Treble na dostřel. City vítězí a Pep mění fotbal
Když se to anglickému týmu povedlo naposledy, bledě modré dresy se ještě nedůstojně plácaly ve třetí lize.
Psal se 26. květen 1999, když Manchester United slavil to, čemu novináři vymysleli pojmenování treble: vítězství v lize, domácím poháru a Lize mistrů během jediné sezony.
Zatímco experti z celého světa opěvovali střelce Solskjaera se Sheringhamem, Beckhamovu kopací techniku, reflexy brankáře Schmeichla a genialitu legendárního kouče Fergusona, na druhém konci města se Manchester City v tichosti chystal na play off o postup do druhé ligy proti jakémusi Gillinghamu. Ještě v 90. minutě prohrával 0:2. Nakonec po dvou gólech v nastavení a penaltovém rozstřelu slavil.
Střih! Po čtyřiadvaceti letech budování má „ten druhý“manchesterský tým slušně našlápnuto k tomu, aby se stal prvním anglickým klubem, který na United naváže.
Ligový titul, třetí v řadě a pátý za šest let, si může odškrtnout: v sobotu mu ho přihrál kolaps Arsenalu, který nečekaně prohrál se šestnáctým Nottinghamem. Pohár může mít 3. června, kdy ironií osudu ve finále potká právě United. A finálový zápas Ligy mistrů s Interem Milán je na programu o týden později.
Pořád zbývají dvě dost zásadní překážky, tak proč mluvit o metě, která se teprve pomalu rýsuje?
Protože na lavičce sedí Pep Guardiola, trenérský fenomén.
Pokud se teď o City mluví jako o týmu, který hraje tak nelidsky dokonale, že ho musela stvořit umělá inteligence, pak je to z velké části Guardiolova zásluha.
Jeho mozek umí o fotbale přemýšlet jako žádný jiný a mnozí trenéři by si nepřáli nic jiného než vidět mu do hlavy a získat aspoň část jeho know how. Přitom španělský vizionář sám tvrdí: „Nedělám nic zázračného. Jen se podívám na video ze zápasů soupeře a vymýšlím, jak ho zdemolovat. Vyhodnotím, jaké zbraně máme k dispozici my, a vyberu ty, které se pro daný zápas hodí nejvíc.“
Zní to banálně. Snad až jako prázdné klišé, jímž se Guardiola snaží přikrýt skutečný recept na úspěch. Ale když máte léty tak vytříbený cit, že zvládnete přesně vyhmátnout soupeřovo slabé místo, co víc vlastně potřebujete?
Možná právě tahle schopnost odlišuje dobré a výborné trenéry od těch úplně nejlepších. Jistě, že Guardiolovi pomáhá extrémně početný realizační tým, armáda videoanalytiků i technické vymoženosti, které si City díky penězům arabských šejků mohou dovolit dřív než všichni ostatní. Ale trenérův fotbalový radar je pořád tím, co posouvá City daleko před ostatní.
Minulý týden třeba vykoumal dokonalý taktický plán, kterým v odvetném semifinále Ligy mistrů zmrazil pyšný Real Madrid. Všimli jste si, že španělský tým si na polovině soupeře poprvé přihrál až po 24 minutách? A to ještě ve chvíli, kdy rozehrával ve středovém kruhu po prvním inkasovaném gólu.
Pokud Guardiola ještě do konce sezony urve obě zbylé trofeje, bude jich mít celkem pětatřicet. Vítězil všude: ať už Barceloně, kde začínal, později v Bayernu i teď v City.
Ale měřit jeho odkaz jen počtem titulů by byla velká chyba – patří mezi několik málo trenérů, kteří dokázali ještě něco víc.
Jako Johan Cruyff, od něhož převzal některé z principů totálního fotbalu. Nebo Arséne Wenger, který novátorským přístupem inspiroval zakonzervovanou Anglii.
„Pep je pro mě výš než všichni ostatní, protože změnil celý fotbal,“vyznal se bývalý liverpoolský záložník a nyní televizní expert Jamie Redknapp. „Když se jdete podívat na zápas přípravek, uvidíte, že každý hraje stejným stylem jako jeho týmy: rozehrávka odzadu, obránci a záložníci rotují, matou soupeře. Guardiola změnil způsob, jakým se o fotbale uvažuje. Bravo!“
Se City už vyhrál všechno, kromě Ligy mistrů. A tak dobře ví: „Potřebujeme mít i ten ušatý pohár. Jinak sbírka nikdy nebude kompletní.“