Ukrajinské dovozy a (ne)nulový součet
Zatímco u nás doma ještě neutichla debata kolem tichého vína, v Bruselu se s minimálně stejnou intenzitou řeší pokračování bezcelní dohody Evropské unie s Ukrajinou. O tom, že bude prodloužena, v tuto chvíli asi již není pochyb. Do větší míry se debatuje pouze o jediném ekonomickém odvětví, zemědělství.
Jak to obvykle v Unii se zemědělstvím bývá, některé členské země v čele s Polskem, které shodou okolností má komisaře pro zemědělství a venkov, si chtějí vymínit kompenzace či výjimky. Pokud se na to podíváme čistě optikou ekonoma, není moc o čem přemýšlet.
Dohoda není jednostranná a unijním exportérům tak přináší nemalé příležitosti při obnově těch částí země, jež byly poničeny na začátku ruské invaze a které se podařilo doposud osvobodit. Ukrajina na oplátku dostává možnost vyvézt svoji zemědělskou produkci do Evropy. Zemědělství se na ukrajinském hrubém domácím produktu podílí až z 11 %, zatímco v Evropské unii, která se soustředí především na průmysl, moderní technologie, znalostní ekonomiku a služby – tedy to, co hodlá Ukrajině nabídnout – je to pouze 1,4 %.
Podobnému scénáři říkají ekonomové hra s nenulovým součtem. Ta nastává v okamžiku, kdy obě strany mohou z dohody získat, aniž by zisk jedné strany znamenal ztrátu druhé. Je to ale v zemědělství tak jednoznačné? Toto odvětví totiž v Unii patří mezi nejvíce dotované, což zvedá tlak daňovým poplatníkům, a také nejvíce regulované, což zase k šílenství přivádí samotné zemědělce. Navíc je to staví do konkurenční nevýhody.
Příkladem mohou být rozdíly ve výnosech polních plodin. Někdo by mohl argumentovat ukrajinskou černozemí, nicméně faktem je, že minimálně stejnou roli hrají intenzifikační faktory, jako jsou minerální hnojiva a přípravky na ochranu rostlin — a ty jsou v Unii omezeny co do výběru i množství. Navíc už od letoška platí povinnost uvedení alespoň 5 % půdy do klidu s výhledem 10 % do roku 2027. Jestliže dnes je hlavním argumentem škrtů v zemědělství vysoký zisk sektoru, pak bude třeba od údajných 28 miliard odečíst propad v tržbách 16 miliard u obilovin, 5 miliard u olejnin a téměř miliardu korun u mléka, kde se cena od začátku roku začíná propadat.
Na druhé straně rovnice jsou zase oproti loňsku vyšší náklady za hnojiva a pohonné hmoty vynaložené na produkci, již budeme letos sklízet. Takže nejen pro nás, ale i pro ministerstvo financí to vypadá v roce 2023 na hru s nulovým či záporným součtem.