Třinec se střelil do vlastní nohy. Pardubice žijí
Kousek, který v neděli předvedl cyklista Cameron Wurf, mnohým připadal bláznivý, šílený, bizarní. Ale 39letý Australan ze stáje Ineos se usmál: „Proč? Jen se připravuju na Ironmana.“
Nejprve při cyklistickém monumentu Paříž–Roubaix pomáhal lídrům svého týmu, načež sám dokončil závod na 128. místě se ztrátou 22 minut na vítězného van der Poela. Po takřka šesti hodinách ve zrádném terénu s tisíci neforemnými kostkami si ulevil: „Bylo to tak hrbolaté, že mě bolelo i močit.“Pak odevzdal kolo. Převlékl se. Přezul.
A zase vyrazil.
Jako nedělní dezert si totiž naordinoval běžecký půlmaraton. Jedenadvacet kilometrů zvládl za 1:26 hodiny, což byl vzhledem k okolnostem až neuvěřitelný čas.
„Byla to skvělá příležitost, jak potrénovat běhání s pořádnou únavou v nohách,“konstatoval.
Podle údajů na aplikaci Strava zajel Paříž–Roubaix průměrnou rychlostí 42,5 km/h a spálil při něm 6 960 kilokalorií. Během půlmaratonu, který nazval „Nedělní cihla“, potom dalších 1 239 kilokalorií.
„A teď mám trochu hlad,“řekl.
V pondělí přidal dalších 50 kilometrů na kole zvlněným terénem Flander. A v úterý ráno ještě v jeho očích nenáročné tři kilometry plavání.
Letos už skončil Wurf pátý na Ironmanu v Jihoafrické republice, další ho čekají v květnu na Lanzarote a v červnu v Nice. Rád by se kvalifikoval také na mistrovství světa.
„Ironman dělám pro sebe, ale profesionálním cyklistou jsem pro tým,“vykládá. „Můj tým je mnohem větší než já sám, takže ten je stoprocentně prioritou. Snažím se přispět, jak nejlépe dokážu, abychom s Ineosem dosáhli co nejlepších výsledků.“
V nejbohatší stáji světa má pozici domestika. V minulosti absolvoval také čtyři podniky Grand Tour, startoval na Giru 2010 a 2013 i Vueltě 2013 a 2020. V aktuální sezoně pracoval pro své kolegy na australské Tour Down Under, v Emirátech, v Itálii a nyní na Pekle severu.
„Mým úkolem při Roubaix bylo jet na dobré pozici, abych byl po ruce, kdyby měl někdo z našich kluků problém,“líčil. „Bohužel, pár z nich se ocitlo na zemi, tak jsem přispěl k jejich bezpečnému dopravení zpět do pelotonu.“
Wurf se stal v minulosti i účastníkem olympijských her, ale pod vlajku s pěti kruhy se nedostal ani jako cyklista, ani coby triatlonista. V Aténách 2004 startoval ve veslování, dokonce s titulem mistra světa do
Triumf 23 let na kontě. V dvojskifu lehkých vah tehdy s partnerem obsadil 16. místo. O dva roky později jej zranění přimělo, aby se přeorientoval na cyklistiku, dosáhl v ní kvalitních výsledků na dráze i silnici a v roce 2011 získal smlouvu v prvodivizním Liquigasu. Později závodil za tým Cannondale a v roce 2020 se po šestileté pauze vrátil do World Tour v barvách Ineosu. V 36 letech!
Profesionálním triatlonistou Wurf od roku 2016.
Když popisoval, že se svými sportovními aktivitami dokázal během pěti týdnů procestovat i pět různých kontinentů, manželka mu na sociálních sítích žertem napsala: „Taky se někdy vrať domů (do Andorry) a vzdělávej syna.“
Není rozhodně prvním worldtourovým cyklistou, jenž se věnuje i běhu, ovšem v jeho podání je taková je kombinace sportů na nejvyšší úrovni. Michael Woods, jeden z lídrů stáje Israel-Premier Tech, byl před příchodem do pelotonu předním kanadským středotraťařem. Primož Roglič z Jumba je známý tím, že pravidelně běhá před etapami na závodech. Adam Yates z UAE Emirates zvládl předloni maraton v Barceloně pod tři hodiny. A v temných časech cyklistiky zvládl v roce 2006 Lance Armstrong newyorský maraton za 2:46:43.
Originální běžecký zážitek prožil Chris Froome na cyklistické Tour 2016, když při stoupání na Mont Ventoux zničil při kolizi kolo, načež utíkal k vrcholu v cyklistických tretrách bez kola, než dostal náhradní.
O pět let později před další etapou na Mont Ventoux vtipkoval: „Dal jsem si do týmového auta i běžecké tretry, jsem připraven.“
Desítky lidí, možná víc, se už ve druhé třetině zvedly ze svých zahřátých sedaček, roztrhaly koupenou vstupenku a zklamaně odešly domů.
Fanoušci malověrně usoudili, že stav 0:4 už třinečtí hokejisté neotočí.
Jestli stihli dorazit na třetí třetinu k televizi, museli se řádně divit. Zdvižená obočí se jistě objevila i na straně Pardubic, které nakonec mohou mít radost ze srovnání série na 3:3 na zápasy díky včerejšímu vítězství 5:3.
Šesté semifinále extraligového play off se ovšem pěkně zdramatizovalo, když video necelých sedm minut před koncem základní hrací doby posvětilo přesilovkový gól Andreje Nestrašila. Skóre v tu chvíli ukázalo průběžný stav 3:4.
Právě Nestrašil o druhé přestávce prorokoval: „Tenhle tým má obrovský charakter. Nic nebalíme.“
Tlak domácích se čekal, i tak pardubičtí hráči vzdali vlastní aktivitu až překvapivě snadno. Zatímco ve druhé třetině dovolili Třinci pouhé dvě střely na brankáře Romana Willa (dvanáct jich vyslali), poměr ve třetí třetině se otočil na 3:15.
Přesto to s dávkou štěstěny stačilo na výhru. Slezané se v závěru obrazně řečeno střelili revolverem do vlastní nohy.
Brankář Marek Mazanec už seděl na střídačce a útočník Marko Daňo rozehrával puk z obranného pásma. Zkusil příčnou přihrávku naslepo, jenže ukázkově namazal soupeři. A na Lukáše Radila čekala prázdná brána.
„Třinec šel do maximálního rizika, my to zvládli týmovostí a obětavostí. Držel nás Will,“zhodnotil pardubický Radim Rulík.
Sedmý zápas je na programu v pátek vpodvečer.
Generali Česká pojišťovna play off hokejové extraligy
Semifinále
HC Oceláři Třinec 3 HC Dynamo Pardubice 5 Branky a nahrávky: 44. Smith (L. Hudáček, Marinčin), 50. L. Hudáček (Čukste), 54. Nestrašil (Marcinko, M. Růžička) – 4. Vála (R. Kousal, T. Zohorna), 5. Rákos (Čerešňák, Říčka), 14. Vondráček (Košťálek, Paulovič), 39. T. Zohorna (R. Kousal), 59. Radil (R. Kousal). Rozhodčí: Jeřábek, Pražák – Ondráček, Rampír. Vyloučení: 3:5. Využití: 1:0. Diváků: 5 400 (vyprodáno). Třetiny: 0:3, 0:1, 3:1. Stav série: 3:3.
Dnešní program: 17.00 Hradec Králové – Vítkovice (stav série 3:2, online na iDNES.cz/hokej).