Tak kdo, pane Skálo?
První s druhým, dnes od 18.00. Daleko víc než jen fotbalový zápas
Ve Slavii byl od Ligy mistrů pár vteřin. S Plzni ji zažil. Ve Slavii měl nejlepší sezonu v kariéře. V Plzni má srdce, rodinu, kancelář. Přímo na stadionu se kouká na škvárové hřiště u sokolovny. Když vyjde na chodbu, má před sebou načančaný plzeňský areál. „Tady jsem doma,“říká někdejší záložník Jiří Skála. Je jasné, komu před dnešním fotbalovým šlágrem přeje?
Hraje první s druhým, takže souboj o titul. Přitom oba kluby poslední dobou poslouchají spíš výtky. Slavia přestala vyhrávat venku a Plzni chybějí góly, takže pré má zatím třetí Sparta. Dnešek může leccos změnit. Kluboví šéfové se například domluvili, že odehrají zápas bez plotů a excesů. Sešli se kapitáni, aby ukázali, že do fotbalu nepatří nenávist.
Jenže ono se to hezky řekne a hůř provádí. Už za pár hodin se uvidí, jak jsou přívrženci fotbalových rivalů kultivovaní. Na hřišti i na tribunách.
A jak to tipuje Skála? „Ty bláho, v momentálním rozpoložení bych si klidně tipnul na Plzeň. Velké zápasy umí a je pod menším tlakem.“
Za všechno může trenér!
Liga se o víkendu jistě nerozhodne, ovšem souboj elity napoví. Skála si sedne doma, zapne televizi a bude v klidu pozorovat, jak to všechno skončí. A možná taky zavzpomíná, jak ho Slavia v létě 1998 vykoupila za šest milionů korun, což byla na kluka z maličkého plzeňského klubu Slovan Karlov mimořádná cenovka.
Jeho příjmení evokuje, že byl neústupný, agresivní a tvrdý, což je vlastně pravda. Ale zároveň uměl stejně dobře kopat oběma nohama. Za 291 ligových zápasů mu napočítali 25 gólů. Jakmile ve třiatřiceti skončil, šel rovnou trénovat. Teď mu táhne padesát a už si vyzkoušel leccos. Cepoval mládežníky, vedl Ústí ve druhé lize nebo juniorské reprezentace. Jako asistent má tři plzeňské tituly a na památku fotky z Barcelony. Čtyři roky dělal na svazu lektora trenérů. Aktuální funkce je rovněž svazová a nazývá se krajský grassroots trenér mládeže. Co obnáší? „Mám na starosti všechny kluby v kraji. Od přípravek počínaje. Vzdělávání trenérů, semináře, koncepce. Spousta papírování a mraky času u počítače. Když si pak stoupnu na hřiště, abych teorii proměnil v praxi, vyřádím se.“
Abyste správně pochopili anglické slovíčko grassroots? Zkuste si fotbal nakreslit jako pyramidu, na jejímž vrcholu jsou reprezentační výběry. Pak grassroots vnímejte coby základnu, podhoubí, výkonnostní fotbal. Hlavně prckové, kteří potřebují správný dozor, aby mohli růst. Proto Skála jezdí po Plzeňském kraji, dohlíží na tréninky, školí začínající kouče, po testech rozdává certifikáty: „Věřte nebo ne, tady přesně platí stará pravda: Za všechno může trenér. Jejich práci téměř nikdo nedocení, přitom jsou pro fotbal životně důležití.“
Fotbalový život je kraťounký
Sám si to jako kluk vyzkoušel, neboť prošel lekcemi u proslulého plzeňského kouče Josefa Žaloudka. V áčku mu pak radil Zdeněk Michálek, ve Slavii zase František Cipro, v reprezentační jedenadvacítce Ivan Kopecký. „Mám pocit, že jsem se našel. Je to jako poslání. Můžu předávat to, co jsem se sám naučil.“
Říká se tomu zkušenosti: „Někde muselo být napsáno, že jednou budu vzdělávat lidi v oboru fotbal.
Úplně mi to vyhovuje. Všem totiž zdůrazňuju, jak extrémně kraťounký je fotbalový život. Jen se nadechneš, odehraješ pár zápasů, najednou ti je třicet a už se blíží konec.“
V jeho fotbalových časech měla Plzeň docela šmrnc. Samozřejmě se to nedá srovnávat s érou, která je teď, ale... Ve čtyřiadevadesátém, coby nováček, skončila Plzeň pátá. Skála hrál prakticky pořád, do zápasů ho nepouštěly leda tresty za karty. Za čtyři roky putoval do Slavie jako zavedená značka a rovnou se blýskl sedmi góly, což byl jeho životní počin. „Byl jsem rozjetý a ozvali se z Belgie. Charleroi. Chtěli mě s Vladem Labantem, Slavia řekla ne. Nejdřív jsem byl naprdnutý, ale bůh ví, co by mi osud nachystal. Neměnil bych.“
Byla to doba, kdy sparťanští fanoušci
na slávisty posměšně skandovali „věčně druzí“, ale jedna událost to mohla změnit. V srpnu 2000 stačilo ubránit poslední útok Doněcku v předkole Ligy mistrů. Skála tehdy seděl na tribuně, jelikož léčil prasklé slepé střevo. Překvapivě se nenervoval, měl vcelku jiné starosti, protože se mu čerstvě narodila dvojčátka Natálie s Amálií. Do rodiny ještě za pár let přibyl Jirka junior. Všichni Skálovi už jsou dospěláci. Dcery učí (po mamince), syn studuje zdravotní školy a lavíruje, jestli být záchranářem, či hasičem.
A táta? Fotbal už dobrých deset let nehraje. Bolí ho kyčel a odhodlává se k operaci: „Potřebuju nový kloub, abych si to ještě strčil aspoň za starou gardu. Chybí mi to.“
I dneska navečer to bude z gauče.