Prezident se s tím nemaže
Petr Pavel se proti předpokladům na Hradě jen nerozkoukává pod vlivem svých poradců. Je velmi aktivní a pouští se do věcí, jimiž se jeho předchůdci nezabývali. Co tím asi sleduje?
Ve funkci prezidenta je něco přes dva měsíce. Zatímco někteří lidé řeší především to, zda a jak moc jsou vkusné poštovní známky s barvičkami a poměrně infantilními vysvětlivkami typu „babičkově malinovková, letněbouřková rozmarná“či jestli je vhodné, aby hlava státu jezdila na návštěvu Německa na motorce, Petr Pavel nezahálí.
Ačkoli je zatím na úplném začátku svého pětiletého mandátu, postupně si z podílu na moci ve státě ukrajuje pravomoci a možnosti, které jeho předchůdci Václav Klaus s Milošem Zemanem nechávali ležet ladem. Po pouhých několika týdnech začíná být zřejmé, že nový prezident bude daleko aktivnější a bude chtít mít mnohem větší slovo, než si nejspíš kdo v čase jeho kandidatury představoval.
Otázkou je hlavně to, co z Pavlova posilování pozic vzejde. Zda se spokojí s tím, že si bez něj do budoucna politická scéna ani „neupšoukne“. Anebo zda rovnou nebude chtít svoji popularitu a mocenské nástroje přetavit dejme tomu do vzniku nové politické formace, jako se o to svého času nepříliš úspěšně pokoušel slovenský prezident Andrej Kiska. Ale popořádku.
Prezidenta Pavla je všude plno. Na rozdíl od posledních měsíců úřadování Miloše Zemana začala hlava státu opět jezdit na summity NATO. Jak v dubnu oznámil šéf odborů Josef Středula, Pavel se má účastnit jednání tripartity. Na rozdíl od Zemanových posledních měsíců bude chodit i na zasedání Bezpečnostní rady státu a zástupce Hradu vysílat na jednání vlády.
Postupné zaplňování mezer
Na Hradě byl po Pavlově nástupu ustaven velmi rozsáhlý tým poradců na to či ono. Obnoven byl vnitropolitický odbor, který Zeman v posledních letech neměl, a v jeho čele stanul politolog a odborník na volební systémy Tomáš Lebeda. Nově Pavel po jednání Svazu měst a obcí ohlásil, že od 1. června začne při prezidentské kanceláři fungovat oddělení regionů a komunit, které bude sbírat podněty z krajů.
Ostatně do regionů na diskuse s občany jezdí Pavel často a rád stejně jako na zahraniční návštěvy, při kterých od premiéra Fialy ve veřejném prostoru pomalu přebírá celou „ukrajinskou“agendu.
Pětikoaliční vládu, která se postavila za jeho prezidentskou kampaň, přitom prezident začíná čím dál víc kritizovat. Tu špatnou vládní komunikaci. Jindy rušení pošt či malou snahu o decentralizaci. Kabinetu vytýkal i to, že se nepřidal k žalobě Evropské komise na Maďarsko kvůli zákonu, který zakazuje mluvit o homosexualitě na školách před mladistvými. A po jednání Svazu měst a obcí Pavel veřejně zapochyboval i o správnosti nastavení rozpočtového určení daní a dalších problémech, které souvisejí s vládním konsolidačním balíčkem.
Že prezidentovy aktivity a kroky nejsou pouze formální, na sklonku minulého týdne naznačil například senátor za ODS Tomáš Goláň, když v Právu vyprávěl o tlaku Hradu, aby byly schváleny Pavlovy návrhy na nové ústavní soudce v čele s Josefem Baxou, který by se mohl stát příštím předsedou soudu. „Když bude Ústavní soud vybrán jednobarevně, a ta první nominace je jednobarevná, tak se může stát dalším mocenským centrem,“míní Goláň. Na dotaz, co myslel oním tlakem na senátory, poznamenal: „Tlak ze strany poradců prezidenta, tlak na nás vyvíjejí i některá média.“
Suma sumárum, prezident Pavel toho už za dva měsíce ve funkci stihl docela dost a rozhodně se nezdá, že by chtěl z nastoupeného trendu aktivit do budoucna jakkoli ustupovat. Oproti předpokladům v tom nehrají takovou roli hybatelé jeho kampaně v čele s „přítelem po boku“Petrem Kolářem, který se ještě po Pavlově zvolení holedbal, že „na začátku jsem musel přemlouvat sponzory, Petr Pavel se jim jako kandidát zdál suchý a nevýrazný, chtěli podpořit spíš mě“. Dnes je to skoro naopak. Krátce po zvolení si třeba Pavel navzdory Kolářovu doporučení vybral jako komunikační platformu podcast Podhradí s moderátorem CNN Prima News Michalem Půrem. A Kolář i jeho partnerka Světlana Witovská se mohli vzteknout, že to není veřejnoprávní médium. Pavlovi je to ale fuk. Věci si chce dělat po svém bez ohledu na to, co mu jeho okolí říká.
Teď jde o to, k čemu popsané mocenské kroky směřují. Zdroje z Pavlova okolí tvrdí, že určitě nemají vést k založení nové hradní strany. Shodují se však, že prezident hodlá být i nadále velmi aktivní, hlavní roli by prý rád sehrál především při sestavování vlády po volbách do Sněmovny v roce 2025. Například ve smyslu nepřipustit k moci „extremisty“, tedy třeba SPD, a namísto toho dotlačit ke spolupráci hnutí ANO Andreje Babiše s některou ze stran stávající koalice v čele s ODS, pokud by to antibabišovským silám jinak matematicky nevycházelo.
Uvidíme. V této souvislosti je zajímavé i Pavlovo vyjádření pro podcast Kecy a politika o vlastní příští (ne-)kandidatuře. „Myslím, že by bylo rozumné, aby zrovna v takovéto funkci člověk trávil jedno volební období,“řekl. „Když jsou dvě volební období, prezident může mít snahu se v tom prvním chovat tak, aby byl zvolen v druhém, a to druhé si užít. Já vím, že se to nemusí některým lidem líbit, ale já si myslím, že na to, vykonávat takovou funkci plnohodnotně na sto procent, je těch pět let až až,“dodal.
Pravdou ovšem také je, že před volbami Pavel také tvrdil, že se nebude stěhovat z Černoučku na Hrad či že určitě nechce vlastní prezidentské známky…
Oproti předpokladům nehrají takovou roli hybatelé jeho kampaně v čele s „přítelem po boku“.