Na cestě k nesmrtelnosti
Jen dva vítězové Tour dokázali kralovat i na Flandrech. Tadej Pogačar zkusí být třetím.
Předevčírem přidal na Instagram fotku, jak leží doma v Monaku na pohovce, na hlavě má žlutý klobouček z Tour de France a opaluje se. „Chytám trochu bronzu před Flandry,“připsal k tomu.
Pohoda, klídek a tabáček, řeklo by se.
Tadej Pogačar zůstává svůj. Zůstává tím pohodářem, kterým byl už od juniorských let, kdy byl sice považován za talent, jaký cyklistika desetiletí neměla, on si z toho však nikdy těžkou hlavu nedělal.
„Jestli někdy něco velkého vyhraju? To nikdo neví. Já budu spokojený už s tím, že se o to pokusím a dám do toho maximum,“krčil bezelstně rameny.
Tenhle dvojnásobný šampion Tour už toho vyhrál dost, přitom dál celou svou cyklistickou pouť bere s totálním nadhledem.
V neděli bude spolu s Mathieum van der Polem a Woutem van Aertem největším favoritem druhého monumentu sezony – kostkových Flander. A není tajemstvím, že právě
jeho se možná všichni bojí nejvíc.
„Lidem, jako jsem já nebo Mathieu, stoprocentně závod ztěžuje,“uznává van Aert. „Je to vrchař, takže má obrovské zrychlení, které může opakovat donekonečna. Na rovinách možná nevyvine až takové tempo, ale jinak moc slabin nemá.“
To skutečně nemá. Stačí si připomenout jeho letošní bilanci – z patnácti startů sedmkrát vyhrál. Celkově ovládl i etapové závody Ruta del Sol a Paříž – Nice, kde vládl v horách.
Teď chce kralovat i na kostkách.
Třetí v historii?
A proč by nemohl?
Vzpomeňte na loňské Flandry! Vždyť celý závod tvořil, ale pak zklamaný dojel ve spurtu čtvrtý. Na trati ztratil i měřič výkonu, musel se spoléhat jen na své pocity. Takhle mu to stejně nejvíc vyhovuje.
„Celý den byl zážitek, atmosféra neuvěřitelná. Flandry jsem si zamiloval. V cíli jsem byl zklamaný, protože mě ve sprintu lehce zavřeli a já vlastně nemohl začít sprintovat. Ale taková je cyklistika. Nebyl jsem naštvaný na kluky, spíš na sebe, že jsem ze sebe neměl šanci vydat na konci maximum,“líčil.
Možná prostě dostal důležitou lekci v tom, že v cyklistice se na spravedlnost nehraje. A mnohem důležitější pro něj stejně nakonec bylo zjištění, že jednou tenhle kostkový monument prostě může vyhrát, čímž dost připomněl časy dávno minulé.
Aby o titul šampiona Flander bojoval vítěz Tour, to historie mockrát nezažila. A aby se to skutečně povedlo? K tomu došlo jen dvakrát. V roce 1955 Flandry vyhrál trojnásobný vítěz Tour Louison Bobet a dvakrát Ronde pokořil taky božský Eddy Merckx.
Jinak nikdo.
V posledních desítkách let se o to vítězové Tour vlastně ani nepokoušeli. Ten chaos dlážděných klasik, kdy i nejjemnější mávnutí motýlích křídel může mít za následek totální tornádo, odrazoval šampiony Tour, aby se vůbec odvážili ochutnat slast vlámského jara.
I kvůli čím dál větší specializaci si na to jednoduše netroufali, možná se kostkových sektorů i báli. Jen těžko si v Belgii představit třeba vychrtlého Chrise Frooma nebo Andyho Schlecka.
Z posledních šampionů na tom byl nejlépe Vincenzo Nibali, který v roce 2018 dojel čtyřiadvacátý. Flandry zkoušel také Bradley Wiggins, jel je dokonce sedmkrát, ale nejlépe dojel dvaatřicátý. A dvě osmadvacátá místa má taky třeba Lance Armstrong.
„O to pozoruhodnější Pogačarovy výkony jsou. Jsem Belgičan a vždycky budu fandit hlavně Woutovi. Ale tak rád vidím Tadeje u nás závodit! Dělá skvělou show,“oceňují Slovince belgičtí fanoušci.
Zrychlený vzdělávací program
U Pogačara se prostě zdá, že pro něj normální pravidla neplatí.
Že je jedním z nejlepších vrchařů světa? Taky jedním z nejlepších časovkářů světa? To mu nebrání v tom být i jedním z nejlepších klasikářů světa. Přitom i v tomhle světě boří spoustu roky přijímaných pravd. Vždyť o klasikářích se říká, že musí dozrát, posbírat zkušenosti. I božský Roger De Vlaeminck si na své jediné vítězství na Flandrech musel počkat do osmé sezony mezi profesionály. Tom Boonen se zase několik let učil od Johana Museeuwa, než se stal jedničkou Quick-Stepu.
Pogačar prošel zrychleným vzdělávacím programem.
Nedělní Flandry pro něj budou teprve čtvrtým závodem na kostkách v kariéře. Přesto patří mezi tři největší favority na vítězství.
„V těch třech závodech, které absolvoval, se toho totiž spoustu naučil. Ve všech byl klíčovým mužem, kterého jste nemohli spustit z očí. V každém okamžiku byl nebezpečný,“tvrdí jeho sportovní ředitel Fabio Baldato.
Jediným problémem je vlastně sprint, ve kterém na van der Poela i van Aerta ztrácejí. Prohrál v něm s nimi právě loni na Flandrech nebo minulý víkend na E3.
Ideální by tak bylo přijet zítra do Oudenaarde sám.
Pak může být Pogačar i vlámským králem.