Slevte, nebo nebudete stavět

Ministru dopravy Martinu Kupkovi došla trpělivost s vysokými cenami staveb na železnici.

Kilometr železniční trati pořizuje Česko dráž než kilometr dálnice. Zatímco na stavbě silnic se státu dlouhodobě daří ve výběrových řízeních dosáhnout nižších cen, na železnici v soutěžích významné slevy dlouhodobě vidět nejsou. V době laciných peněz to až takový problém nebyl. Nyní ale vláda zvyšuje daně a škrtá dotace a vyšší ceny na železnici jsou tak podstatně viditelnější.

Ke zlevnění vyzval stavební firmy i ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Využít k tomu chce jediný nástroj, který má stát k dispozici. Pokud ceny v soutěžích budou pro stát nevýhodné, raději se výstavba odloží a tendry se zopakují. „Jsme připravení, a to říkám s veškerou vážností. V okamžiku, kdy se ceny budou šplhat do neúměrných výšek, nebudeme tendry prostě podepisovat. Toto nás může ohrožovat. Pokud nebudeme schopni získávat konkurenceschopné ceny a více nabídek, tak to bude brzy ústit ve veřejnou kritiku a v pozastavení investic,“uvedl Kupka na setkání se zástupci podniků železničního průmyslu sdružených v Asociaci podniků českého železničního průmyslu (Acri).

Stát dokáže stavět levněji

Přestože výstavbu v předchozích měsících mohutně prodražovaly nestabilní ceny stavebních materiálů, stát dokázal stavět překvapivě lacino. Z nedávno vysoutěžených dálničních staveb je možné poukázat například na bezmála dvanáct kilometrů dlouhou stavbu dálnice D35 z Janova na Svitavsku do Opatovce.

Projektanti odhadovali cenu kolem tří a půl miliardy korun, v průběhu soutěže se ji ale podařilo srazit o bezmála miliardu korun.

Přibližně půlmiliardu stát ušetří i na další dálniční stavbě, tentokráte na dálnici D55 mezi Olomoucí a Kokory.

Podobné úspěchy ale v železničním sektoru nepřicházejí. Tam bývá považováno za úspěch, pokud se konečná cena udrží alespoň na hodnotě předběžně odhadnuté projektantem.

„Železniční trh je specifický tím, že je v něm poměrně dost přísná regulace toho, kdo má povolený vjezd do kolejiště. Je tam zkrátka omezenější konkurence,“řekl MF DNES prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví Jiří Nouza. Podle něj se tak ceny pohybují kolem sta procent předpokládaných cen.

Toto ovšem ale platí jen u drobnějších a středně velikých zakázek. U největších tendrů v současnosti Správa železnic raději ani předpokládanou cenu zakázek neuvádí. Místo toho začala zveřejňovat cenu maximální, po jejím překročení už účastníky z tendrů automaticky vyloučí. Například u modernizace železniční trati z pražských Bubnů na Výstaviště mělo jít o částku 3,8 miliardy korun. Vítězná nabídka na zdvojkolejnění a elektrizaci 5,3 kilometru železniční trati nakonec byla jen o jedenáct milionů nižší. U další etapy stejné trasy mezi Kladnem a Ostrovcem se proti maximální akceptovatelné ceně podařilo v soutěži snížit konečné náklady o zhruba 300 milionů korun na 3,7 miliardy.

„Rozhodnutí o uveřejnění nebo neuveřejnění předpokládané hodnoty vždy souvisí s charakterem konkrétní veřejné zakázky a okolnostmi jejího zadávání (např. aktuální situace na trhu). Neuveřejnění předpokládané hodnoty má zpravidla za cíl eliminovat účelové přizpůsobování nabídkových cen stanovené předpokládané hodnotě,“uvedl mluvčí Správy železnic Jan Nevola. Přestože tedy předpokládaná cena může být tajná, u každé stavby připravované Správou železnic existuje.

Důležitější je servis

Vyšší cenovou náročnost železničních staveb připouští i šéf Správy železnic Jiří Svoboda. „Je znát, že konkurence v některých procesech zkrátka chybí, “uvedl Svoboda.

Zároveň ale upozornil, že ne vždy je možné a spravedlivé srovnávat silnice a železnice. Zatímco silniční výstavba probíhá buď na zelené louce, nebo mnohdy s vyloučením provozu, na železnici to až na výjimky takto nechodí a staví se zpravidla za provozu. To značně omezuje počet firem, které k takovéto činnosti mají potřebná razítka.

Z pohledu Správy železnic je navíc zásadní, jak jednotlivé firmy přistupují k jednání se státním zadavatelem například při řešení problémů a jiných nestandardních situací. V tom mají podle Svobody obecně české firmy, byť se zahraničním finančním kapitálem v zádech, výhodu oproti společnostem ze zahraničí, které zde nemají tak silné personální zázemí.