Vláda lidi zdaní místo inflace

Vláda přijala konsolidační balíček, který má snížit deficit státních financí. Včetně zvýšení daní. Dalo se to čekat. Její problém však je, že dělá pravý opak toho, co slibovala, a nemá v ruce nic smysluplného, čím by to mohla vysvětlit.

Loni a letos řadoví Češi splácejí veřejný dluh zastřeně, prostřednictvím rapidní inflace, totiž takzvanou „inflační daní“, zatímco od příštího roku jej budou splácet nezastřeně. A to prostřednictvím řady opatření včetně zvýšení hned několika druhů daní, která vláda včera prezentovala v rámci představení konsolidačního balíčku.

Důvod je zřejmý. V příštím roce se rapidně sníží inflace, dost možná až k úrovni dvouprocentního cíle České národní banky, takže „inflační daň“už nebude tolik jako letos či loni pomáhat stlačovat veřejné zadlužení v poměru k HDP. Dvouciferná inflace totiž „nafukuje“ukazatel HDP.

A ten zahrnuje nejen počet vyrobeného zboží a vyprodukovaných služeb, ale také jejich cenu; a tuto cenu – a tím pádem celý ukazatel HDP – z definice navyšuje právě rapidní inflace. I rychle se zvyšující dluh se pak v ještě výrazněji navyšujícím se – nafukujícím se – ukazateli HDP snáze „rozpouští“. Jenže v příštím roce tomu tak již nebude. Protože inflace výrazně klesne. Vždyť už nyní zaostala za očekáváním prakticky všech včetně České národní banky samotné.

Proto vláda přichází s konsolidačním balíčkem nyní. Musí. Také samozřejmě vnímá to, že do dalších řádných sněmovních voleb je ještě stále poměrně daleko, tudíž na nepopulární kroky se do té doby dost možná zapomene.

„Inflační daň“platí prakticky všichni občané. Zastřeně. Třeba v podobě dražších vajec nebo dražší elektřiny pro vlastní domácnost. Vyšší cena těchto položek – a plejády dalších – nafukuje ukazatel HDP, jenž tedy pak o to snáze „rozpouští“vyšší dluh. Z ekonomického hlediska totiž není ani tak důležitá samotná výše veřejného zadlužení jako jeho výše v poměru k HDP.

Daně stoupnou všem

Od příštího roku a v dalších letech budou občané i firmy čelit vyšším daním již zcela nezastřeně. Zatímco loni a letos obyvatelé Česka spláceli veřejný dluh rapidní inflací, od roku 2024 tak budou činit vyššími daněmi. Má totiž stoupnout daň z nemovitostí, daň ze zisku firem, daň z vody, daň z léků, daň z točeného piva, daň z tabáku či alkoholu, daň, resp. odvody živnostníků. Přitom se v rámci parametrických úprav důchodového systému – o reformu ani nyní nejde! – postupně zvýší věk odchodu do důchodu a současně klesne tempo valorizace penzí.

V případě zmíněných položek vody, léků či piva se pochopitelně jedná o navýšení DPH. Současně budou některé položky, hlavně potraviny, přeřazeny mezi položky zatížené nižší sazbou této daně. Tyto úpravy proběhnou v rámci snížení počtu sazeb DPH ze tří na dvě. To je ekonomicky žádoucí změna, neboť daňový systém zjednoduší. Stejně jako jej kýženě zjednoduší zrušení desítek výjimek.

Tyto změny lze z ekonomického hlediska vítat. Jsou v souladu s tím, co ekonomická teorie doporučuje.

Pozitivní škrtnutí dotací

Tleskat může ekonom také seškrtání dotací za 55 miliard korun. Daňový poplatník by zkrátka neměl platit byznys různých „dotačních podnikatelů“a na politiky navázaných lobbistů. Ve škrtání neinvestičních dotací mohla být vláda klidně ještě odvážnější, neboť rozbujely natolik, že dáví celou českou ekonomiku.

Ale ministr financí Zbyněk Stanjura naznačuje, že v tomto škrtání se bude pokračovat. To by bylo dobře.

To, že se zvýší nakonec docela dlouhá řádka daní a odvodů, může překvapit jen někoho, kdo s naivitou pětiletého dítěte uvěřil vládním slibům. Ano, ještě před několika měsíci dokonce i sám premiér Petr Fiala sliboval, že daně se zvyšovat nebudou. „Nebudeme zvyšovat daně. Tečka,“prohlásil například loni v polovině října v pořadu televize Nova.

Mimochodem, od té doby se opravdu nepřihodilo nic, co by tak razantní změnu postoje mohlo objektivně opodstatnit. Vždyť tehdy začínající topná sezona proběhla z hlediska loňských obav a strachů tak dobře, že ani lépe dopadnout nemohla.

Česku se tak vyhne i hluboká recese, jež by v důsledku tuhé zimy a tuhé energetické krize hrozila. Počasí nám zkrátka nadmíru přálo, alespoň tedy z hlediska energetického a makroekonomického.

Vláda tak vybírá více daní – myšleno těch běžných, ne mimořádných, než se jí mohlo snít třeba právě loni v říjnu, kdy slibovala, že daně nezvedne – tečka. A přesto je teď zvedá. Aniž by vlastně řekla pořádně proč.

Že se zvýší daně, překvapí jen někoho, kdo s naivitou pětiletého dítěte uvěřil slibům vlády.

Největší prohra vlády

To je největší prohra vlády. Není to konsolidační balíček ani důchodová reforma-nereforma. Je to to, že kabinet rezolutně sliboval úplně něco jiného, než činí, aniž dramatickou změnu postoje vysvětluje.

A aniž by ji vůbec měl čím smysluplně vysvětlit, protože nic smysluplného po ruce nemá. Do jaké míry mu to uškodí, o tom ale rozhodne volič. Třeba to pochopí. Ostatně, slibem zvyšování daní či osekání důchodů se volby prostě nevyhrávají.

Mnozí ekonomové, včetně autora těchto řádků, už před volbami v roce 2021 upozorňovali, že vláda, jež z nich vzejde, bude nejspíše muset jít s daněmi nahoru. Těžko tak dnes kdokoli soudný může být překvapený.