Dojatý král Karel III.
Panovníka i lidi v ulicích při korunovaci přemáhaly emoce
Slzy dojetí, všudypřítomné davy, téměř nepřetržitý déšť a zároveň nadšení všech čekajících podél korunovační trasy, že mohli být „u toho“.
Na druhé straně sobotu coby den slavnostní korunovace britského krále Karla III. provázel také nezájem a radost z toho, že o víkendu budou v rámci oslav déle otevřené hospody.
Už při počáteční cestě z Buckinghamského paláce do Westminsterského opatství v sobotu dopoledne byl Karel III., jedoucí ve zlatém kočáře s královnou chotí Camillou, viditelně dojatý. Stejně jako poté během samotného obřadu ve Westminsterské katedrále.
Není divu: na tento den se Charles, coby nejstarší syn loni zesnulé královny Alžběty II., připravoval celý svůj život. Zejména poslední roky pak pečlivě nacvičoval každý detail tohoto pro něj nejdůležitějšího dne.
K dojetí jistě přispíval i pohled na zástupy lidí, kteří se přijeli podívat z celé Británie i celého světa. Přes chladné počasí a déšť jej v každém úseku jeho dvoukilometrové cesty do katedrály přítomní hlasitě zdravili a mávali britskými vlajkami nebo jeho podobiznou, vyobrazenou na nejrůznějších předmětech.
Vedle toho, že jde v osobní rovině o nejvýznamnější den nyní už krále Karla III., jde o den důležitý také pro monarchii a celý Commonwealth.
Na znamení respektu a toho, že s nimi království i do budoucna počítá, lemovaly korunovační trasu vlajky 56 států a území historicky spojených s britskou korunou.
Několik dní v dešti
Ti, kdo nechtěli několik dní čekat podél trasy nebo si ještě v noci z pátku na sobotu zkoušet najít místo poblíž průvodu, mohli sledovat procesí na velkoplošných obrazovkách po celé zemi včetně nedalekých londýnských parků St. James Park a Hyde Park.
Korunovační trasu v sobotu uzavřely po celé její délce zátarasy, ani to ale nebránilo davům lidí v centru města ve snaze najít vyvýšené místo, aby se jim podařilo zahlédnout alespoň střechu Karlova zlatého kočáru.
Proč to ale dělají? Co z toho mají, jaké jsou jejich důvody a motivace? Počasí bylo obzvlášť v sobotu chladné a deštivé, pro všechny přítomné v ulicích to navíc byla značná investice časová a pro mnohé i finanční.
Na otázku, proč chtějí korunovační průvod a krále za každou cenu vidět osobně a přímo z místa, pak ve většině případů všichni odpovídají stejně: „Chceme být součástí dějin. Chceme být u toho, když vzniká historická událost. Chceme mít životní zážitek.“
Svou roli hrála také fascinace náročným obřadem a dlouhými přípravami či karnevalový ráz celého průvodu v historických oděvech s koňmi a zlatými kočáry. Někteří přišli v jeho nelehké roli podpořit také přímo Karla III. Procesí ale mnohé lákalo víc než král samotný.
Fotky Diany a „Bůh vás spasí“
Ve srovnání s předchozí korunovací královny Alžběty II. v roce 1953 průvod pokračoval kratší trasou podél vládních budov a premiérského sídla v Downing Street po třídě Whitehall až k Westminsterskému opatství, kde arcibiskup z Canterbury provedl korunovační obřad.
Zatímco majestátní katedrála byla plná pozvaných hostů ve slavnostních oděvech a kloboucích, nedaleko odtud se konaly týž den i protesty.
„Karel není můj krá3“,„korunovaci si strčte...“, „Británie republikou“nebo také „král je Elvis“, provolávaly na Trafalgarském náměstí před budovou Národní galerie asi dvě stovky do žluta oděných britských republikánů. Monarchie je pro ně zbytečně drahý a nepotřebný přežitek a živit královskou rodinu pro ceremoniální účely jim nedává smysl.
K vidění bylo před začátkem procesí také několik portrétů zesnulé princezny Diany, Karlovy první manželky a matky následníka trůnu prince Williama. A přítomných davů také využily skupiny křesťanských kazatelů přesvědčující procházející o tom, že Bůh je spasí.
Na bezpečnost v Londýně dohlíželo třicet tisíc policistů od městských až po vojenské policisty procházející ulicemi s automatickými
zbraněmi. „Naše tolerance k jakýmkoli provokacím bude v sobotu extrémně nízká,“varoval předem Scotland Yard.
Již v sobotu dopoledne pak policie zadržela více lidí, kteří podle ní narušovali veřejný pořádek a představovali možné bezpečnostní riziko. V Británii to byla největší ceremoniální vojenská operace za poslední desítky let.
Mladé zajímaly bary
Řada z těch, kdo si vystáli místo poblíž korunovačního procesí, byla ve středním a vyšším věku. Mladí
Britové naopak korunovaci příliš neprožívali a měli spíše radost z toho, že o korunovačním víkendu hospody a bary zůstaly otevřené o dvě hodiny déle, tedy až do dvou hodin do rána. Obvykle totiž mají zavírací doby o půlnoci, pokud nemají zvláštní a drahou licenci. I v takovém případě jsou ale otevřené jen do dvou do rána.
Nikdo z dotázaných lidí ve věku do čtyřiceti let se korunovační slavnosti nijak neúčastnil.
„Neviděl jsem z toho ani minutu,“řekl po korunovaci 34letý Londýňan Thomas.
„Zůstal jsem doma, pustil jsem si televizi s přenosem, ale to je všechno. Chápu, že je to velká událost, ale osobně to zas tak neprožívám,“říkal také 35letý Albánec Fitim, ačkoli v Londýně žije už sedmnáct let a Británii považuje za svůj domov.
Na korunovační víkend se sice plánovaly nejrůznější oslavy a akce, ty ovšem s oficiální událostí souvisely jen podle jména. V pozvánkách byl často vyobrazen symbol královské koruny, ale o krále a monarchii v nich vůbec nešlo.
Také místní média zveřejňovala různé možnosti a inspiraci, jak alternativně naložit s víkendem a pondělním volným dnem, který byl kvůli korunovaci mimořádným státním svátkem.
Co měli tedy Britové také v plánu? Budu radši v posteli háčkovat. Potřebuju vyplít zahrádku. Zasadím hrášek a fazole. Z těch si poté – podle oficiálního receptu Buckinghamského paláce, který fazole obsahuje – budou alespoň moci vyrobit korunovační quiche.