Obchodník se smrtí a jeho pád
Zabavili mu stíhačky, vyzbrojil Chorvatsko. Dnes je Petr Pernička v konkurzu.
Březen 1999. V té době největší nákladní letadlo světa, Antonov An–124 Ruslan, na své cestě z Kazachstánu do Severní Koreje musí přistát v ázerbájdžánském Baku, aby doplnilo palivo. Tamní celníci se nestačí divit. Útroby letounu jsou napěchované nikoliv šrotem, jak stojí v dokladech, ale šesti rozmontovanými stíhačkami MIG–21 včetně raket. Chybí k nim ale licence. Ázerbájdžánské úřady zadrží na místě Zbyňka Švejnohu, zaměstnance liberecké firmy Agroplast. Ta patří podnikateli Petru Perničkovi.
Pernička o tehdejších obchodech se zbraněmi rozhodoval a extrémně na nich vydělával. Povedlo se mu na Liberecku nashromáždit mnohamiliardový majetek. Pořádal drahé večírky, vlastnil řadu firem, luxusních nemovitostí, letadel a jezdil stejným šestidveřovým mercedesem jako tehdejší německý kancléř Helmut Kohl.
Dnes je z něj oficiálně žebrák. Alespoň tak se to jeví z aktuálního rozhodnutí insolvenčního soudu, který na Perničku vyhlásil konkurz a zmapoval jeho majetek. Podnikatel se totiž v Česku zadlužil a jeho věřitelé na něj podali insolvenční návrh. K pochopení, proč kdysi slavný obchodník se zbraněmi zchudl, se musíme vrátit zpět v čase do roku 1999, kdy se poprvé dostal do střetu se zákonem.
Kauza Agroplast
V roce 1999 se po neúspěšném vývozu migů do Severní Koreje o Perničku začala zajímat policie a tajné služby. Agroplast, který Pernička vlastnil, měl v té době od Omnipolu licenci pouze na dovoz náhradních vojenských dílů z Ruska do Česka. Bezpečnostní informační služba jej ale podezřívala z toho, že licenci využíval jen jako zástěrku k pašování zbraní z Ruska též do Libye a Íránu. Využívat k tomu měl i svou další firmu založenou na Britských Panenských ostrovech. Ostatně i proto se Pernička dostal na sankční seznam USA.
Firmu Agroplast tehdy BIS označila za největšího pašeráka zbraní v tehdejším Česku, třebaže navenek se zabývala jen těžbou kamene.
Za pokus o dovoz zbraní do země, která podléhá mezinárodnímu zbrojnímu embargu, stanuli Švejnoha i Pernička před soudem.
Švejnoha se objevil po roce ukrývání v Rusku, Pernička až po sedmi letech útěku před spravedlností, kdy se skrýval střídavě v Chorvatsku a Kanadě. Tam také přestěhoval celou svou rodinu a získal druhé občanství.
Se soudem první roky komunikoval jen na dálku prostřednictvím advokátů. Případ jako by byl předlohou filmu Obchodník se smrtí. Obžaloba totiž zjistila, že Perničkova firma se pokusila dovézt z Ruska také protiletadlový systém Tunguzka v hodnotě 5,5 milionu dolarů přes Bulharsko do třetí země pod zbrojním embargem a čtyři soupravy leteckých motorů RD–33 za 2,6 milionu dolarů do Severní Koreje. Ani jeden pokus nevyšel. I proto byla obžaloba souhrnná. Pernička podle ní od roku 1994 až do března 1999 pašoval zbraně ze zemí bývalého SSSR, ale z jeho obchodů vyšla jen dodávka protiraketového komplexu za 70 milionů dolarů v srpnu 1998 na Kypr.
Nad oběma obžalovanými visela kvůli porušení předpisů zahraničního obchodu s vojenským materiálem hrozba osmi let vězení. Pernička dorazil osobně k soudu až v roce 2008, kde se obhajoval tím, že je obětí spiknutí mafiánských kruhů s policií a tajnými službami. „Pod okny nám stávala černá auta vyděračů. Proto jsme navlékli děti do neprůstřelných vest a odvezli je na letiště. S odstupem vidím, že jsem udělal dobře. Možná bych tu už dnes nebyl,“tvrdil Pernička.
Kauza se táhla až do roku 2013, kdy zazněl v pořadí již třetí, pravomocný a zprošťující rozsudek. Oba muži jsou nevinní. „Soud dospěl k závěrům, že se skutek stal a je trestným činem. Soud ale zároveň nemůže říci, že se ho dopustil Pernička,“zdůvodnil rozsudek soudce libereckého krajského soudu Martin Omelka.
Zbraně pro Chorvatsko
V pozadí tohoto příběhu se odehrával ještě jeden, který má přesah do dnešních dnů a dosud neskončil. A opět v něm figurují Pernička, zbraně, nekončící soudy a miliardy. Pernička totiž v půlce 90. let vyzbrojil Chorvatsko ruským protiletadlovým systémem S–300 v hodnotě 3,5 miliardy korun. Udělal to v době, kdy na tento stát byla uvalena přísná embarga na dovoz zbraní. Země se tehdy zmítala v bojích dnes zvaných jako chorvatská válka za nezávislost.
Pernička tentokrát zbraně dodával prostřednictvím své další firmy Winsley Finance Limited. Raketový systém Chorvati skutečně částečně obdrželi. Dokonce jej v roce 1995 ukázali na vojenské přehlídce. Smlouvu o nákupu systému v roce 1994 podepsal Pernička a za Chorvaty jejich tehdejší ministr obrany Gojko Šušak.
Problém je, že Chorvatsko za protiletadlovou zbraň Perničkovi pak už nikdy nezaplatilo. Došlo k tomu zejména proto, že válka skončila.
Šušak zemřel v roce 1999 a následující rok zakladatel Chorvatska Franjo Tudjman a nová politická reprezentace nechtěli mít s tímto starým příběhem nic společného.
Do příběhu v té době vstupuje další obchodník se zbraněmi Zvonko Zubak. Vzhledem ke svému stíhání Pernička svou pohledávku vůči chorvatskému ministerstvu obrany v roce 1999 postoupil Zubakovi. Ten zažaloval Chorvatskou republiku a požadoval 200 milionů dolarů za dodaný raketový systém. Soud v roce 2008 prohrál.
Druhý zamítavý rozsudek přišel v roce 2021. Z rozsudku, který má MF DNES k dispozici, vyplývá, že klíčový důkaz, který Pernička se Zubakem soudu předložili – uznání dluhu údajně podepsané chorvatským ministrem obrany Šušakem – bylo zfalšované.
Uznání dluhu (Recognition of debt) je sepsáno velmi špatnou angličtinou pod názvem „Recognitation of depth“, kdy depth neznamená anglicky dluh, ale hloubku. Je zřejmé, že ministr Šušak, který prožil 20 let v Kanadě, a tudíž uměl skvěle anglicky, by takový dokument s chybami již v názvu nikdy nemohl podepsat. Soud vyhodnotil, že se jedná o padělek, kterým si Zubak s Perničkou chtěli podvodně zlepšit pozici u soudu. Tady by mohl příběh skončit. Petr Pernička ale v Česku vyprávěl něco jiného. Svému okolí a obchodním partnerům dlouhá léta vykládal, že získá od Chorvatů v rámci narovnání rozsáhlý majetek. Díky tomu od svých známých vylákal půjčky. Předkládal dokonce usnesení chorvatské vlády, které toto narovnání v řádu 3,5 miliardy korun popisovalo. Celkem si takto napůjčoval více než čtvrt miliardy korun od čtyř věřitelů. Na co peníze Pernička použil, není jasné.
Zadlužený chudák
Současnost. Potom, co kvůli chorvatskému rozsudku z října 2021 vyšla pravda o chorvatském nároku najevo, došla některým Perničkovým věřitelům trpělivost a začali své pohledávky vymáhat. V tu chvíli ze sebe začal bohatý Pernička dělat chudáka. V insolvenci prohlásil, že nemá vůbec žádný majetek a žije z platu zaměstnance liberecké firmy Ligranit. V seznamu majetku dlužníka, který MF DNES viděla, je jen jedna položka: věci osobní potřeby s hodnotou 0.
Insolvenční řízení proti Perničkovi bylo zahájeno 7. prosince 2022. Liberecký insolvenční soud poslal Perničku dne 27. března 2023 do konkurzu a odmítl Perničkův návrh na oddlužení.
V usnesení soudu se uvádí, že dlužník v insolvenčním řízení jedná nepoctivě a zatajuje majetek.
„Je zřejmé, že skutečná finanční situace dlužníka se jeví odlišně od toho, co tvrdí v návrhu na povolení oddlužení. Takové jednání je nepoctivé. Nelze připustit, aby procesem oddlužení prošel nepoctivý dlužník, který přebírá na sebe velmi vysoké závazky a svým věřitelům se prezentuje jako movitý člověk, přitom je oficiálně nemajetný,“píše se v rozhodnutí soudu.
V insolvenčním návrhu, který má MF DNES k dispozici, stojí, že Pernička již kolem roku 2000 formálně a účelově převedl veškerý svůj stamilionový majetek v Česku na spřízněné osoby. Měl strach, že o něj z mnoha důvodů může přijít.
„Přestože řada skutečností svědčí o tom, že dlužník tento majetek i nadále skrytě ovládá, navenek jej nevlastní a disponují s ním třetí osoby. Oficiálně tedy dlužník nemá v ČR žádný hodnotnější (postižitelný) majetek, což bylo potvrzeno exekutorem. Dlužník nemá dokonce ani bankovní účet,“stojí v dokumentu. Ve skutečnosti ale asi Pernička nedostatkem netrpí.
Tento insolvenční návrh podala společnost Parles, a. s., zabývající se mediací a vyjednáváním komerčních sporů. Její majitel Filip Rybín Perničkovi půjčil osm milionů.
„Byl sice kontroverzní postavou, ale odsouzen nebyl a vše potvrzovalo to, že se mu podařilo nashromáždit obrovský majetek v řádu miliard korun a z právního pohledu byl nevinný. Půjčit mu mi připadalo bezpečné. Tvrdil, že mu patřila půlka Liberce, provozoval nějaké lomy, dokonce mi před poskytnutím půjčky předložil usnesení chorvatské vlády, které potvrzovalo narovnání sporu v částce 3,5 miliardy korun. Tvrdil, že v Chorvatsku probíhá poslední fáze jednání s ministerstvem a chorvatskou vládou a že k získání majetku dojde v řádu pár měsíců,“vzpomíná Rybín.
Dotazem na chorvatskou vládu pak zjistil, že žádné usnesení neexistuje.
Podobně naletěli další Perničkovi věřitelé. Majiteli Mlýnu Perner Svijany Danielu Pernerovi dluží Pernička 140 milionů korun.
„Ukazoval papír, že mu Chorvatsko uznalo dluh a potvrdil to tehdejší ministr obrany. Bohužel až teď vím, že vše bylo zfalšované. Nevím, co si na něm mám teď vzít. U soudu tvrdí, že je nemajetný,“svěřil se Daniel Perner. Schůze věřitelů proběhne letos v červnu.
Položit dotazy Petru Perničkovi se MF DNES nepodařilo. Telefon nezvedá, na SMS nereaguje. Bydliště má psané na libereckém magistrátu.