém puči v roce 1948 jmenoval novou komunistickou vládu, poté se stáhl do své rezidence v Sezimově Ústí. Na prezidentský úřad rezignoval 7. června 1948. V srpnu po dalším záchvatu ochrnul a ztratil řeč. V pondělí 30. srpna ztratil i vědomí, 3. září 1948 v Sezimově Ústí ve věku 64 let zemřel.
Mumie nad Prahou
„Ještě nešlo o uhnívání dolních končetin, které lékaři nakonec odňali a nahradili protézami, nicméně na pokožce, jak vyplývá z další zprávy ministerstva vnitra, začalo docházet k nepříjemným změnám,“popsal historik Stanislav Červinka posmrtné osudy „prvního dělnického prezidenta“Klementa Gottwalda v polovině 50. let.
Ten se po smrti v březnu před 70 lety ocitl balzamován v sarkofágu v žižkovském Památníku. Stalo se tak po sovětském vzoru, kde se v bizarní svátosti změnila těla V. I. Lenina i jeho nástupce Josifa Stalina. Jenom pro organizaci ostrahy v mauzoleu na Žižkově sloužilo 98 lidí. S údržbou ostatků pomáhali sovětští experti. Přesto tělo chátralo, navzdory dodatečným balzamováním. O návštěvy nebyla nouze, v roce 1955 přišlo 233 770 osob. Mauzoleum skončilo v roce 1962,
ostatky byly zpopelněny a urna předána rodině.
Exprezident v zapomnění
Jen osmiřádková noticka se objevila 29. ledna 1975 v ústředním partajním listu, Rudém právu, oznamující smrt někdejší hlavy státu Antonína Novotného. Jeho odchod do zapomnění začal na počátku dramatického roku 1968. V lednu přišel o post prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa, 22. března rezignoval na prezidentskou funkci. Zbývající roky strávil ve své vile v Radlicích anebo v domě v Mirošovicích na Sázavě. „Někdy si tu připadám jako svržený car Mikuláš II.,“popsal pobyt v ústraní Novotný.