ODS a její strašák z Poděbrad
Vládní balíček a následná ideová konference ukázaly bludný kruh ODS: strana uhýbá z programu, aby se udržela u moci. Protože bez věrohodného lídra neumí sama vyhrát.
To se to hezky sešlo. Jen dva dny po představení vládního balíčku se v Praze konala ideová konference ODS, aby si strana modrého ptáka ověřila, že ideově neuhnula z cesty. Delegáti ještě nechali Petra Fialu a Zbyňka Stanjuru pronést projevy, ale hned poté je vynesli ze sálu, v předsálí je potřeli medem z včelstev ministra Nekuly a vyváleli v peří z Babišových drůbežáren. Takto pak museli absolvovat potupnou pouť pěšky a bosí z Prahy do Poděbrad…
Ale zanechme snů, jak by měla vypadat pravdivá a razantní pravicová politika. Na ideové konferenci se naopak hodně tleskalo a děkovalo osvícenému vedení, jak osm let v opozici přísahalo na holý pupek, že nikdy nezvedne žádnou daň – a po půlročním vyjednávání „úsporného“balíčku zvedlo skoro všechny: korporátní, zaměstnaneckou, spotřební, z nemovitostí, u řady položek DPH, vyšší odvody pro OSVČ, nové nemocenské pojištění atd.
Kromě pár delegátů z regionů, kteří se opatrně tázali svého „načálstva“, jak mají doma tu názorovou piruetu vysvětlit členům a voličům, se ze známějších politiků ODS ozval jediný, místopředseda Sněmovny Jan Skopeček, ekonom ještě ze staré klausovské školy. Kompromis označil za krvavý a varoval, že za něj partaj zaplatí obrovské politické náklady. A jelo se domů.
Kdo nejde s námi…
Nic víc se ale čekat nedalo. Jednak by v době pro ODS a vládu obtížné byla jakákoli vnitřní kritika vykládána jako nedostatek loajality. Ideová konference také finalizovala práci loni ustavených programových týmů ve straně, které měly dát zpětnou vazbu vládě. Pohříchu ale v čele týmů stáli často resortní ministři ODS, takže těžko čekat, že Stanjurův programový tým k financím nenechá nit suchou na ministru Stanjurovi anebo Kupkův dopravní tým na ministru Kupkovi. Prostě jen kouřová clona.
A i kdyby se programové týmy přetrhly, v ODS ani jiné straně to dnes nikoho nezajímá. Žijeme v éře nikoli programového, ale marketingového vládnutí, kdy jeden výrok lídra v televizní debatě, rezonující pak tři dny v headlinech zpravodajství a na titulních stranách novin, je důležitější než celý volební program.
I proto Petr Fiala na konferenci předem úspěšně hasil jakýkoli náznak kritiky slovy, že „uzavírat se do ideologického sektářství by nevedlo k dalšímu volebnímu úspěchu“. A slovo předsedy je dnes v ODS dogma, protože vůdčí role ve vládě a premiérské křeslo působí dovnitř každé strany dostředivě. Ne že by s Fialou každý ódeesák souhlasil, ale loajálně drží ústa a krok.
Proto i když pod partajním povrchem bublá spor mezi tradicionalisty a modernisty a ODS nezažívá nikterak hvězdné období, Fiala má otěže pevně v rukou. A dál vede stranu po cestě rozpouštění značky ODS v programově rozplizlém uskupení SPOLU s progresivistickými liberály a křesťanskými sociály. A proto pak projevy na ideové konferenci dva dny po programovém výprasku strany připomínají 17. sjezd KSČ: žijeme lépe a radostněji a jen reakcionáři tvrdí opak!
Kdyby dnes ODS jen trochu ctila své kořeny a ideový fundament, nepotřebovala by žádnou kouřovou clonu s programovými týmy. Stačilo by zalistovat ve „starých dobrých“Poděbradských artikulech. Ty si strana sepsala v roce 1998, po těžké krizi z roku předchozího a odštěpení Unie svobody, aby si uvědomila, kdo je, co chce a kam jde. A není pravda, že svět je dnes už jinde než 25 let stará veteš. Poděbradské artikuly nebyly programem na rok, dva nebo pět let, ale obecným návodem, jak řešit problémy v různých oblastech společnosti.
I na ideové konferenci se pár řečníků Poděbradskými artikuly zaklínalo, přitom nic není vzdálenější kurzu dnešní ODS. Kde se v artikulech „levný stát“či „nezadlužená budoucnost“mluví o zvyšování jakýchkoli daní? Jak promítla ODS artikul „solidarita zodpovědných“, který zdůrazňuje individuální složku zdravotnických či sociálních systémů, do údajné penzijní reformy, která je přitom jen parametrickým oprášením socializujícího průběžného systému? A jak jde dohromady „nedotknutelné soukromí“a „svoboda slova“s vládním cenzorem, pardon, zmocněncem pro média a komunikaci, který měl desítkami milionů odměňovat prodemokratická (čti: vládu chválící) média?
V jednom má Fiala pravdu. ODS dnes stojí před dilematem: buď si samostatně udrží ideovou věrohodnost, bude pravicí jako řemen, ale pak asi přijde v příštích volbách o moc. Anebo se rozpustí v koalici SPOLU bez chuti a bez zápachu – a třeba to i v dalších volbách nějak aritmeticky poslepuje.
Celá tato logická formule je ale založena na malověrném předpokladu, že ODS už nikdy v Česku sama volby nevyhraje. K tomu by totiž potřebovala jako kdysi atakovat hranici podpory alespoň 30 procent. Fiala sice za devět let v čele ODS dokázal stranu stabilizovat a z někdejších osmi procent s ní dlouhodobě manévrovat mezi 10 a 15 procenty, ale už ne výš.
Lze to alibisticky omlouvat tím, že standardní a navíc pravicová strana to má v dnešní politice těžké. Pak si ale stačí vzít za příklad italskou premiérku Giorgiu Meloniovou, kterou tu Fiala zrovna minulý týden hostil. Charizmatická šéfka tamních národních konzervativců byla ještě před pár lety pod pěti procenty, loni už vyhrála volby a dnes je na 30 procentech. Kde ale vzít českou Meloniovou, klidně i v kalhotách?
Stačí si vzít za příklad italskou premiérku Giorgiu Meloniovou, ale kde ji v Česku vzít?