Pošetilost. Gólman z NHL sedí
Na hokejové MS Karel Vejmelka přijel, ale v bráně zatím chyběl.
Po tréninku kolem vás projde, pohled upřený k zemi, v obličeji vrásky. Hokejový šampionát v Rize si asi sotva užívá a divit se Karlu Vejmelkovi nemůžete. Nechytá.
Ač jako jediný z trojice českých brankářů působí v NHL.
Ač loni ve Finsku táhl národní tým za bronzem většinu času on.
Ač je podle dostupných informací zdravý a připravený.
Místo toho už dvakrát nastoupil nejistý Šimon Hrubec – proti Slovensku uspěl, ale taky zanechal pochyby o formě – a jednou Marek Langhamer, kterého slabí Kazachstánci nemohli příliš překvapit.
A v pondělí přišla historicky první porážka s domácím Lotyšskem 3:4 v prodloužení.
„Šimon nebyl stoprocentní,“uznal druhý den hlavní trenér Kari Jalonen. Už klidnější a vstřícnější.
Těsně po zápase, před spánkem a časem na rozmyšlenou, se Jalonen na téma brankářů s jistým nádechem tvrdohlavosti nechtěl bavit. Odmítal cokoliv vysvětlit, natož objasnit rozhodovací procesy.
Možná záměrně strhl rozhořčení na sebe a odvrátil ho od Hrubce, u něhož je ovšem třeba říct, že pondělní porážku nezpůsobil.
Donekonečna byste mohli spekulovat, zda by střely, které Hrubec pustil, Vejmelka chytil. Odpověď najdete maximálně v paralelním vesmíru. Ani jednomu ze tří členů brankářské party nemůžete upřít, že své řemeslo po většinu času zvládají bravurně.
Přes to všechno mezi nimi existují nezanedbatelné rozdíly.
Vejmelka si na rozdíl od svých konkurentů už dva roky zvyká čapat nejnebezpečnější střely těch vůbec nejlepších útočníků planety.
Langhamer má za sebou dobrou sezonu ve kvalitní finské lize s úspěšným týmem Ilves, Hrubec prožil v prestižním Švýcarsku za silný Curych výborný ročník.
Vejmelka odchytal jako jednička víc než obstojnou sezonu v nejnabitější lize světa za leckdy až amatérsky působící Arizona Coyotes.
Má v nohách padesát zápasů a s ohledem na standardy NHL v nich držel nad vodou otřesný tým. Analytici vám poví, že jeho přínos najdete třeba v pokročilých statistikách.
Přesto zatím jednou zůstal jen na tribuně a dvakrát se zahříval pod dekou na střídačce.
Proč ho sem trenéři ze Severní Ameriky vůbec brali? V historii samostatné české reprezentace se ještě nestalo, aby gólmani z Evropy nepustili do brány krajana z NHL. Že by on neodchytal turnaj jako jednička. Česko totiž nebylo a zdaleka není v pozici, aby si mohlo dovolit takovými hráči pošetile plýtvat.
„Kouč brankářů Zdeněk Orct vymýšlí hlavní plán s brankáři a já s ním obvykle souhlasím. On rozhoduje a já přebírám zodpovědnost,“vykládal včera Jalonen.
Má poslední slovo, ale věří svému štábu. Orctovi prý jeho volbu ještě nikdy nerozmlouval.
Je snad v plánu, že Vejmelka nastoupí až v pozdější fázi turnaje? Doba se dávno změnila a jen s jedním
brankářem týmy většinou neriskují.
Ale potřebují mít Češi rozchytané všechny tři muže v maskách? Nebo si trenéři dovolili brankáře z NHL odsoudit do nevděčné, ne-li v tomto případě potupné role náhradníka?
Vejmelka se neobjevil v sestavě pro první zápas ani loni v Tampere, jenže to trenéři chtěli projevit důvěru Lukáši Dostálovi. Mladíkovi, který už do NHL taky nakoukl. Pak se zranil a jeho místo přebral právě Vejmelka.
Možná však ani přes bronzovou medaili nepřesvědčil. Zařídil výhry ve skupině proti Lotyšsku, Norsku a Spojeným státům, ale nedochytal se Švédy a padl s Rakouskem. Po postupu přes Němce ve čtvrtfinále schytal nářez od Kanady a utkání o bronz po něm dokončoval Langhamer.
V takovém případě ovšem možná letos nemusel vůbec jezdit. Mohl přijet mladý gólman, aby v Rize sbíral nenahraditelné zkušenosti a načichl atmosféru velkého turnaje.
Vejmelka mohl zaslouženě odpočívat.