Dobře mluvit nemůžu
Pokračování z protější strany
Nevnímáte to ale jako velmi protiukrajinský krok?
Vezměte si příklad Polska, které je hlavní zemí podporující Ukrajinu. Přesto bylo první zemí, která v zájmu svých zemědělců i cen potravy pro všechny občany k tomuto opatření přistoupila.
Nedávno jsem dělal rozhovor s ministryní obrany Janou Černochovou. Říkala, že i u nás cítí při pomoci Ukrajině jisté „opotřebení“. Zároveň podotkla, že bychom tam mohli vyvézt vojenský a další materiál v řádu několika miliard. Stále to pokládáte za správné?
Pokládám za správné podporovat stát, který je napaden, a vždy jsem se vyjadřoval ve prospěch pomoci Ukrajině. Na druhé straně si uvědomte, že ve věci dovozu ukrajinského obilí se původně předpokládalo, že půjde do chudých – to je afrických – zemí. Místo toho zaplavilo bohaté evropské trhy. A protože trh prý údajně vyřeší vše, došlo k tomu proti zájmu domácích zemědělců. Ať už v Polsku, v Maďarsku anebo na Slovensku.
Proti vládní politice sílí vlna protestů. Jakkoli jsem demonstrace nikdy nepřeceňoval, protože se rozhoduje ve volbách, nabývají na intenzitě. Co říkáte na to, že pro lidi, kteří chodí protestovat, se vžila slova jako „dezoláti, flastenci, chcimírové“?
V této souvislosti jsem mnohokrát citoval jednu krásnou větu ze Smetanovy opery Braniboři v Čechách. Ta zní: My nejsme lůza, my jsme lid.
Jak hodnotíte lídry protestů v čele s Jindřichem Rajchlem? Dříve býval fotbalovým bafuňářem, pak neúspěšným politikem Trikolory, nyní má vlastní PRO a začíná se objevovat v průzkumech. Má šanci výrazněji promluvit do tuzemské politiky?
Nechci posuzovat primárně lídry těchto demonstrací, mě daleko více zajímají jejich účastníci. A tito účastníci evidentně nejsou spokojeni se svým osudem a zhoršující se životní úrovní. Tady bych citoval Ronalda Reagana, konzervativního pravicového politika, který jednou řekl: Jestliže vláda zhoršila vaši životní úroveň, vykopněte takovou vládu! Konec citátu.
Jak oproti tomu vidíte aktuální stažení Andreje Babiše? Nevymizel po prezidentské volbě až příliš? Je správná sázka na to, že roli hlavních lídrů opozice zastane duo Alena Schillerová – Karel Havlíček?
Budu s Andrejem Babišem v brzké budoucnosti na jeho žádost mluvit. A pokusím se mu toto stažení z veřejného života vymluvit. Považoval bych toto stažení za zbabělost.
Podle posledního průzkumu by ve Sněmovně mělo nyní většinu hnutí ANO s ČSSD, která tam dostala 5 procent, a s SPD Tomia Okamury. Myslíte, že už se doba posunula natolik, že by SPD mohla být žádaným koaličním partnerem? V minulém volebním období to i členové ANO odmítli…
Tak zaprvé už tu byla Babišova vláda s ČSSD. Nevylučoval bych ani Babišovu vládu s SPD, protože si myslím, že vnitrodruhová agrese mezi nimi podle Charlese Darwina je nejsilnější u nejblíže příbuzných druhů. A ANO s SPD má vedle pochopitelných rozdílů – například evropské politice – řadu shod v politice domácí.
Okamurova SPD je ovšem pokládána jedněmi přímo za nedemokratickou, jak to vnímá třeba Markéta Pekarová Adamová, nebo alespoň ne dost nóbl na to, aby se s ní vládnout dalo. Vám to nevadí?
Která z našich politických stran je nóbl? Bylo by to sice zajímavé, ale obávám se, že strana, která by byla jen nóbl, ale přitom nebyla akceschopná, by nikdy nezískala významný politický podíl na moci. Kdysi jsem Tomiu Okamurovi říkal: Vy nejste extremisté, vy jste radikální. A radikalismus – na rozdíl od extremismu – není urážlivé slovo. To je konstatace politické orientace.
V nové kanceláři pan Ševčík je – na rozdíl od pana Stanjury – erudovaný ekonom, jehož názorů si vážím, i když s mnohými z nich nesouhlasím. Co se týče té ukrajinské vlajky, zaprvé to nebylo dokázáno, zadruhé to je možná jenom vymyšlené. Ale nebyl jsem u toho, žádný důkaz však zatím předložen nebyl.
Druhým momentem je účast Andreje Babiše na odborářské demonstraci, kam si vzal bundu Prada za 35 tisíc. Bylo to na demonstraci proti bídě vhodné?
Všiml jsem si, že tam byl i předseda ČSSD pan Šmarda, tak proč by tam, pokud byl pozván, nebyl Andrej Babiš? Co měl za bundu je samozřejmě otázkou osobního vkusu. Ale to na věci nic nemění.
Poslední věcí byla velká přestřelka poté, co olympijský vítěz v pětiboji David Svoboda v televizi mluvil ve shodě o připuštění Rusů a Bělorusů na olympijské hry. Ministryně obrany Jana Černochová si ho za to i za výroky zpochybňující ruskou agresi, za které se později omluvil, pozvala coby člena Dukly na kobereček a uložila mu, že s ní musí jet do Libavé, až tam bude probíhat výcvik ukrajinských vojáků. Co jste tomu říkal?
Když olympijský vítěz vyjádří svůj názor, tak tento názor má objektivně vyšší váhu, protože to je názor člověka, který v životě něco dokázal. Je-li kritizován těmi, kdo v životě nic nedokázali, pak za touto kritikou může být čiročirá lidská závist, což je jedna z nejodpornějších vlastností. A pokud se pan Svoboda podívá do Libavé, určitě mu to neuškodí.
Měli by se podle vás ruští sportovci účastnit vrcholných akcí typu olympiády, anebo ne?
Jsem starý člověk a zažil jsem případ, kdy byla nejprve západními státy bojkotována olympiáda v Moskvě a následně komunistickými státy hry v Los Angeles. Na základě těchto zkušeností pokládám takový bojkot za – jemně řečeno – velmi nerozumný.
Nejde přece o bojkot, nýbrž vyloučení ruských sportovců za to, že jejich země napadla Ukrajinu.
No dobře, jaký je v tom rozdíl? Coubertinovo heslo zní: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se. Jestliže je vám účast odepřena – ať už bojkotem, nebo vyloučením – tak výsledek je naprosto tentýž.